Nejznámější meteorický roj rozzáří oblohu. Pokud bude jasno. 5/5 (2)

Jako každý srpen, tak i letos nás čeká okolo poloviny měsíce velkolepá podívaná. Země vstupuje do dráhy roje meteoroidů, kterému říkáme Perseidy. V období vrcholu tohoto nebeského ohňostroje můžeme napočítat okolo stovky meteorů za hodinu. Tedy, pokud máme dobré pozorovací podmínky.

Jak vlastně roj meteoroidů vznikne? Odpověď je jednoduchá. Okolo slunce krouží obrovské množství komet. Tato tělesa jsou slepencem kamenů, prachu, zmrzlé vody a plynu. Voda a plyn tvoří „lepidlo“ které drží kometu pohromadě. Když se ale tenhle slepenec přiblíží ke slunci, začne led tát. Okolo jádra komety se vytvoří plynný obal, zvaný „Koma“ a z něj se pod tlakem slunečního větru vytváří ohon. Na obloze nám pak září krásná vlasatice, jak jsem už měli možnost v relativně nedávné době vidět. Jak ale led taje, tak od komety odpadávají uvolněné kousky, které se drží její původní dráhy. Perseidy patří ke kometě Swift – Tuttle 1862 III. což zjistil italský astronom Giovanni Schiaparelli. Byl to vědec, který první upozornil na možné kanály na Marsu.

Kometa, pokud neulétne do vesmíru, nebo se jí nepřihodí nějaká nemilá věc, jako třeba srážka se Sluncem, či jiným objektem, se může vrátit. Pak se její devastace Sluncem opakuje, až kometa zanikne. V její dráze pak putuje řeka meteoroidů, to znamená malých těles od velikosti pískových zrnek, po velké balvany. Pokud nějaké vlétne do naší atmosféry, rozžhaví se třením o její molekuly a shoří. Vytváří se atmosférický jev zvaný meteor. Jestliže je tělísko větší a podaří se mu proletět atmosférou a dopadnout na povrch Země, říkáme mu meteorit. Takový jev je ale vzácný.

Když pozorujeme meteorické roje, to jest ohnivé stopy v atmosféře, zjistíme, že zdánlivě vylétají z jednoho místa. Těmto místům říkáme radianty a nacházejí se v různých souhvězdích. Po nich také mají tyto roje jména. Perseidy podle svého radiantu v souhvězdí Persea, Leonidy podle souhvězdí Lva, Orionidy dle Oriona.

V případě že se někdo rozhodne nebeský ohňostroj pozorovat, doporučujeme najít odlehlou louku, kde nebude vadit osvětlení, položit se na zem a dívat se do dané oblasti. Naše oči by se měly zaměřit směrem na severovýchod, kde se teď souhvězdí Perseus nachází. Když budeme chtít fotografovat, tak nechat otevřenou závěrku fotoaparátu co nejdelší dobu a nastavit citlivost ISO na velmi nízké. Vyvarujeme se tak šumu a zbytkovému světlu. Oba faktory nám mohou snímek při delších časech expozice znehodnotit. Obrázky jsou to pak hodně zajímavé. Proto lovcům meteorů přejeme dobrý lov, ostatním krásnou podívanou.

(redakce)

foto: stellarium

Ohodnoťte, prosím, tento článek