Průvodce tajemnem po Čechách – Vyšehrad, místo tajemných zjevení 5/5 (3)

Záhady Zajímavosti

Praha patří k místům s nejvyšší koncentrací tajemných událostí a zjevení. V Čechách. Asi nejtajemnější oblastí je Vyšehrad. Dá se to celkem pochopit. Vyšehrad je jedno z nejstarších míst v Praze, spjaté s historií a opředené spoustou legend a pověstí.

Mohutná skála nad řekou Vltavou lákala k osídlení již v nejstarších dobách. První spolehlivý doklad o osídlení máme až z poloviny desátého století, kdy zde byly raženy denáry knížete Boleslava II. ale dá se usoudit, že místní hradiště existovalo již dříve.

Vyšehrad několikrát změnil svou funkci a podobu. Byl sídlem českých knížat, později dokonce jedním z měst Pražských a nakonec barokní pevností, jejíž podobu má doposud. Říkalo se že kdo drží Vyšehrad, drží Prahu. A kdo drží Prahu, ten drží Čechy. Proto bylo toto strategické místo vždy silně opevněné s mohutnou vojenskou posádkou.

Vojenský význam pevnosti však postupně upadal až na konci devatenáctého století se Vyšehrad stal národním symbolem a pohřebištěm českých velikánů.

Avšak jeho historii mu nikdo upřít nemůže. Ta sahá již do dávných pohanských dob. A proto se zde v noci můžeme, když budeme pozorní a dostatečně otevření, tak můžeme vidět její dávné ozvěny v podobě tajemných jevů a strašidel.

Například U rotundy sv. Martina se zjevuje průvod dávných obyvatel Vyšehradu. Okolo skutečné půlnoci v době mystických svátků můžeme spatřit dávné bojovníky a kněží kteří směřují po původní cestě do rotundy. A protože tato stará cesta bývala výš než dnešní silnice, průvod se vznáší nad zemí. Nakonec vstoupí do svatyně zdí v místě, kde kdysi bývali dveře. Je otázka zda vidíme duchy, nebo jen průlom v časové bariéře, kdy se díváme na skutečné, živé lidi jen o tisíc let zpět.

Říká se, že se na hradbách zjevuje duch kněžny Libuše v podobě bílé paní. Vznáší se nad těsně nad zemí a čas od času se podívá na Prahu. Prý se zde zjevuje proto, že hlídá své poklady údajně ukryté ve vyšehradské skále. Kromě klasického zlata, perel a dalších cenností, jsou zde i lýkové střevíce a mošna Přemysla Oráče, jejího muže a českého knížete.

Ve střežení pokladu jí pomáhá velký černý pes, kterého jí k tomuto údělu seslali dávní bohové. Obvykle sedává rovnou u bohatství, někdy však tajnou podzemní chodbou vyběhne ven, podívat se, jak je na světě. Podle legendy mu tam dělá společnost kníže Přemysl se svými bojovníky.

Ovšem kněžna Libuše je přízrak který není nebezpečný. Naopak. Problém může být podivný duch, nebo spíše démon, který útočil na osamělé dvojice milenců, či ještě dříve vojenské stráže. Obvykle dal o sobě vědět škodolibým děsivým smíchem. Vzápětí na to se zjevila před jeho obětí děsivá bílá postava bez tváře a svýma rukama sevřela hrdlo nešťastníka. Dříve nikdo nevěděl kdo zabíjí osamělé vojenské stráže, až když se armáda z Vyšehradu stáhla, začali sem chodit osamělé duše a pak i milenci. Přízrak na jednu dvojici zaútočil. Ovšem útoky vždy směřovaly jen na muže. Tak vyděšená dívka útok přežila a mohla říct co se stalo.

Ovšem toto nebyl jediný vraždící duch na vyšehradských hradbách. Když v roce 1741 Vyšehrad obsadila francouzská vojska v rámci válek o rakouské dědictví. Francouzi nebyli v Praze zrovna oblíbení. Navíc se jeden z jejich důstojníků měl vysmívat kněžně Libuši a pověstem o Vyšehradu. Odpověď na neuctivost na sebe nenechala dlouho čekat. Tak se stalo, že tohoto vojáka kdosi zabil a to způsobem, který odpovídá spíše zvyklostem Islámského státu. Francouzovi kdosi uřízl hlavu. Tím to ale neskončilo a jeho bezhlavý duch se zde zjevuje dodnes a v době kdy zde ještě sídlili vojáci, tak na ně útočil.

V Cihlové bráně může návštěvníka nepříjemně překvapit zjevení oběšence. Je to stavitel Bouček, který neunesl pocit, kolik peněz jej stavba brány stála a tak se zde skutečně oběsil.

Toto nejsou jediné přízraky které zde můžeme spatřit. Stačí se jen vyskytovat ve správnou dobu na správném místě a být dostatečně otevření novým zážitkům. A hlavně mít úctu a pokoru.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek