České středohoří – Hrad Kostomlaty stále obchází duch husitského hejtmana 5/5 (3)

V kopcích Českého středohoří nedaleko od obce Kostomlaty pod Milešovkou se nachází zřícenina monumentálního hradu. S odkazem na Hájkovu kroniku se někdy nesprávně nazývá Sukoslav. Tento název pochází z pověsti o vladyku Sukoslavovi, který měl roku 880 vytvořit u města Bíliny hradiště a vést boje s knížetem Hostivítem, jelikož Bílinsko bylo knížecí území a Hostivít považoval Sukoslava za uzurpátora. Vzhledem k tomu, že ale jak Sukoslav, tak kníže Hostivít patří do šerého dávnověku a nejsou o nich jiné zmínky než v Hájkově kronice, nelze jejich existenci doložit. Navíc spojení tohoto příběhu s hradem Kostomlaty pochází až z 19. století.

Hrad byl založen někdy okolo roku 1300 pány z Rýzmburka, nebo též pány z Oseka. Písemný doklad pochází až z roku 1333, kdy majitel hradu Boreš z Oseka prodal tyto statky Chotěborovi z Herštejna. Chotěbor však po dvou letech prodává hrad Karlu IV, tehdy ještě markraběti moravskému. Hrad se tak stal státním majetekem. Přesto se hrad dostává do majetku pánů ze Žerotína. Císař jej neznámo kdy, udělil hrad tomuto roku v léno. Poukazuje na to skutečnost, že v roce 1370 instaloval do Kostomlat Habart starší ze Žerotína nového faráře. V roce 1388 pak prodávají Žerotínové hrad Jindřichu Škopkovi z Dubé.

Jeho potomek Albrecht Škopek z Dubé byl komtur řádu německých rytířů v české provincii a také v době husitských válek majitelem hradu. Husité proto Kostomlaty několikrát oblehli ale nedobyli. To se povedlo až na sklonku této epocha kdy na jaře roku 1434 hrad oblehl husitský hejtman Jakub z Vřesovic. V té době však proběhla bitva u Lipan a Jakubovo vojsko tam citelně chybělo. Po této bitvě, kterou kališníci prohráli se císař Zikmund snažil zemi očistit od kališnických posádek, jak jsme již zmiňovali v článku o hradě Kalich. Proto bylo Jakubovo vojsko od Kostomlat vylákáno a poraženo v bitvě u Řevničova. Přesto nebylo zničeno, proto se k hradu se posléze vrátilo a dobylo jej. O rok později byl již Jakub z Vřesovic majitelem hradu a byl první z rodu Vřesovců z Vřesovic, kdo se stal pánem kraje.

Po ztrátě Chomutova na Kostomlatech po určitou dobu sídlil Jakubův syn Jan z Vřesovic. Na hrad vznesl nárok Beneš z Kolowrat a tak došlo k soudnímu sporu, který trval až do roku 1465. Spor však vyhráli Vřesovci. Po této při Jan z Vřesovic roku 1466 předal panství do správy svému nejstaršímu synu Jarošovi. Vřesovcům, kteří se podle hradu začali psát Kostomlatští z Vřesovic, zůstal hrad i s panstvím až do začátku třicetileté války. Přesto zde v té době již nebydleli, jelikož v průběhu renesance byly středověké hrady postupně opouštěny jako neobyvatelné. Vřesovci se přestěhovali do nového sídla, které vzniklo v samotných Kostomlatech. V roce 1606 už na hradě, který postupně chátral, nikdo nebydlel. Po stavovském povstání roku 1618 byl tehdejším majitelům, Petrovi a Oldřichovi Kostomlatským z Vřesovic,zkonfiskován. Majetek pak koupili Černínové z Chudenic.

Roku 1841 začal Josef Fenzel z Kostomlat v dolním hradu stavět výletní restauraci. Vystavil v ní archeologické nálezy získané při pracích na hradě.. Tím byla do budoucna zmařena možnost archeologického průzkumu v tomto prostoru. Hostinec spolu s rozhlednou ve velké věži zanikl v padesátých letech dvacátého století. Z hostince zbyla jen část zdí a sklep. Během II světové války byla na hradě umístěna jednotka meteorologické služby Luftwaffe a posléze i děla protiletadlové obrany.

V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty, které o památku pečuje. Podařilo se mu získat finanční prostředky od Ministerstva kultury České republiky na opravu a konzervování části horního hradu. V roce 2014 sdružení dokončilo opravu velké věže, ve které byla opět zřízena rozhledna. Opravili i původní hostinec který je opět v provozu.

Kostomlaty jsou typickým příkladem hradu bergfritového typu. Dispozice hradu je od založení dvojdílná. Horní hrad se skládal z věže (bergfritu) a dvou protilehlých paláců, mezi nimiž bylo umístěno nádvoří na půdorysu nepravidelného lichoběžníku. Dolní hrad tvořilo rozlehlé předhradí, do něhož se vstupovalo hranolovou branou, kterou chránila dodnes zachovaná kulatá věž. V předhradí byly také umístěny hospodářské budovy. Dnešní přístupová cesta ke hradu kopíruje původní komunikaci. Ještě před vstupem do předhradí přetínala cestu kulisová brána, která byla součástí parkánové hradby a ze které se dochovala část zdiva. Druhá brána, sloužící ke vstupu do předhradí, měla čtvercový půdorys a vnitřní neuzavřená strana byla otevřená dovnitř. Okrouhlá věž nad ní má čtvercový interiér, zakončena byla podsebitím na kamenných konzolách. Horní hrad byl od dolního oddělený příčným příkopem a hradbou. V té byla třetí brána umístěná pod bergfritem. V jihovýchodní části opevnění horního hradu pak byl vstup do nádvoří, vymezeného dvěma protilehlými paláci. V polovině 15. století byl západní palác přestavěn a o jedno patro zvýšen. Tuto přestavbu dokumentují tři velká okna. Vchod do bergfritu byl pak možný z prvního patra západního paláce. Bergfrit byl zakončený užší nástavbou, kolem které obíhal ochoz. Tomáš Durdík tuto stavbu definuje jako věž typu máselnice. V polovině 19. století bylo ve věži vybudováno točité dřevěné schodiště. Hrad byl chráněn dvěma hradebními okruhy: parkánovým a vnitřním. V polovině 15. století byla ochrana hradu zesílena dvěma čtvercovými, dovnitř obrácenými baštami, které se staly součástí jižní parkánové hradby horního hradu. V téže době byla rovněž postavena dvouprostorová budova před východní parkánovou hradbu horního hradu.

Hrad jako takový je dodnes monumentální stavbou a ukazuje na stavební a vojenské dovednosti našich předků. A jako každý správný hrad mí i tento své své pověsti a děsivé příběhy.

Říká se, že zde mezi zdmi stále potuluje duch husitského hejtmana Jakuba z Vřesovic. Svědectví o tom mohou podat nejen trampové, kteří hrad hojně navštěvovali, ale i místní hrádkaři. Proto není zcela od věci, v případě návštěvy hradu nejen slušně pozdravit a hlavně neoslovovat tohoto přízračného pána hradu Jakoubkem, jak je často psáno. Bylo to posměšné pojmenování vycházející z tělesné indispozice pána z Vřesovic.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek