Severní Čechy – kraj devastace, ale také místo kulturních skvostů. 1. část – technická památka lanová dráha 5/5 (1)

Severní Čechy mají pověst regionu, který je zdevastovaný, nekulturní, plný problémů s nepřizpůsobivými občany. Je to do jisté míry pravda. Severní Čechy jsou oblastí bývalých Sudet, kde se doposud nezahojily rány způsobené koncem druhé světové války a odsunem německy mluvícího obyvatelstva, které zde tvořilo většinovou populaci. Zůstaly tu po nich opuštěné domy, živnosti, zemědělské usedlosti a celé vesnice, které se už nikdy nepodařilo opět osídlit a pokračovat v činnosti původních obyvatel. Na jejich místo totiž přišli lidé, kteří zde chtěli zbohatnout, ale prací to často nebylo.

Po 25 únoru 1948 přišla další rána tomuto regionu. Došlo ke znárodnění a to znamenalo, že i to něco málo pracovitých lidí co si zde budovalo budoucnost a domov přišlo o vše. Poúnorový režim nastolil vlastní dosídlovací politiku a jakoby se učil od svých německých hnědých soudruhů.. Průmysl potřeboval uhlí a tak bylo nutno sem dostat proletariát, který bude pracovat do úmoru a nebude moc reptat. Tak se opět roztočila kola vlaků. Na východním Slovensku přeci zahálí spousta Romů. Za asistence vojska a Sboru národní bezpečnosti byly celé romské vesnice vylidněny, nacpány do vlaků a ty zamířily na sever Čech. Za posledními odchozími přijely buldozery, které prázdné romské osady srovnaly se zemí.

Vyděšené lidi vlaky vyklopily v krajině dolů a opuštěných vesnic daleko od jejich domova. Bytů pro ně bylo dostatek. A leckdy i ještě zařízených. Dostali je. A také práci. Do které museli, jinak je čekal kriminál, který byl ještě vražednější než práce v dolech. Tito lidé zde nikdy nezapustili kořeny. Ani jejich děti a děti jejich dětí. A tak bylo zaděláno na problémy s nimiž se tento region potýká dodnes.

S odsunem Němců nastala i kulturní devastace Sudet. Například město Teplice, výstavní skříň Rakouské monarchie, nazývané „Malá Paříž“ se postupně změnilo v cosi co připomínalo spíše horor. Město lázní, kolonád, kultury a umění, kvetoucích živností je dnes stoka plná psích výkalů na ulicích, heren a zastaváren a jediný noční život je u arabských stánků s kebabem a u Červeného kostela na drogovém trhu. Také možné si za pár korun či dávku pervitinu koupit lepou pouliční děvu na pár chvil sebeklamu lásky a téměř jistě si odnést nějaký „dárek“ v podobě pohlavně přenosné nemoci či alespoň muňek. Ani divadlo nemá již stálou scénu. Prý se to nevyplatí.

Ovšem ač to v severních Čechách místy vypadá jako po Apokalypse, není vše tak zlé. Stále zde existuje kultura, ne všichni lidé zde žijí jen ze sociálních dávek a ne všude se musí člověk brodit psími výkaly.

Severní Čechy ukrývají mnoho kulturních, uměleckých a turisticky zajímavých skvostů, které zde, snad právě pro onu zdevastovanost regionu, září jako démanty mezi uhlím. My si v našem seriálu o některých takových povíme.

Poblíž již zmiňovaných Teplic leží horní město Krupka. Horní, jelikož se místní obyvatelé již do středověku věnovali těžbě rud v Krušných horách, na jejichž úpatí Krupka leží.

Toto město má řadu zajímavostí. Několik kostelů mezi nimiž vyniká basilika minor Panny Marie, zříceniny dvou hradů a to jak hradu Krupka, tak Kyšperku. Obě tato místa jsme zmiňovali již v našich článcích o tajemných pověstech a zjeveních.

Asi nejznámější lákadlo Krupky je místní lanová dráha. Člověk který se na ní věze si připadá jako když letí pár metrů nad zemí mezi stromy. Dnes se již jedná o technický skvost, který si plně zasluhuje ochranu jako kulturní památka. Sedačková lanová dráha Bohosudov – Kněžiště vede z Bohosudova na Komáří vížku, což je jedno z dominantních míst Krušných hor. Visutá dráha byla zprovozněna v roce 1952 a jedná se tak po dvou-úsekové dráze na Sněžku, která již bohužel neexistuje, o druhou nejstarší provozovanou visutou lanovou dráhu v Česku a zároveň jde o nejdelší osobní lanovku u nás a ve střední Evropě. Tato lanová dráha je švýcarský vynález a v současné době je již jediná na světě.

Kdo neodolá, zažije nevšední výlet. Obsluha usadí pasažéra do sedačky a po rozsvícení signálu, že je čas, vyšle sedačku na dráhu. Rachot napínacích mechanismů vystřídá ticho a návštěvník se vznáší mezi stromy a může sledovat svět z pohledu ptáků. Čeká jej 2348 metrů dlouhá jízda, kterou urazí přibližně za 15 minut. Jak se sedačka pohybuje, místy je jen doslova desítky centimetrů nad zemí, jinde i třeba zhruba 20 metrů, můžeme nerušeně sledovat střídání lesních porostů a hledět na zvěř, pokud se nějaká v blízkosti vyskytne. Po překonání hřebenu v dálce objeví Komáří vížka. Sedačka s pasažérem projíždí Horní Krupkou a pomalu se blížím k horní stanici. Lesy ustupují horským loukám a i z chladného ovzduší je poznat že jsme na horách. Jako monumenty lidské činnosti se zjevují dvě veliké vrtule elektráren, stojící na pláních které se otvírají jako jeden z posledních pohledů ze sedačky. V tu chvíli vjíždíme do horní stanice a velebné ticho vystřídá rachot strojovny celého technického zázraku.

„Převýšení je cca osm set metrů mezi stanicemi. Je to krásné zařízení, ale musíme učinit vše pro zachování tohoto netradičního dopravního prostředku k rekreaci a turistice našich i zahraničních hostů. Od poloviny dubna do poloviny května budeme dělat revizi celého zařízení, takže provoz bude v tomto období omezen jen na víkendy,“ říká technici, kteří tento skvost obsluhují.

Na Komáří vížce krom restaurace lze navštívit i pamětihodnost – kapli sv. Wolfganga, která je přístupna každý víkend od 11.00 do 18.00, a shlédnout nádherné přírodní scenérie. Provoz lanové dráhy na Komáří vížku je celoroční, s výjimkou pravidelných oprav a revizí. V období od počátku dubna do konce září jezdí od 8:30 do 18:30 hodin, mezi 1.říjnem a 31.březnem končí provoz již v 16:30 hodin. Odjezdy jsou konány vždy ve 30.minutě každé hodiny. Na lanovce je možné přepravovat jízdní kola. Za rok vyveze lanovka na Komáří vížku 40000 až 50000 cestujících a 10000 jízdních kol.

Cesta zpět po lanové dráze je opět úchvatný zážitek, kdy je možno sledovat panorama Českého středohoří a také shlédnout město Teplice jako celek.

Příště si povíme o dalších zajímavostech tohoto malého ale významného města.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek