Je mi smutno. Nebudu zde psát zdlouhavou recenzi filmu Ramba. I když jsme navštívili kino a očekávaného hrdinu Johna Ramba zhlédli. Myšlenka samotného filmu zpočátku byla velmi zajímavá, ale ten konec z filmařského hlediska nebyl povedený. Film určitě nezaútočí na TOP, ale zanechá to v člověku úplně něco jiného, než jsme čekali. ZAMYŠLENÍ.
Film pojednává jak jinak než o Johnovi, který celý život hledal zastání a domov. Celý život bojoval za něco, čemu věřil, ale PAK, mu to všechno vzali. Vžijme se do našeho nitra. Nepřipomíná vám to něco? Sebe? Lidi kolem sebe? Rodinu? Celý život se honíme za tím, abychom měli peníze, kariéru, pěkné auto, dům a jiné hmotné věci. Ale zapomínáme. Hrajeme hru dalších, chceme se všem zavděčit, chceme být těmi, co vlastně ani nejsme. Chceme mít vysoký kredit ve společnosti a mnoho jiného. PROČ? Abychom jsme se pak báli, že o to přijdeme? Věřte, že každý jednou o to vše přijde. Jak pojednává film. John, když si našel svůj domov, zastání, zkrátka místo kam patří, tak přijde okamžik, kdy o to všechno přijde. Ano nebyl by to John Rambo, aby se nemstil, ale to není podstatné. Podstatné je k zamyšlení všeho kolem nás.
Všechno začíná kolem série Ramba, kde jsme ho poznali jako mladého vojáka vracejícího se z Vietnamu až po starého nemocného unaveného veterána, který trpí bolestmi, které v životě zažil. Neuvědomujeme si smysly života, neuvědomujeme si krásu života, ale až to vše pochopíme, pak nejspíš už bude pozdě. Rambo – poslední krev? Proč poslední krev? Připomíná mi to jako písničky Karla Gotta. Kde zpívá o důležitých věcech v našich životech a kde si sám uvědomuje, že už moc času nemá. Jenže, ať Sylvester Stallone nebo Karel Gott za svůj život (z pohledu běžného člověka) dosáhli všeho, tak opravdové cenné věci se jim začaly objevovat s postupem času. Bohužel s pod prsty ubíhajícím mládím a zdraví. Ano, už asi chápete, co tento film nám v srdci zanechal. Zamyšlení o našich životech a nebyli bychom Pallas Press, abychom se zamysleli hlouběji, než jen na samotný film. Co nám tito lidé chtějí vzkázat a my to přehlížíme? Pochopení co je a co není důležité? Nebo to, jak život rychle ubíhá a my to nevidíme nebo nechceme vidět. Mně osobně ukápla slza za to, že můj hrdina z dětství, už není hrdinou, jak jsem ho znal. Díky tomuto filmu vidím i to, že stárnu já, stárneme všichni a bezhlavě dáváme energii někam, kam vůbec, ale vůbec energii dávat nemáme. A pak nás čeká jen loučení s blízkými.
Tak proč hrát tuhle hru života? Abychom pak litovali toho, co jsme v životě zanedbali a co jsme prošvihli a to jen kvůli slepotě něco dokazovat druhým? Ne, dost. Tohle mi zanechal film Ramba a to silný emotivní zážitek z toho, jak vše rychle končí a jak stačí málo a už je pozdě. ŽIJTE a mějte se rádi.
(Pavel Kučera)
foto: You tube
