Rozhovor: Satanismus – mýtus a realita 5/5 (42)

O satanismu už slyšel asi každý a to v nejrůznějších souvislostech. Pro někoho jsou satanisté jen pobláznění metalisté s pentagramem na krku, pro jiného zase blázni pobíhající v noci po hřbitovech. Ve filmech a bohužel i zpravodajstvích čas od času máme možnost vidět věci, které zdravý rozum odmítá přijmout a která mají mít na svědomí právě satanisté. Ovšem, je toto všechno opravdu tak? Není to prostě jen klišé něčeho, o čem veřejnost nemá vlastně žádné povědomí? Na téma satanismus jsem se zeptali pana Pavla Brndiara, Mistra Satanistického Chrámu v České republice.

Satan je pro většinu populace personifikace zla, podlosti, prostě všeho špatného. Tak proč satanismus?

Na úvod bych všem doporučil, aby se zamysleli nad tím jaká organizace tyto fámy o Satanovi po staletí šíří. Jaká je její minulost a jakým obviněním mnozí její duchovní po celém světě právě teď čelí! Tato organizace mylně a dost možná i záměrně ztotožňuje Satana s ďáblem. To je ovšem velký omyl. Slovo Satan pochází z hebrejštiny a znamená žalobce. Slovo ďábel má původ v řečtině a dá se přeložit jako pomlouvač. Na zajímavou podobnost slov ďábel, devil, teufel, diablo a diabolos se slovem double (dvojitý, dvojník) poukazuje ve svém díle můj přítel f. Eirixion. Proto je ďábel „ten druhý“. Tím se dostáváme k zajímavému problému, obecně je ďábel chápán jako jakýsi protiklad Boha. Taková interpretace je ale scestná a nesmyslná, Bůh je přeci Jednota a proto ďábel jako jeho protiklad existovat nemůže. Ve skutečnosti je ďábel totožný se stínem čili s nevědomím. Carl Gustav Jung ve svém díle takový stín nazývá „vytěsnění“. Jedná se o skryté, neboli nevědomé aspekty, které vědomé já vytěsnilo, případně nikdy nerozpoznalo. Převážná část stínu je tvořena, necivilizovanými pudy, mravně méněcennými motivy, vytěsněnými zvrácenými tužbami a různými resentimenty (zatrpklost, pozůstatek minulých křivd). Proto je ďábel všechno to, co o sobě nechceme vědět a co vehementně popíráme a často nacházíme u jiných, kam si to prostřednictvím mechanismu projekce promítáme sami ze sebe. Tudíž každého, kdo zná děsivou historii svaté církve, nemůže nikterak překvapit, že její ďábel je ztělesněním naprostého zla a podlosti! Nenechme se tedy dále obelhávat.

Ve skutečnosti je Satan jedním z mnoha projevů Nejvyšší síly. On je personifikací lidské vůle, touhy po poznání, moudrosti a svobody.

Satan ve své duchovní podstatě symbolizuje mimořádně pozitivní energie, které jsou zřídlem všeho, co stojí u lidstva za pozornost a zasluhuje náš obdiv.

Lidé mají v povědomí různé aféry z USA, kdy údajní satanisté ničili hřbitovy, obětovali zvířata a i děti. Je tohle v satanismu normální, nebo se jedná o výstřelky vyšinutých jedinců? Pokud se to opravdu stalo.

Takovéto jednání by nemělo být považované za normální nikde na světě! Věřte mi, že se satanismem tak, jak ho chápu já, nemá nic společného.

Proto je třeba takové události nazývat pravým jménem a stejně tak i individua, na které se mě ptáte. Ne, to nebyli satanisté, ale vandalové, devianti a vrazi. To, že se takovýto poblouznění a narušení jedinci prohlašují za satanisty, z nich ještě satanisty neudělá!

Ve skutečnosti satanisté milují přírodu i zvířata a váží si života. Vědí jak snadné je ničit a proto volí složitější a nesnadnější cestu, cestu tvoření.

Moderní satanismus je dle nauky našeho Chrámu plnohodnotná životní filosofie, která je zaměřena na zdokonalování sebe sama. Je o umění prosadit se ve společnosti, být úspěšný a užitečný. Satanismus své stoupence vede k samostatnosti a rozvíjí jejich osobnost.

Pokud je jednotlivec dostatečně nezávislý a silný, nemá sebemenší důvod něco ničit či dokonce rituálně zabíjet zvířata či ubližovat dětem. Satanisté, které znám, by něco takového ani nenapadlo. Ti totiž žijí krásné a plnohodnotné tvůrčí životy. To je skutečný satanismus v praxi.

O čem je v dnešní době satanismus?

Satanismus je, jak jsem již výše uvedl, zaměřen na zdokonalování sebe sama. Vede své stoupence k rozvoji a k budování ega.

Spousta lidí nezvládá současnou realitu uspěchaného moderního světa. Proto často hledají návod, jak snadno žít a uchylují se k jednoduchým řešením v podobě nejrůznějších náboženství. Satanismus je pravý opak. My ničíme náboženské mýty a připravujeme slabé o jejich iluze. Satanismus své stoupence vede k individualitě a ke kritickému myšlení.

Učí je zpochybňovat domnělé pravdy a předkládat vlastní řešení životních překážek. Satanisté nepotřebují žádné náboženské báchorky, o které by se v životě opírali. My se opíráme o racionální poznání jenž je podloženo fakty.

Všimli jsme si, že satanismus často používá i původní pohanské svátky, jako třeba Samhain, který bude ostatně za nedlouho. Proč to tak je?

V našem Chrámu tyto svátky slavíme bez přerušení už víc jak pětadvacet let. Důvod je prostý, jedná se o významné dny, které lidstvo slaví po staletí a my se jim opět pokoušíme vrátit jejich původní smysl a význam.

Mnohé z těchto svátků se totiž v minulosti církev snažila zakázat či zničit, aby lidem vymazala vzpomínky na ně a na původní přírodní síly, které při nich byli uctívány.

Protože ale neuspěla, nakonec mnohé z těchto svátků přijala za své a od základu je předělala k obrazu svému.

Vezměme si ku příkladu takové Velikonoce. Z původně krásné pohanské oslavy života a plození zde nyní máme kult mrtvého a neplodného boha. Dnes už málo kdo ví, že pomlázka je ve skutečnosti falický symbol a o původním významu kraslic ani nemluvím. O tom často nevědí ani lidoví umělci, kteří je zdobí.

Každé malé dítě dnes ví, že ve střední Evropě k Vánocům neodmyslitelně patří kapr, ale jen hrstka lidí ví, že tuto tradici uměle zavedli duchovní jen proto, aby získali trvalý příjem po výlovu rybníků, které měla církev v držení. A takto bych mohl klidně pokračovat.

Když už máme něco slavit, měli bychom nejdříve vědět jak, kdy a hlavně proč.

Věří satanisté v posmrtný život ducha, jako ostatní náboženství? Pokud ano, tak kam pak jde satanistova duše? Co se s ní stane po smrti?

Předně satanismus není náboženství. Jedná se spíše o životní filosofii. Pokud jde o problematiku posmrtného života, tak na tu má každý satanista osobitý pohled. Všeobecně u nás ovšem panuje shoda na tom, že není podstatné, zda existuje či nikoli.

Nemáme čas upírat pozornost k nepodloženým spekulacím o tomto fenoménu. Vycházíme pouze z ověřitelných faktů. A jedním z takových faktů je i naše prokazatelné bytí.

Cogito ergo sum! Žijeme tady a teď. Proto nás spíše zajímá, zda prožijeme plnohodnotný život zde na zemi.

Z tohoto důvodu se chováme tak, jako by byla naše existence tím jediným, co máme.

Život je výsada. Je to vzácný jev a i kdyby měl být sebekratší, je naší povinností žít takovým způsobem abychom na konci naší cesty ničeho nelitovali a umírali sami se sebou spokojení.

Bytí je pro každého satanistu jeden velký rituál a smrt je jeho vyvrcholením.

Konečnou iniciací, které se nikdo nevyhne. Co bude pak, ve skutečnosti nikdo živý neví a ani vědět nemůže!

Kdyby tomu bylo jinak, tak bych znal odpovědi na zbývající části vaší otázky: zda existuje duše či co se s ní stane po smrti. Vědět to s jistotou a znát způsob jak svá tvrzení prokázat, jistě bych byl dalším českým držitelem Templetonovi ceny.

Jak vypadá satanistický obřad? Někdy je uváděno, že se jedná o parodii mše římskokatolické církve, jinde že jde o mši odříkanou pozpátku. Jaká je realita?

Černá mše patří mezi ty nejznámější rituály. Paradoxně jí ovšem samotní satanisté nepřikládají zdaleka takový význam, jak si dnes mnozí z nezasvěcených myslí. Pro mě je jen jedním z mnoha obřadů, vykonávaných v Chrámu v rámci naší duchovní praxe.

Mimo ni jsem v průběhu let celebroval velké množství rozmanitých obřadů.

Ty lze rozdělit na dva základní druhy – ceremonie a rituály. Zatímco ceremonie slouží k oslavě přírodních satanských sil a lidského potenciálu, či jsou určeny k pozvednutí jednotlivce, satanské rituály jsou určené k dosažení nějakého konkrétního cíle. Jedná se tedy o vědomý magický akt. Satanské obřady se dají dále dělit do čtyř základních skupin:

Obřady iniciační (zasvěcovací), obřady sezónní, obřady příležitostné a obřady speciální.

Rituální magie mimo jiné spočívá i v provádění formálního obřadu, který se alespoň částečně odehrává na místě zvlášť k tomu určeném a ve stanovenou dobu. Smyslem rituálu je u účastníků vyvolat nejrůznější druhy emocí (za pomoci vhodně volených zvuků, vůní, barev a rituálních předmětů) a s jejich pomocí získat tzv. adrenální energii, která by se jinak ztratila, a přeměnit ji v dynamicky přenosnou sílu. Tento druh magie je v našem Chrámu označován jako invokační či vyšší magie.

O čem je spiritualita satanismu? Co je duchovním cílem této nauky. Křesťanství sleduje údajnou spásu duše skrze Krista, buddhismus dosažení nejvyššího uvědomění a dosažení nirvány. Co sleduje satanista?

Satanistická spiritualita je o magii, temném mysticismu a pochopitelně i o satanské gnosi.

O harmonické propojení těchto disciplín a jejich komplexní integraci do svých životů usilují i někteří členové našeho Chrámu.

Duchovní směry, o kterých se ve své otázce zmiňujete, jsou opakem satanismu a patří k tak zvané černé škole a ke stezce pravé ruky. Stoupenci těchto náboženství odmítají hmotný svět, a vzhlíží k plnějšímu životu v záhrobí či touží po rozpuštění svého já v nicotě. Satanská gnose, ze které vycházíme, činí pravý opak. Hmotný svět pro nás není místem bolesti a utrpení ani projevem nedokonalosti či očistcem. Ne, my tento svět milujeme. Je pro nás zřídlem poznání, zdrojem neustálé inspirace. Jsme zastánci bílé školy a stoupenci stezky levé ruky.

Usilujeme o zbožštění svého jáství.

1) Sebe-zbožštění – dosažení osvícení skrze mystérium Černého plamene. Probuzení nezávisle existujícího intelektu a jeho relativní nesmrtelnosti.

2) Individualismus – osvícený intelekt je intelektem, který je dán jednotlivci a nikoli lidské společnosti.

3) Zasvěcení – osvícení a síla, které jsou z podstaty nutné pro vytoužený stav evoluce jáství, lze dosáhnout pomocí stádií, které utváří magikova vůle.

4) Magie – stoupenci stezky levé ruky se nepřizpůsobují světu, ale okolní svět přizpůsobují své vůli a svým potřebám.

Každé náboženství má své pravidla chování, které věřící více či méně dodržují. Jak by se měl chovat satanista.

Satanista by měl být především sám sebou. Za všech okolností by měl spoléhat výhradně sám na sebe. Neustále studovat podněty ze svého okolí a udržovat si dokonalý přehled nejen o celosvětových událostech, ale i o maličkostech. Měl by být inspirující silou pro své blízké a milované.

Co by jste chtěl naším čtenářům sdělit na závěr?

Žijte a využívejte svůj čas, jak nejlépe dokážete. Vnímejte kolem sebe zázraky každodenního života. Jsme jimi doslova obklopeni. Jen je ke své škodě většina z nás nevnímá, či je neumí docenit. Nejvyšší síla se nám manifestuje skrze reálný svět. Netřeba hledět do spirituálních výšin či hlubin. Mějte prosím na paměti, že vždy se něco děje. A velmi často se děje něco zázračného.

Děkujeme za rozhovor.

Za redakci Pallas Press se ptal Miroslav Neumaier

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek