Průvodce tajemnem po Čechách – Noční rej nad Jáchymovem 1.73/5 (11)

Krušnohoří je jedno z nejtajemnějších míst naší vlasti. Je to místo hlubokých mlžných lesů, močálů, temných skal a legend. Lidé kteří zde žili si museli svou obživu tvrdě dobývat v potu tváře z nitra těchto hor a na radosti života jim moc času nezbývalo. A tak se nelze divit, že tato v podstatě nehostinná krajina je opředena pověstmi o démonech, temných zjeveních, ale i vílách.

Jednou večer se lesy okolo Klínovce vraceli dva kamarádi. Byli to havíři kteří spěchali domů. A protože se již připozdívalo zkrátili si cestu právě těmito lesy. Vůbec jim nepřišlo na mysl, že je předvečer Svátku všech svatých, noc, kdy se stírají rozdíly mezi světy živých a mrtvých. Na cestu jim svítili Měsíc a podzimem oholené stromy umožňovaly jeho sinalému svitu pronikat do temných hvozdů. A tehdy se začaly dít podivné věci. Oběma kamarádům se zdálo, že okolo nich někdo chodí, slyšeli tichý smích, měli pocit, že se jich někdo zlehounka dotýká. Z hlubin lesa se vynořila světýlka která rejdila okolo naší dvojice. Zároveň se kolem nich rozlévala mlha. Najednou v měsíčním svitu spatřili obrys stavení. Možná šlo o mlýn nebo hamr, kdo ví. Oba kamarádi se zaradovali a spěchali se schovat pod střechu, jelikož se jejich nitra zmocnil strach.

Sotva vešli, ozval se hlasitý, zlý smích a v domě se rozsvítilo jasné světlo. Do místnosti kde oba havíři uvízli se seběhli skřítci a utvořili okolo obou vyděšených kamarádů kruh. Pak se ozvalo zahřmění a dveřmi vskočil do kruhu podivný muž celý v zeleném. Oknem do místnosti vskočil druhý, červený a hned začal tančit se zeleným. Zablesklo se a objevil se další. Jeho šat zářil všemi barvami duhy a už tak tančili všichni. Podél stěn kruh pidimužíků, mezi nimi tři barevné přízraky a dva havíři s nohama svázanýma hrůzou.

Už to vypadalo že tam oba vypustí duši, když se otevřely dveře a v nich se objevila krásná žena v bílých šatech a snítkou kapradí ve vlasech. Rej ustal. Paní se podívala na dva nešťastníky řekla:

„Budete mými hosty tak dlouho, dokud nepoznáte tři mé společníky.“ Pak tleskla do dlaní a smrtelný tanec nastal znovu. Ti tři podivní muži se zle zasmáli, chytli se za ruce a pomalu kráčeli k havířům. Těsně před nimi začali tančit tak rychle, že se barvy slévaly do jedné šmouhy. Tu jednomu z kamarádů došlo koho mají před sebou. Tři skřeti, tři barvy. Trpaslíci střeží zemi, její poklady. A najednou mu bylo vše jasné. Ukázal na červeného:

„Ty jsi červený jako rubín, střežíš rubíny, Ty zelený hlídáš jaspisy a ten duhový musí být u achátového pole. Vaše jména jsou Rubín, Jaspis a Achát.“

Sotva to dořekl, skřeti vztekle zaječeli a ve víru vzduchu zmizeli a s nimi také všichni ostatní.

S havíři v místnosti zůstala pouze ona tajemná paní., kolem které byla poházena spousta drahých kamenů.

„Správně jsi hádal, naberte si odměnu, vezměte, co unesete, noc pomalu končí.“ Havíř, který seděl na zemi tentokráte zareagoval jako první. Začal si kamení cpát do kapes, za halenu, ba i do čepice nabíral. Žena se zlým úsměvem pozorovala jeho snažení a obrátila se na toho druhého.

„Nestojím o poklady zlých sil, chci jen domů.“

Paní se na něj podívala malinko vlídněji, sňala ze svých vlasů snítku kapradí a vložila mu ji do vlasů. V tu chvíli vše zmizelo. Oba havíři stáli v lese a jeho temnotu trhalo svítání. Když se rozhlédli, zjistili, že stojí nad Jáchymovem, tak pomalu vyrazili ke svým domovům.

Doma je nečekalo vlídné přijetí. Ten s obtěžkanými kapsami začal hrdě vyndávat kamení z kapes na stůl. Když vytáhl poslední kamínek, zahřmělo z čistého nebe, foukl vítr, který donesl tichý smích a z drahokamů se stala hromada listí a žaludů.

Druhý havíř poslouchal láteření své ženy se sklopenou hlavou, protože měla pravdu. Místo aby s ní byl doma, tak se toulal v noci venku, Navíc o takové noci. Vše své ženě vypověděl a ta byla nakonec ráda, že má muže ve zdraví doma. Havíř si navíc vzpomněl na dárek od té tajemné ženy. Sáhl si do vlasů pro kousek kapradí. K překvapení svému a i své ženy, se kapradí změnilo v kus stříbra a z dáli jakoby se ozval tichý smích.

Temné lesy a skály Krušných hor skrývají ledacos. Pokud je člověk ve správnou dobu na správném místě, bohové někdy vyzkouší jeho charakter. A jak uspěje, tak bude odměněn.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek