Toulky Sluneční soustavou – Luna, souputník Země a bohyně noci 3/5 (4)

Jediná přirozená družice země je Měsíc. Těleso, které provází lidstvo svým svitem takřka každou noc, kromě tzv. Novoluní, kdy Měsíc na své cestě okolo Země stojí na její denní straně a Slunce nasvěcuje jeho odvrácenou stranu.

Abychom měli malou představu o Měsíci, tak si uvedeme několik čísel. Naše družice je od Země vzdálena průměrně 384 000 kilometrů. Vzhledem k tomu, že Měsíc v reálu obíhá se Zemí okolo společného těžiště (které se díky hmotnosti Země nachází uvnitř naší planety) vzdálenost Měsíce od Země kolísá mezi 363 295 až 405 503 kilometry.

Průměr Měsíce činí 3 476,2 kilometrů a Zemi oběhne jednou za 28 dní. Podle lunárního oběhu lidé dýíve dělili rok na 13 měsíců. I lidské tělo je nastaveno na 28 denní lunární cyklus, jak je poznat například na menstruační periodě u žen.

Měsíc vždy hrál významnou roli v lidském vnímání světa. Vztahovali se k němu modlitby, starověcí astronomové a kněží jej používali k výpočtům ročního cyklu. Byl považován za božstvo, vztahovala se k němu i celá část magické nauky.

Už tehdy si lidé všimli, že je stále vidět jen jedna část Měsíce. To proto, že má tzv. vázanou rotaci. Otočí se kolem své osy za stejnou dobu, za jakou oběhne Zemi.

Podmínky na povrchu Měsíce jsou velice nehostinné, alespoň pro život, jak jej známe ze Země. Je zde faktické vzduchoprázdno, jelikož měsíční atmosféra je spíše teoretická. Díky tomu je povrch bombardován slunečním větrem a dalším zářením z vesmíru. Teploty na povrchu na místech kam svítí slunce jsou asi 150° C. Tam kde je zase stín klesají o 300° C méně.

Do vzniku dalekohledu měli lidé o Měsíci roztodivné představy. Tmavé skvrny na jeho povrchu považovali za moře a tak nesou názvy moří doposud. Dokonce měli za to, že i na Měsíci žijí lidé, jako na Zemi.

Dalekohled odhalil členění povrchu a tak první pozorovatelé spatřili hory a krátery, jimiž je Měsíc poznamenán ve velkém. S příchodem kosmonautiky se ale poznání Měsíce změnilo.

První člověkem vyrobené těleso, které dosáhlo Měsíce, byla v roce 1957 sovětská sonda Luna 2, první snímky odvrácené strany Měsíce získala v roce 1959 sonda Luna 3, první měkké přistání a následný přenos obrazu provedla v roce 1966 sonda Luna 9. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí.

Působení Měsíce na Zemi můžeme pozorovat vizuálně. Jeho gravitace se s tou zemskou spjatá a tak nám díky slapovým silám hýbe s vodou. Proto na březích moře můžeme pozorovat příliv a odliv.

O vzniku Měsíce se vedou dohady. Jedna z teorií říká, že Měsíc je zachycená planetka, která se na své cestě Sluneční soustavou dostala do pout zemské gravitace. Ovšem více preferovanými teoriemi je, že Země byla v době svého vzniku daleko větší. Kus žhavého materiálu se odtrhl od Země, ovšem to předpokládalo velice rychlou rotaci, kdy by odstředivá síla převyšovala gravitační sílu dostředivou. Asi nejpravděpodobnější je teorie srážky, kdy se protozemě srazila s dalším zárodkem planety při kterém byl kus Země vyvržen a zformoval se v zemské blízkosti do současné podoby.

Za několik miliard let se povrch Měsíce několikrát přetvořil. Díky masívní sopečné činnosti se vylila veliká lávová pole, která tvoří současná měsíční moře. Tento mladší povrch také není tak zbrázděný krátery, proto nejspíš vznikl až po ukončení masivního meteorického bombardování těles Sluneční soustavy před několika miliardami let. Navíc těmto velkým výlevům měsíčního magmatu nejspíš napomohla i gravitace Země, jelikož měsíční moře jsou až na malé vyjímky soustředěné na přivrácené straně.

V současné době řada vědců považuje Měsíc za geologicky mrtvé těleso, ovšem to nemusí být tak docela pravda. Na povrchu jsou sporadicky pozorované podivné rudé záblesky. Může se jednat o dopady větších meteorických těles, ale i o vulkanické výbuchy.

Měsíc má velice slabé magnetické pole, ale v minulosti tomu tak být nemuselo. Je velice pravděpodobné, že Měsíc měl v historii magnetické pole podstatně silnější a to i než je současné magnetické pole Země. Toto pole bylo aktivní v době před 4 miliardami let, přibližně po 1 miliardu od doby vzniku Měsíce. Zatímco část měsíčního magnetismu je považována za jeho vlastní (jako pásmo měsíční kůry zvané Rima Sirsalis), je možné, že kolize s jinými nebeskými tělesy jeho magnetické vlastnosti posílila. To, zda těleso sluneční soustavy bez atmosféry jako Měsíc může získat magnetismus díky dopadům komet a asteroidů, je přetrvávající vědeckou otázkou. Magnetická měření mohou poskytnout také informace o velikosti a elektrické vodivosti měsíčního jádra – tyto výsledky by vědcům pomohly lépe porozumět původu Měsíce. Například, pokud by se ukázalo, že jádro obsahuje více magnetických prvků (jako je železo) než Země, ubralo by to teorii velkého impaktu na věrohodnosti (i když jsou zde alternativní vysvětlení, podle kterých by měsíční kůra měla také obsahovat méně železa).

Měsíc je sledován i očima záhadologů. Podle řady fotografií to vypadá, že se na Měsíci nacházejí nějaké podivné útvary, pravděpodobně umělého původu. Navíc se objevily i zprávy, že první muž na Měsíci Neil Armstrong oznámil NASA, že mimozemšťané mají na odvrácené straně svou základnu a vzkazují nám, ať dáme od Měsíce ruce pryč. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, toto měl potvrdit důstojník námořní rozvědky Milton Cooper, s tím že mimozemská základna na Měsíci nejenže existuje, ale že ji „dobře informované kruhy“ evidují pod označením Luna.

V jejím okolí údajně probíhá rozsáhlá důlní těžba a vetřelci na ní parkují své obrovské mateřské lodi, zatímco na průzkum k Zemi vysílají menší létající talíře. O základně vyspělé vesmírné civilizace na Měsíci píše i Timothy Good ve své knize Above Top Secret. Uvádí, že se sice opírá o neověřené informace, ale Neil Armstrong a Edwin Buzz Aldrin, kteří 21. července 1969 vstoupili jako první lidé na Měsíc, zahlédli krátce po přistání UFO. Během televizního přenosu Armstrong oznámil, že vidí světlo vycházející z jednoho kráteru. Řídící středisko ho požádalo o další informace, ale nic dalšího nebylo slyšet.

Z magického hlediska je Měsíc velice zajímavý. Už dávno bylo prokázáno, že ve Vesmíru je všechno vzájemně propojeno, všechno souvisí a jedno působí na druhé. Samozřejmě, pokud jde o Měsíc, je zřejmé jeho těsné spojení se Zemí. Měsíc neovlivňuje jenom mořský příliv a odliv, ale také rostliny a zvířata a zcela evidentně působí i na člověka. Ovlivňuje podvědomé procesy, emoce, pocity, nálady, vnitřní stavy. Luna byla považována za bohyni noci a tím i za bohyni s nocí spojených bytostí. Vlčí vytí provázelo lidi o úplňkových nocích a vzbuzovalo hrůzu z nočních démonů a vlkodlaků.

Křesťanství navíc přiřadilo k měsíčnímu kultu uctívání Satana a tak se Měsíc za posledních 1000 let dostal do povědomí jako jeden z prostředků černé magie.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek