Rezervace SOOS je aktivním pozůstatkem vulkanismu u nás 4.75/5 (4)

Cestování Věda Zajímavosti

Končina plná mrtvých stromů, mokřadů železité vody. Vypadá to zde jako výřez z jiné planety, či alespoň z místa, o kterém by ekologové řekli, že se jedná o průmyslem zničenou krajinu. Všudypřítomné bublání vyvěrajících plynů z mofet a zápach síry. Člověk si zde přijde jako někde, kde je výstup z pekla, nebo je někde blízko dýmající sopka. A přitom to není někde na Islandu, či na Havaji.

Rezervace Soos, ja se toto místo jmenuje je kousek od města Cheb. Vyvěrající plyny jsou pozůstatkem vulkanické činnosti nedalekých sopek Železná hůrka a Komorní hůrka nacházejících se na Oherském zlomu, ke kterému patří i Doupovské hory a České středohoří.

Chebsko je doposud geologicky aktivní oblastí, kde se stále objevují zemětřesení způsobené pohybem tektonických vrstev. Zemská kůra je v tomto regionu nejtenčí. Má mít asi 24 kilometrů. To není zas tak moc. Pod touto slupkou se nachází magma. Podle vulkanologů se žádná sopečná činnost v těchto místech již nechystá. Jak Komorní, tak Železná hůrka jsou již stovky tisíc let mrtvé. Je ale nesporný fakt, že podle záznamů ze středověku, byly nad jedním z obou kopců spatřen oblak dýmu, byl zde zaznamenán zápach síry a dunění. Lidé si to vysvětlil jako působení pekla, že v nitru hory sídlí čerti a takto se projevují. Jsou tedy obě sopky opravdu tak mrtvé?

Soos se nachází na na dně dávného vyschlého slaného jezera, ve kterém ze schránek jezerních řas rozsivek vznikla evropská rarita – tzv. křemelinový štít. Nyní je z jezera vlastně rozlehlé rašeliniště a slanisko s dozvuky vulkanické činnosti v podobě unikátních tzv. mofet, ze kterých vybublává CO2, dále zde vyvěrají minerální prameny.

Tato aktivita je možná díky vnitřní dynamice oblasti, zejména odplyňování plastického zemského pláště a napětí v křehké zemské kůře. To vede k tříštění a tektonickým pohybům. Pod Soos se z podloží Chebské pánve díky tektonické činnosti se zvedá krystalinický hřbet tvořený svory a žulami, který má podobu hrástě. (Hrásť je část zemské kry vystupující nad své okolí. Byla buďto vyzdvižena podél zlomů nebo se nachází mezi dvěma pokleslými krami, tzv. příkopy. Je to tedy dílčí část kerných (zlomových) pohoří a vrásno-zlomových pohoří). Průzkumným vrtem se prokázalo, že strop hrástě sahá až 41 metrů hluboko. Samotná hřbet je pak překryty dvěma tenkými soubory vrstev. Spodní soubor je má sílu mezi 25 – 50 metry a je tvořen jílovými třetihorními horninami. Vytvářejí tak jílový nepropustný strop, kterým proto mohou pronikat plynové, nebo vodní výrony jen po zlomech. Svrchní část překryvu je tvořena čtvrtohorními jílovitými písky. Síla této vrstvy je asi 15 metrů a má nesouvislé rozšíření s volnou hladinou podzemních vod. Ty jsou naplňovány nejen srážkami, ale i minerálními prameny.

V holocénu, během posledních 10 tisíc let, se nad povrchem sooského hřbetu vytvořila mělká sníženina, tzv. sooská pánvička, kterou vyplňují písčito-jílové sedimenty, humolity (statiny a rašeliny). Souběžně se sedimentací probíhají po trhlinách a zlomech vývěry plynů a kyselek.

V Soosu se vyskztují již zmiňované mofety, což je místo, kudy se z puklin dostává na povrch výron suchého oxidu uhličitého o teplotě nižší než 100 °C (nejčastěji 20-30 °C) . Většinou jde o doprovodný jev vulkanické činnosti. Z mofet mohou vyvěrat i další plyny , jako třeba oxid siřičitý. Mofety jsou v našich šířkách velmi pozoruhodný jev. Někdy se nesprávně označují jako bahenní sopky.

V případě, že se mofeta nachází v terénní depresi, dochází (zejména v ranních hodinách) k hromadění CO2, který může způsobit smrt menších živočichů, při větší koncentraci i člověka. Dojde-li k pohlcení plynu studenými vodami, mohou vznikat kyselky, které známe z Karlových Varů, Bíliny a dalších míst, kde díky bývalé sopečné činnosti máme takto obohacené léčivé vody. Je-li přívodní kanál dostatečně stabilní, za určitých předpokladů může docházet ke vzniku studeného gejzíru.

Všechny silné vývěry kyselek a plynů jsou situovány na křemelinovém štítu nebo v jeho blízkosti. Mineralizace pramenů na území Soosu se pohybuje v širokém rozpětí od 100 mg/l až do 6 300 mg/l.

Díky geologickým vlivům pozdní sopečné činnost, rašelině, výronům jedovatých plynů to zde opravdu vypadá jako v jiném světě. V Evropě nemá tento kousek země obdoby. Jsou zde místa kypící životem a jiná jsou zase naprosto mrtvá, bez kouska vegetace se svou vlastni smrtící mikroatmosférou.

Kdo chce vidět kousek pravěké krajiny, či  zažít pocity objevitelů jiných světů, rozhodně si udělá výlet do této končiny.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek