Che Guevara – idol bohaté marxistické mládeže Dosud nehodnoceno.

Události

Je to idol levicově smýšlející mládeže, ikona boje proti kapitalismu a světové marxistické revoluce. I někteří politici EU (například v Irsku) se dodnes „mazlí“ s jeho podobiznou a u příležitosti 50. výročí jeho smrti mu právě v Irsku vzdali poctu vydáním poštovních známek. O kom je řeč? No přeci o Ernestu Guevarovi, řečeného Che Guevara.
Vzývání Che Guevary je typická ukázka toho, že někteří lidé se nedokáží poučit, či že jsou dokonce zvrácení. Kdo vlastně byl „Veliký Che“ nebo také Řezník z La Cabana?
Původně vystudoval v Argentině lékařství. Jeho otcem byl architekt Ernesto Guevara Lynch napůl Španěl, a Ir, matka Celia de la Serna y Llosa pocházela ze staré zámožné španělské rodiny usazene v Argentině ještě v koloniálních dobách..
Vzhledem k tomu, že byl těžkým astmatikem tak jeho výuky se chopila matka. Mladý Ernesto tedy nechodil do klasické školy.
Che Gueverova matka by se hodila do dnešní doby. Dcerka bohatých rodičů propagující militantní feminismus, marxismus, bojovnice za světovou revoluci, ovšem odmítající se vzdát svých výhod plynoucí z majetku. Ve stejném duchu tedy vychovávala i mladého Ernesta Guevaru.
I ten vyrůstal v blahobytu a jeho rodinné zázemí se dalo považovat skoro za ideální. V roce 1941 nastoupil na střední školu, ale o studium nejevil veliký zájem. Přesto školu zvládl celkem bez problémů. Uvádí se, že byl vynikajícím sportovcem, ale to se dá považovat za marxistickou propagandu, jelikož těžké astma by mu nějaké výrazné sportovní výkony nedovolilo, pokud by jeho sportem nebyly šachy, či cvrnkání kuliček.
Po ukončení středního studia se zapsal na lékařskou fakultu na Univerzitě v Buenos Aires a v červenci 1953 ji dokončil. To již byl Ernesto Guevara fanatický marxistou toužícím utopit svět v krvi, čímž se vůbec netajil.
Tehdy se připojil k revoluci na Kubě, kde narukoval právě jako lékař do partyzánských jednotek Fidela Castra. Jeho ctižádostivost jej vynesla do Fidelova výsluní a až na Castrovu pravou ruku. Samotný Castro však původně nebyl žádný marxista. Tím se stal až po působení právě Che Guevary.
Při revoluci a po ní se projevila skutečná povaha Ernesta Guevary.
„Revoluce je nenávist a zabíjení,“ prohlásil Che a držel se toho. Jak sám uváděl, miloval vůni střelného prachu a krve zajatců. Tím se ostatně vyznamenal. Vražděním zajatců a to i dětí. K ukázkám jeho řádění patří třeba vyvraždění rodiny patnáctiletého Carlose Machada. Che Guevara nechal rodinu spoutat a každého střelil pistolí do hlavy. A to jen proto, že odmítli vydat svou farmu revoluční vládě. Fotografie kdy popravuje dvě dívky, vedle kterých leží již další těla, připomíná spíše řádění jednotek SS Einsatzgruppen na Ukrajině za druhé světové války.
Když dostal na starosti politickou věznici v La Cabana, bavil se tím, že vězňům uděloval „milost“. Tak totiž říkal své pistoli, kterou je vraždil.
Přes toto všechno, přes množství krve a utrpení, které tento fanatik (ostatně jako každý fanatik) přinesl jej dnešní mládež miluje a obdivuje. On sám osobně zavraždil desítky lidí. Na jeho příkaz jich zemřely tisíce.
Co však na něm mladé lidi tolik přitahuje?
„V řadě případů se jedná o docela obyčejnou nevzdělanost. Mládenec nosí tričko s Che Guevarou a domnívá se, že jde o populárního zpěváka. Něco jako Elvis Presley. Nicméně v určité části, ale nikoliv většinové, skutečně existuje kult masového vraha Che Guevary. Nespojujme to ale s dnešní mládeží. „El comandante“ byl obdivován už těmi levicovými intelektuály, kterým je dnes kolem sedmdesáti,“ říká sociolog Petr Hampl a dodává, že pro většinu z těch, kdo dnes sedí ve vedení Evropské unie nebo ve vedení největších světových bank, byl Che Guevera v mládí idolem.
„Spíš to ukazuje, že nastupují generace není schopna vytvářet vlastní myšlenky a vzory. Naprosto mechanicky přebírají názory, které jim předloží mocenská a finanční elita. Holčička slyší od paní učitelky, že má být rebelka, takže je rebelkou přesně tak, jak jí to paní učitelka přikázala. Dospívající demonstrant je „odpůrcem režimu“ přesně podle předpisu vydaného tím režimem, a samozřejmě za režimní peníze. Toto falešné rebelantství je příznakem patolízalství, zbabělosti a rezignace na hájení vlastních zájmů,“ pokračuje Petr Hampl.
Che Guevara je dnes v první řadě symbolem nadvlády mocenské elity nad obyčejnými lidmi a bohatých nad chudými. Jen vzácně jej najdete na tričku mladého dělníka. Spíše podle něj poznáte budoucího generálního ředitele. A samozřejmě jeho podobiznu nosí masy těch, kdo ve své naivitě doufají, že je nová aristokracie vezme mezi sebe. Třeba dívka ze středostavovské rodiny, která doufá, že jí to pomůže stát se milenkou ředitele velké neziskovky (s odpovídající nadějí na společenský postup). Budou zklamáni.
Skuteční rebelové schopní hájit své zájmy proti politicko-finančnímu režimu nosí znak Generace identity nebo různých nacionalistických hnutí.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press, internet

Ohodnoťte, prosím, tento článek