Průvodce tajemnem po Čechách – Noční návštěvník 4.9/5 (10)

Události Záhady

Noc byla vždy obdobím, kdy nás navštěvují různé entity z jiného světa. Lidé se s těmito věcmi setkávají od nepaměti. Tito návštěvníci za námi chodí občas otevřeně, ale tu a tam ve snech. Někdy jsou to setkání krásná, někdy smutná, ale občas také děsivá. Pokud se nám někdo děsivý zjeví ve snu, nebývá to takový problém, jelikož ze sna se můžeme probudit. Tedy, pokud nás ona entita propustí. Ale co když přejde noční návštěvník z říše snů s námi do reálného světa?
Paní Jana H. z Brna se nám svěřila s jedním obzvláště děsivým setkáním.
„V noci mne často pronásledovala noční můra. Zdál se mi stále stejný sen, jak jsem se uprostřed noci budila a nebyla jsem v ložnici sama. Byla jsem strachy naprosto paralyzovaná, nemohla jsem se ani hnout. V koutě místnosti stála temná postava jakoby se špičatou hlavou. Až později mi došlo, že to byl plášť s kápí. Cítila jsem že ta postava vyzařuje čisté zlo. Potila jsem se hrůzou. Srdce mi bušilo,adrenalin dosahoval maximum. Myslela jsem, že umřu strachy, že mi prostě pukne srdce. Ten přízrak stál a díval se na mne. Věděla jsem, že na mne hledí, i když jsem neviděla žádné oči. Po nějaké době, která nemohla trvat víc než několik minut, se otevřely před ním nějaké dveře a on odešel. V tu chvíli jsem se doopravdy budila. Povídala jsem o svých snech své dospívající dceři, ale ta se mi smála, že nemám koukat na Noční můru z Elm Street.
Takhle to šlo asi tři týdny. Budila jsem se zničená strachy. Měla jsem pocit, jakoby mne každou noc co se ta postava postava zjevila pitvala za živa. Nevím co mi chtěla. Bála jsem se usnout, ponocovala jsem a to se podepisovalo na všem. Až se jednou stalo něco jiného. Přemohla mne únava a já usnula. Nepomohlo ani silné kafe. Prostě jsem usnula v křesle v obýváku. Opět jsem se mi zdálo že mám noční návštěvu. Ve snu jsem byla tam, kde jsem usnula a on stál přímo přede mnou. Poodhrnul svou kápi a já konečně viděla jeho obličej. Myslela jsem že omdlím. Byl jako socha. Tvář měl krásnou až nepřirozeně. Vypadal jako dívka a přitom to byl muž. Ale ty oči. Tak studené, bezcitné oči jsem nikdy neviděla a ani vidět nechci. Doopravdy jsem se probudila. Jenže on nezmizel. Stále tam stál a díval se. Pak jeho pohled sklouzl ke dveřím do pokoje, jen seá pousmál a rozplynul se ve tmě. Hrůzou jsem se nebyla schopná pohnout. Až po nevím jaké době se mi to povedlo. První jsem chtěla rozsvítit lampičku co byla u křesla na stolku. V tu chvíli jsem uviděla mou dceru jak stojí ve dveřích a s hrůzou v očích na mne hledi. Ona ho také viděla. Od té doby se ten přízrak neobjevil. Jenže se stalo něco s čím jsem už nepočítala. Potkala jsem muže, zavířila vášeň a já na star kolena přišla do jiného stavu, takže budu mít skoro ve čtyřiceti letech miminko. A bude to chlapec. Třeba mne chtěl ten děsivý návštěvník upozorni zrovna na tohle.“
Příroda bohužel nefunguje podle toho, jak jsem jí nařídili našimi mnohdy krátkozrakými představami. I když jsme si namluvili, že bytosti mimo náš čas a prostor neexistují, že vše je změřitelné a ohmatatelné, tak to tak není.

Své nám k tomuto příběhu řekl náš komentátor paranormálních jevů pan Jindřich.
„Tento příběh je už trochu silné kafe. Lidé si mohou ledacos vymyslet, jen aby byli zajímaví, což se stává velice často. Ale kdysi se něco podobného stalo v mojí blízkosti, tak mám obavu, že tohle by mohl být podobný případ. Moje teta měla velice podobnou noční můru. Asi tři týdny se jí zjevovala obdobná postava. Říkala, že měla takový strach, že se i zapomněla modlit. Pak to prý přestalo, ale se strejdou přišla do jiného stavu. Přišlo jí to celé divné. Měla totiž zavedené antikoncepční tělísko. No, slovo dalo slovo a ona zašla na faru, kde se se vším svěřila knězi. Ten ji prý pozorně vyslechl. Nejprve ji uklidňoval, že se jednalo jistě jen o zlé sny, které míváme všichni. Ale posléze vyrozuměl své nadřízené. Asi po týdnu šla teta na faru znovu, kde ji již čekal další člověk, který přijel prý až z Říma. Jestli byl opravdu z Vatikánu nemohu posoudit, ale ani vyloučit. Chvíli si s tetou povídal, pomocí místního faráře. Nakonec prý provedl nějaký rituál. Modlil se, říkal nějaká slova jazykem, kterému teta nerozuměla. Podle všeho to vypadalo na exorcismus. Když vše skončilo, šla teta domů s velice rozporuplnými pocity. Prý očekávala, že když tam přijede takový člověk, a dělá co dělá, tak myslela, že uvidí nějaký zázrak. No, jistá je jen jedna věc. Večer se tetě udělalo zle a odvezli ji do nemocnice, kde potratila. Ať si o tom každý myslí co chce. Já mám takové tušení, že dítě, které nosila, nebyl člověk v pravém slova smyslu a právě onen exorcista toto věděl a svým zákrokem zabránil zrození démona do našeho světa.
Mám obavu, že u paní Jany z Brna se může jednat o podobnou ne-li stejnou věc.“
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek