Noční obloha ukazuje často své poklady v podobě krásných a zajímavých jevů. Komety, meteory, zatmění, jsou velice koukatelné projevy přírody.
V době jarní a podzimní rovnodennosti se rozlije oblohou tajemná záře a to buď po západu, nebo před východem Slunce.
Její intenzita se odvíjí od temnoty noci, světelnému znečištění místa kde se nachází pozorovatel a hlavně počasí. Jedná se o jev zvaný Zvířetníkové světlo. Tento svit se objevuje v rovině ekliptiky. Tak se nazývá zdánlivá roční dráha Slunce promítající se na oblohu, kde by tvořila vůči rovníku v podstatě sinusoidu. Protíná na dvou místech rovník a ve svých vrcholech se dotýká obou obratníků. V rovině této dráhy se rovněž pohybují planety a Měsíc. Také se zde nacházejí zvířetníková souhvězdí.
Úkaz je nejvíce viditelný právě o rovnodennosti díky sklonu ekliptiky vůči rovníku. Zvířetníkové světlo je způsobeno rozptylem slunečního svitu vesmírným prachem v prachovém oblaku kolem ekliptiky, což zjistil jako první dánský astronom Theodor Brorsen.
Ačkoliv Ve skutečnosti pokrývá celou oblohu a způsobuje velkou část celkového záření oblohy za bezměsíčné noci. Obdobný jev – slabá, ale mírně zesilující, oválná záře přesně naproti Slunci – se nazývá protisvit. V něm je zvířetníkové světlo nejsilnější.
Zvířetníkové světlo se pozorovateli jeví jako slabý zářící kužel, který vypadá jako paprsek silného reflektoru mířícího vzhůru. Díky tomu, že se nejedná o příliš nápadný jev, k jeho pozorování se nutné vyhledat místo s nulovým světelným znečištěním. Ideální jsou proto odlehlé horské oblasti, nebo místa s nízkým osídlením. Jas zvířetníkové záře je srovnatelný s mléčnou dráhou. Na jarní rovnodennost 2020 nás čeká tmavá noc. Takže pokud bude přát počasí a místo, máme se na co těšit.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press
