Průvodce tajemnem po Čechách – v okolí menhiru Zkamenělý pastýř dochází k anomáliím 5/5 (8)

Duchovno a mystika Události Záhady Zajímavosti

O menhirech jsme již psali, o jejich funkci v krajině, o jejich síle. Ze sítě menhirů, která obepínala celou Evropu zůstaly jen drobné fragmenty. Lidé už v prehistorických dobách, kdy žili v jednotě s přírodou a Stvořením věděli, že na Zemi existují místa kde vyvěrá jistá forma pozitivní energie. Na těchto místech se tedy konaly posvátné obřady k uctění bohů, jelikož zde docházelo ke spojení Vesmír – člověk – země. Proto zde posléze vznikaly svatyně a také se stavěly menhiry. Ty měly snad fungovat jako zářiče této energie a tak zesilovaly účinek posvátných míst. Někdy stačil samotný jeden menhir, jindy kruhové svatyně z menhirů, či řady. Kde naši dávní předkové získali znalosti potřebné k tvorbě takové stavby je záhada. Předpokládá se, že menhiry měly tvořit sít po celém světě a tak umocňovat tok energie a vytvářet tedy energetické pole. K čemu sloužilo, nebo před čím nás mělo chránit se už neví. Jisté je, že s nástupem křesťanství se začala tato sít menhirů ničit, což se povedlo.

U nás existují fragmenty této sítě v podobě malých nenápadných kamenů, ale i těch větších. Takový je menhir Zkamenělý pastýř u obce Klobuky na Kladensku.
Tento menhir je vysoký neopracovaný sloupovitý balvan z tmavého železitého pískovce. Je nejvyšší u nás a je to snad jediný takový útvar, o kterém můžeme s jistotou říct, že je to opravdu menhir.
Kámen menhiru tvoří rezavě hnědý železitý pískovec. Kamenný sloup má délku přibližně 4 metry, z čehož je 70 centimetrů pod zemí. Hmotnost menhiru je asi 5 tun.
V 19. století profesor Jan Nepomuk Woldřich považoval tento menhir za zvětralou prvohorní skálu. Ovšem bylo prokázáno, že kámen byl vztyčen uměle.

Dnes se neví, kdy a kdo menhir postavil. Zda to byli Bójové, nebo někdo ještě před nimi. Z druhé poloviny 19. století jsou dochovány záznamy o další kamenech ze stejného materiálu, které byly vyorány v blízkosti Zkamenělého pastýře. Je možné, že šlo o další menhiry, nebo byl pastýř součástí nějakého většího celku. Tomu by napovídala i jedna z několika legend o vzniku menhiru.
Mělo se jednat o dávného pastýře s ovcemi, který špatně hlídal své stádo. Když se mu zase jednou zatoulala jedna ovečka, čekal na ni tak dlouho, že zkameněl. I se svým stádem, které mělo být okolo něj.
Ze znění pověsti se dá usoudit, že se skutečně jednalo o skupinovou stavbu menhirů, nebo dokonce o pravěké či starověké kultovní místo. Tomu napovídá i fakt, že od menhiru je dobře viditelný Říp (na kterém byla pohanská svatyně). Pokud se u menhiru nacházíme na svátek Beltine, tak nad Řípem vychází Slunce. Stejně tak o svátku Lughasand. Oba svátky jsou velmi významné.
Svátek Beltine je svátkem života a naděje. Pohané vlastně znali jen dvě roční období a to Léta (hojnosti, úrody, plodnosti) a Zimy (hlad, smrt, nemoce). Beltine je začátek období léta. Byl to svátek bujarého veselí, kdy se na kopcích zapalovaly ohně, které měly očistit krajinu od zlé moci. Zároveň přes tento oheň skákali veselící se lidé, kteří se tak zbavovali negativní energie, která se u nich nashromáždila přes Zimu. Rovněž se zapalovaly dubové věnce a kutálely se z kopce. Oslavy svátku Beltine byly hodně nasměrované k bohu Thorovi. Očekávalo se od něj, že svým kladivem pobije zástupy démonů kteří odmítli odejít se Zimou. Tehdy se také rozjel Thorův vůz po obloze a od jeho kol létaly jiskry v podobě prvních bouřek. Beltine se slaví 30. dubna
Lughasand jsou zase dožínky. Principem svátku bylo poděkování za sklizenou úrodu, ale zároveň i obnovení plodivé síly Matky Země rituálním sňatkem s bohem nebes, čímž byl ukončen a zároveň započat počátek života pro další cyklus. Při tomto rituálu byl nakonec bůh nebo jeho personifikovaný zástupce obětován, aby tak jeho životní a oplodňující síla přešla na Matku Zemi.

Je možné, že díky poloze menhiru a jeho spojitosti s Řípem, bylo toto místo určeno k Beltinským a Lughasandským obřadům. Tomu napovídá i jeden poznatek.
V roce 1994 skupina badatelů provedla u menhiru několik pokusných geofyzikálních měření. Výsledek byl pro výzkumníky překvapující. V předvečer slunovratu došlo k zaznamenání výraznější magnetické anomálie, která ale byla vysvětlována složením fyzikálními vlastnostmi kamene, jelikož je značně železitý. Ovšem při východu Slunce se anomálie výrazně posunula směrem k západu, ačkoliv samotný menhir se nepohnul. Později se přemýšlelo zda (jako například menhiry v Británii), Zkamenělý pastýř nezpívá. Některé menhiry díky svým vlastnostem a poloze vydávají zvuky. Ovšem u tohoto menhiru se to neprokázalo. Z toho výzkumníci usoudili, že menhir nesouvisí se Slunovratem
Bohužel všechna měření byla provedeno jen za Slunovratu a nikoliv právě na Beltine. Tehdy by se kámen možná choval úplně jinak. Ale také je možné to, když celý komplex byl již vlastně zlikvidován, že tento „stroj“ již nefunguje, nebo funguje špatně.
Je pravda ale jedna věc. V blízkosti Zkamenělého pastýře nejde zaměřit sever pomocí kompasu a i mobilní telefon má velké problémy. Je to jenom náhoda?
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek