Na dnešní den připadá jedno poněkud krvavé výročí české historie. 9. února 1003 se udál jeden z prvních politických masakrů v naší historii.
V té době je od roku 999 na českém knížecím stolci Boleslav III. Tento kníže byl vnukem Boleslava I. Zvaného Ukrutný. To proto, že nechal na svém sídle v Boleslavi zabít svého bratra Václava. Boleslav III kterého kronikář Dětmar z Merseburku nazval Ryšavým, byl syn Boleslava II Pobožného a bratr knížat Oldřicha a Jaromíra. Kníže Boleslav zdědil po svém dědovi prudkou povahu a v jejím duchu se nesla jeho vláda. Ačkoliv snad jeho nárok na trůn nikdo nezpochybňoval, přesto se pokusil odstranit oba své bratry. V den svého nastolení přebíral Boleslav již jen Čechy. Zbytek původního státu ovládaly již Polsko a Uhry.
Už v roce 1001 museli oba knížecí bratři i se svou matkou uprchnout před krutostí jejich nejstaršího bratra Boleslava III. k bavorskému vévodovi Jindřichovi, který byl dlouholetým spojencem jejich otce. Navíc Boleslav Jaromíra dal před tím vykastrovat, jelikož sám neměl děti a obával se, že druhorozený Jaromír by mohl mít potomka, který by měl nárok na knížecí stolec.
Boleslav svým způsobem vlády podnítil velikou krizi v Českém knížectví, jelikož se proti němu postavil mocný rod – Vršovci.
Tento český velmožský rod již dříve zasáhl do sporů v knížectví, když pomáhali Přemyslovcům se zbavit konkurentů v boji o knížecí vládu – Slavníkovce. 28. září 995 vtrhli vojáci na hradiště v Libici nad Cidlinou.
Pod čí vlajkou se útok vedl, je předmětem různých hypotéz a dalšího bádání. Někdy se uvádí, že hlavní sílu útoku na slavníkovský hrad tvořili právě Vršovci, ale prokázané to není.
Jako motiv se uvádí bohatství rodu, které bylo natolik veliké, že rod mohl dělat vlastní politiku, což bylo samozřejmě trnem v oku Přemyslovců.
Dalším motivem prý mohl být incident, při kterém pražský biskup Vojtěch (Svatý Vojtěch) poskytl na Pražském hradě církevní azyl cizoložnici a zastal se tak jí i cizoložníka. Přitom mělo dojít k hádce s několika Vršovci, kteří církevní azyl nerespektovali a přes Vojtěchovo naléhání ženu vyvlekli z kostela a usekli hlavu. V závěru přepadení pak bylo vyhrožováno Slavníkovcům pomstou za to, že Vojtěch který byl z rodu Slavníkovců bránil onu hříšnici před spravedlností.
Církevní právo azylu se zde střetlo se zvykovým právem pod které spadala krevní msta. Boleslav II. Pobožný již nebyl ze zdravotních důvodu schopen této věci zabránit. Ani se to Přemyslovcům nehodilo, jelikož Vršovci za ně mohli udělat špinavou práci. Ti však netušili, že si podepisují velmi podobný osud.
Po pádu Slavníkovců jejich místo zaujali právě Vršovci. Boleslav II. nebyl schopen zkrotit jejich moc. Ale jeho syn Boleslav III. byl z jiného těsta. A tak bylo zahájeno první dějství nové krvavé hry, jejíž libreto v podstatě Vršovci sami napsali svým podílem na pádu Slavníkovců.
Roku 1002 vedli Vršovci povstání proti tyranské vládě Boleslava Ryšavého. To bylo celkem úspěšné, a tak Boleslav III. musel uprchnout k bavorskému markraběti Jindřichovi (otci Jitky, pozdější manželky knížete Břetislava I.) Jindřich Boleslav III. nejprve zajal, ale posléze propustil.
Boleslav III. se po této zkušenosti uchýlil do Polska k Boleslavu Chrabrému, který byl po matce rovněž Přemyslovec. Ten za pomoci svých vojsk dosadil na český knížecí stolec svého mladšího bratra Vladivoje.
Vladivoj údajně nadmíru holdoval vínu a medovině a to v takové míře, že že na následky nadměrného pití zemřel. Na stolec se s německou vojenskou pomocí usazuje vykastrovaný Jaromír , ale záhy musí uprchnout do Bavorska, jelikož se na trůn s pomocí polského vojska vrací Boleslav III. se seznamem lidí, kterým se hodlal pomstít. Vršovci figurovali na prvních místech.
Ačkoliv staronový kníže přislíbil amnestii, nehodlal, jako žádný psychopatický diktátor, své slovo dodržet. 9. ledna 1003 se naplnil scénář napsaný již před lety. Přemyslovští ozbrojenci zabili mnoho příslušníků mocného rodu, ale díky dalšímu povstání proti Boleslavovi se tento akt pomsty nepovedlo dotáhnout do konce.
V důsledku těchto událostí je Boleslav III povolán do Polska ke svému strýci Boleslavu Chrabrému. Tam je český kníže zajat a oslepen. Vzápětí na to vpadlo polské vojsko do Čech a udrželo se zde až do podzimu roku 1004, kdy bylo vypuzeno vojskem německým. Boleslav III žil v polském vězení až do roku 1037 kdy zapomenutý umírá.
Za pomoci německého vojska je opět nastolen Jaromír, který vládne až do roku 1012, kdy jej svrhne nejmladší bratr Oldřich. Oldřich pokračuje v likvidaci rodu Vršovců, ale ani on tuto krvavou historii nedotáhne do konce. To se podaří až knížeti Svatoplukovi roku 1108 kdy nechá povraždit 3000 členů rodu. V Kosmově kronice se o tom píše:
„Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem.“
(redakce)
foto: wikipedie
