Je Satan padlým andělem plným zla, nebo je to jen žárlivá pomluva? Není Satan jen synonymum pro Univerzum? 4.99/5 (71)

Duchovno a mystika Události

Satan. Už jen při vyslovení tohoto jména leckomu běhá mráz po zádech. Podle výkladů se jedná o pána pekel, krále zlých démonů, pokušitele snažící se zahubit člověka tím, že ho svede ke hříchu a bezbožnému životu. Tím ho samozřejmě vystaví Boží pomstě a zatracení. Satanovo jméno je odvozeno od hebrejského Ha – satan což znamená odpůrce, protivník. Podle kazatelů abrahámovských náboženství se jedná o odpůrce Boha, proti kterému vedl Satan vzpouru andělů. V tomto je ztotožňován s Luciferem. Po této vzpouře byl Bohem svržen i s ostatními rebely na Zemi, která mu byla dána i s lidmi v plen. Satan má mít řadu jmen. Samael, Samnu, Lucifer, Samyasa a další.

Podle některých pramenů Satan získal svou negativní pozici v abrahámovské věrouce až ve 2. století př.n.l. V Bibli se můžeme dočíst, v knize Job jak boží synové (andělé) předstupují před Boha a mezi nimi i Satan. Ten v té době ještě nevystupuje jak Kníže Temnoty.

My známe Satana z křesťanského pojetí, ve kterém naše pokolení vyrůstají již více než 1000 let. Zde je tato entita brána jako původce zla, válek, přírodních katastrof, nemocí, bídy a tak dále. Je ale docela zvláštní, že pokud si přečteme Bibli, tak tyto věci sesílá na lid a Zemi hlavně Hospodin, což nabízí spíše myšlenku, že Boží kazatelé potřebovali obětního beránka, na kterého by mohli svést znepokojivé věci ve Božích skutcích.

Víra v Satana vychází z manichejsko – gnostického dualismu. Démonolog G. Papini ve své knize „Ďábel“ vyslovil tři základní teze satanologie.

1.Satan je původně Bohem stvořený anděl, který se později stal jeho odpůrcem.

2.Satan je prvorozený syn Boha (starší bratr Krista), který odpadl od svého otce. Jemu naklonění andělé jej doprovodili do vyhnanství na Zemi, kde se smísili s pozemskými ženami (prastaré legendy skutečně mluví o dni, kdy synové nebes přišli k dcerám Země). Satan je tak přirozeným vládcem a bohem lidí, jelikož z jeho plémě vzešli.

3.Satan je sebezplodivší se bůh hmoty a vládce nad lidmi, jelikož jejich duše jsou ony zástupy padlých andělů, kteří byli za trest Bohem připoutáni ke hmotě.

Satanu jsou v křesťanství přisuzována všechna ostatní pohanská božstva, proti kterým a jejich vyznavačům abramhámovští monoteisté stojí v příkré nenávisti a nepřátelství. Zřejmě z nekonečné lásky, o které často mluví.

Satan má znamenat uvolněnou morálku, hypersexualitu, představuje veškerou špatnost světa. Alespoň dle tvrzení jeho nepřátel. Ale je to vlastně opravdu tak? Bible, pokud si ji opravdu přečteme a přemýšlíme nad ní, předestírá mnoho otázek, jak to vlastně doopravdy je. Bible mluví o válkách, vraždách, genocidách. Skutcích před kterými jsou i nejzuřivější příslušníci SS jen ubozí břídilové. Ale jsou to skutky Boha, ne Satana. Možná proto kazatelé Boha tvrdí, že Satan představuje zakázané poznání vedoucí do záhuby. Proč má vést do záhuby? Pochopili by lidé, že ke komunikaci s Univerzem nepotřebují církve a kazatele? Satan prý přinesl lidem magii. A magie je věda. Věda o skrytých přírodních zákonitostech. Symbolem satanské magie je pentagram s vepsaným kozlem. Často je tento symbol zobrazován v plamenech. Je v tom alegorie. Oheň je dynamický symbol života, kozel zase plodnosti. Plodivá síla života, princip nejvyššího poznání. To, s čím staří gnostici Satana spojují.

Víra v Satana nikdy netvořila jednotný proud. Naopak, vždy se jednalo o mimořádně rozvětvený filosofický a duchovní směr. Založený nikoli na zlu, ale na individualismu a osvíceném intelektu (podivné praktiky francouzské šlechty z 18. století hlásící se k satanismu vycházejí právě z křesťanských představ, takže tito „satanisté“ vlastně podporovali Boha).

„Satanismus je nauka, která se neustále vyvíjí a oslovuje stále víc osobností a individualit napříč historií. Z těchto důvodů se mohou názory na to, kdo nebo co je Satan, dosti lišit. Vše záleží na tom, kdy se budete ptát, kde se budete ptát a koho se budete ptát. Proto se pochopitelně najdou i jedinci ovlivnění náboženskou doktrínou, kteří budou fanaticky přesvědčeni, že Satan je ztělesněným zlem. Takovýto pohled je ovšem povrchní a scestný. Do značné míry ovlivněný expanzivním náboženstvím, jenž sice stále dokola omílá lásku a duchovno, nicméně na základě historických faktů víme, že je založené na jejich pravém opaku,“ říká k tématu Pavel Brndiar představitel Satanské církve v Čechách.

Satanisté totiž nevidí Satana jako zlo. Nejsou to, navzdory představám, zlí lidé. Tvrdí, že považování Satana za zlého, spočívá v naprostém nepochopení satanistické gnose. Právě díky již zmíněnému vlivu abrahámovského náboženství je v Evropě povaha lidské touhy, kterou Satan symbolizuje, mylně identifikována s ďáblem a mravním zlem. V satanské gnosi je ovšem ďábel ztotožňovaný s dvojníkem, se stínem, čili s lidským nevědomím. A právě proto je Satan ztělesněním duchovní formule stezky levé ruky, která vede adepta k osvícení!

„Nazývají ho zlým, ale On pouze skryl svojí svátost před nehodnými,“ komentuje Pavel Brndiar. Satan je synonymem touhy, která nabádá člověka, aby skrze svého dvojníka, svůj stín, poznal sebe sama. Když totiž obrátíme neodbytnou lidskou touhu poznávat dovnitř namísto ven, jak je to obvyklé, a činíme tak vytrvale a nekompromisně, dříve či později je naše falešné ego se všemi svými poklesky a resentimenty zničeno a zůstává jen gnose poznaného.

Jak skuteční satanisté pohlížejí na Satana?

„V našem Chrámu má na Satana každý jednotlivý člen vždy osobitý pohled. V tom spatřuji krásu a svobodu. Nikdo z nás ho ovšem nepovažuje za reálnou duchovní bytost, tak jak se nám ho snaží představit Bible. Jsme přesvědčeni o tom, že Bůh nestvořil člověka, ale že to člověk do jisté míry stvořil Boha. Tedy všechny bohy a i další duchovní a mysteriózní bytosti. Proto někteří z nás Satana ztotožňují s egregorem. Pro jiné je to archetyp dokonalosti, o kterou sami usilují. Osobně Satana chápu jako jednu z emanací Nejvyšší síly, vesmírnou pozitivní tvořivou energii, hybný přírodní faktor, symbol života, krásy a moudrosti vedoucí k duchovnímu osvícení jednotlivce. Povšechně ho považují členové našeho Chrámu za symbol pokroku a intelektuální vzpoury proti přetrvávajícímu pokrytectví ve společnosti. Satan je pro mnohé z nás symbolem svobody a revolty. Ta je ovšem vždy spojena se zodpovědností za vlastní jednání. Bez této zodpovědnosti by se nejednalo o aristokratickou svobodu ducha v satanském slova smyslu, nýbrž o naprostou anarchii.“

Leckdo může nadhodit námitku, že pokud Satan není zlo, co jsou tedy démonická posednutí? Na to Pavel Brndiar říká:

„Slovo démon vychází se starořeckého daímön, což značí strážného ducha převážně dobrotivé povahy. Pokud jde o samotnou podstatu démonů, můžeme je považovat za duchovní emanace rozmanitých kosmických a přírodních energií, které jsou nedílnou součástí universa a jejichž zřídlem je Nejvyšší síla, z které se v rozličných podobách manifestují nejen démoni, ale i všechna božstva bez rozdílu. Ostatně, mnozí tak zvaní démoni, byli před staletími lidmi uctíváni coby legitimní bohové celých národů. Jak je tedy vidět v původním významu neměli démoni se zlem nic společného. Teprve s příchodem judaismu a křesťanství získalo slovo démon onen zlovolný charakter, který přetrvává mezi neznalými dodnes. Já sám s tak zvanými démony, tedy kosmickými a přírodními energiemi pracuji v harmonické shodě už desítky let a s jakýmkoli zlem v souvislosti s těmito silami jsem se nikdy nesetkal. Pokud by se mne někdo zeptal, zda mohou být tyto energie člověku nebezpečné odpověděl bych, že mohou být člověku stejně nebezpečné jako ku příkladu voda. Pravda, můžeme se v ní i utopit, ale nemůžeme bez ní žít. Vždyť i naše těla jsou tvořena přibližně ze 70% právě vodou. Proto mi obavy s posednutí démony ve světle výše uvedeného připadají poněkud úsměvné. Každá lidská bytost je součástí universa a to je bezezbytku prostoupeno emanacemi Nejvyšší síly. Jinými slovy, jak by do člověka z venčí mohly vstoupit energie, které jsou odjakživa jeho nedílnou součástí. Pokud však dochází k dlouhodobé nerovnováze mezi vámi a těmito silami, může dojít i k jejich negativním vnějším manifestacím. Pro tento duchovní jev má ovšem současná věda rozmanitá medicínská označení. Patří mezi ně například schizofrenie či nejrůznější psychózy. Dnes totiž už nehovoříme o posedlosti, nýbrž o duševních nemocech.“

Pokud se vrátíme k tezi andělské vzpoury proti Bohu, tak existuje i její výklad v tom smyslu, že k tomuto aktu došlo z důvodu starozákonních událostí. Satan a další andělé se již nemohli dívat na krutost s jakou Hospodin nakládal s lidmi. Proto se rozhodli dát lidstvu jinou alternativu.

Podle Satanovo příznivců je tvrzení o Satanově pýše lživé tvrzení. Je zde totiž zaměňována pýcha s hrdostí. Satan ani jeho stoupenci nejsou pyšní, nýbrž hrdí. Takovýmito sugestivními a manipulativními tvrzeními biblické náboženské texty doslova přetékají. Už jsme naznačili, že kněží staví Satana do role viníka a omlouvají jím zlo a bezpráví, které sami po staletí páchají ve jménu Krista, zatímco duchovní pravdy jsou církvemi opomíjeny či dokonce záměrně překrucovány a namísto světla vedoucímu k osvícení jsou světu předkládány náboženské fráze vedoucí k otroctví, zaslepenosti a tmářství.

„Pro to jsou pro mě tyto teologické úvahy pouhými nepodloženými spekulacemi a účelovými tvrzeními, které sloužily a slouží amorálním náboženským vůdcům k upevnění jejich vlivu a moci nad věřícími,“ vysvětluje Pavel Brndiar toto téma a dodává, že nezná žádný racionální důvod podložený fakty, aby biblické texty o epickém střetu Boha všemohoucího s padlými génii bral doslovně.

„Přesto se i v jednadvacátém století najde nespočet lidí, kteří bez jakýchkoli důkazů či snahy o hlubší pochopení tyto tvrzení nekriticky přejímají a pokládají je za pravdivá. Pro mě se jedná o pouhé duchovní alegorie a jejich doslovné chápání považuji za skutečné zlo! Síly, které rozmanité náboženské texty popisují jako bohy, anděly, démony či jiné Vyšší bytosti považuji, jak jsem již uvedl za pouhé nedokonalé emanace rozličných přírodních a kosmických energií. Energií, jejichž zřídlem je Nejvyšší síla. Tyto emanace sil, lidstvo ve své nedokonalosti a duchovní nezralosti za pomoci své víry a imaginace zformovalo do konkrétních egregorů. Ty pak reprezentují jakousi kolektivní teologickou představu naší rasy o Bohu a duchovním uspořádání Vesmíru. Představu, která je v mnohém scestná a zavádějící.“

Pojďme se zamyslet a začněme o celém tomto teologickém fenoménu uvažovat odlišným způsobem. Připusťme, že nám poznatky současné vědy alespoň teoreticky potvrdili existenci všudypřítomné a vše prostupující energie v podobě těch úplně nejemnějších částeček. Tyto jsou ještě menší než doposud známé elementární částice, ze kterých se skládá hmota. Pro magiky jsou tyto nejemnější částečky analogické s Nejvyšší silou gnostiků. Tyto částečky nejsou hmotné v pravém slova smyslu, přesto prostupují vše stvořené i nestvořené. Od nejjemnějšího po nejhrubší. Jedná se o vše oživující duchovní energii. Tato Nejvyšší síla existuje, existovala a bude existovat nezávisle na lidech či jiných myslících tvorech. Bude se ovšem moci bez myslících bytostí s imaginací, sama manifestovat, tak jak o tom pojednávají nejrůznější svědectví? Tedy jako Božská autorita, co má osobnost a vědomí? Bude mít takovou potřebu?  Pravděpodobně nikoliv. Pokud jistá forma božství ztratí své uctívače, ztratí i svojí současnou podobu a vše co s tím souvisí. V dějinách vidíme, jak náboženství a kulty padají, jak nejvyšší božstvo ztratilo svojí pomyslnou moc i své uctívače a upadlo v zapomnění, aby bylo nahrazeno jiným bohem. Bohové zkrátka přichází a odchází. Ale ta Nejvyšší síla zůstává. Jen se personifikuje jinak, v jiné podobě, jiné věrouce. Proto je tvrzení, že člověk stvořil boha jedním ze základních pilířů satanistické gnose. Je-li Bůh všudypřítomný, vševědoucí a dokonalý, co jiného by byl než ona Nejvyšší síla.

Ve světle těchto skutečností získáváme nový vhled a duchovní poznání. Je-li něco dokonalého, je to ve své dokonalosti nezúčastněné. Nelze se tedy k Nejvyšší síle o něco modlit a čekat, že naše modlitby vyslyší. Ne, nevyslyší. Chceme-li něčeho dosáhnout, musíme se o to zasadit jiným způsobem. Musíme si stvořit boha k obrazu svému. Svého prostředníka ke komunikaci s Nejvyšší silou, s Universem. Ve světle tohoto poznání jsou pak nářky věřících v podobě: Hledám Boha, ztratil jsem víru, co mám dělat abych dosáhl osvícení atd… Jak mohli ztratit něco, co je ze samotné podstaty uspořádání Vesmíru jejich nedílnou součástí. Nejvyšší síla je všudypřítomná, je tedy i v nich samých. Nemohou ji proto ztratit. Toto je poznání dávných mystických učení, který byla později abrahámovskými kněžími zašlapána do prachu zapomnění. Učení, která se nehodila k náboženství moci.

„Nehledejte duchovní pravdy ve vnějším světě, třeba že se v něm neustále zrcadlí, tak jako se slunce odráží v každé kapce vody, dopadnou-li na ni jeho paprsky. Namísto toho obraťme pozornost přímo ke slunci, tedy do svého nitra. To je ten nejpřímější způsob jak navázat spojení nikoli s Bohem, ale se všemi bohy, anděly, démony a Nejvyššími bytostmi, které si kdy lidstvo dokázalo představit. To je způsob, jak navázat kontakt s Nejvyšší silou, cesta jak se vědomě propojit se sebou samým, tedy se svým božským Jástvím. Zde pak nalezneme odpovědi na všechny otázky. Nejvyšší síla je neutuchajícím zdrojem duchovní, umělecké ale i vědecké inspirace. Až si tento prostý fakt lidé uvědomí, církve nad nimi ztratí moc. Je přeci nasnadě, že k tomu abychom komunikovali s Nejvyšší silou, žádnou církev nepotřebujeme. Jednou lidé jistě pochopí, že i Oni jsou nedílnou součástí Všehomíra a ne jen jednou jeho oddělenou osamocenou jednotkou ztracenou v davu, učiní tak první krok v duchovní evoluci. Druhý krok jest tuto intelektuální pravdu prožít a uskutečnit vně svého Já. To jim dá jistotu, že Nejvyšší síla je jenom jedna, třebaže se zrcadlí ve všem stvořeném i nestvořeném. Takto osvícené jedince už nebude možné manipulovat za pomoci dogmatických náboženství a politických či rasových ideologií k páchání bezpráví na ostatních,“ dodává Pavel Brndiar na závěr.

Nestojí to vše za přehodnocení náhledů na náboženská dogmata, nebo alespoň za zamyšlení? Protože, pokud chceme být alespoň trošku spravedliví, tak bychom si měli poslechnout obě strany a ne jen ten jediný názor, prezentovaný „oficiální propagandou“.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier

Ohodnoťte, prosím, tento článek