Blíží se půl jedenáctá dopoledne a po silnici z Panenských Břežan jede luxusní mercedes 320 Cabriolet-B. Limuzína kterou řídí SS – oberscharfürher Johannes Klein veze zastupujícího říšského protektora SS – obergruppenfürhera a generála policie Reinharda Heydricha. Třetí muž v SS a také šéf výzvědné služby SS sicherheitsdienstu jede bez dalšího doprovodu a je si naprosto jistý. Vůz je na cestě ze zámku v Panenských Břežanech, kde Heydrich bydlí se svou rodinou směrem na Pražský hrad. Ani on ani jeho řidič a šéf ochranky nevědí, že německý protektor jede na poslední cestu
Zhruba v půl jedenácté a pět minut automobil zatáčí tehdejší Kirchmayerovou třídou vpravo do ulice V Holešovičkách. Zde musí vozidlo zpomalit. Toto je místo, které si pro útok vybrali čs. parašutisté ze skupiny Antropoid. Josef Gabčík odhodil kabát pod kterým měl ukrytý britský samopal Sten a pokusil se z něj Heydricha zastřelit. Bohužel samopal selhal, jelikož se mu v hlavni vzpříčil náboj.
Zde se začínají objevovat první otazníky. Obergruppenfürher měl letět do Berlína s tajnými dokumenty. Přesto, v takto vypjaté situaci nedal svému řidiči pokyn k uniku z místa atentátu. Naopak. Vozidlo zastavilo a Heydrich vstal, aby sáhl po své pistoli na opasku. Doslova se nastavil jako terč. Byl to zkušený voják a muselo mu být jasné, že Gabčík tam není sám.
V tu chvíli se do akce zapojil i druhý člen výsadku Jan Kubiš, který hodil na auto speciálně upravený, původně protitankový granát. Ten však nedopadl do vozidla, ale narazil do karoserie od které se odrazil. Střepiny z granátu zranily říšského protektora.
Po výbuchu se Kubiš i Gabčík pokoušeli pokračovat v útoku střelbou z pistolí. Heydrich i Klein vyskočili z vozu a oba vytáhli osobní zbraně. Parašutisté se z místa boje snažili uniknou, tak byli oběma esesmany pronásledováni. Heydrich však byl zraněný proto se navrátil k autu. Klein ještě chvíli pronásledoval Gabčíka, ale pro závadu na pistoli po něm nemohl střílet.
Heydrich byl po půl hodině po útoku převezen do blízké nemocnice na Bulovce, kde přes péči lékařů umírá. I na smrtelné posteli odmítá pustit onu aktovku s tajnými dokumenty.
Akce měla obrovské důsledky pro odbojové organizace na území Protektorátu, které se orientovaly na československou vládu v Londýně.
Přestože se říká, že likvidace vrcholného muže SS byla rozhodnutím zahraničního odboje, tak to nemusí být tak docela pravda. S touto myšlenkou si totiž začala zcela vážně pohrávat britská rozvědka už týden po Heydrichově příjezdu do Čech. Ovšem nejasností a záhad okolo celé akce, výběru lidí a i vyšetřování ze strany Gestapa je mnoho. Pojďme se na některé podívat.
Už jsme si řekli, že o smrti říšského protektora pravděpodobně rozhodlo britské velení daleko dříve, než se samotný akt udál. Že čs. vláda nebyla autorem, ale jen vykonavatelem.
Reinhard Heydrich byl velkým nebezpečím. Řídil výzvědnou službu SD pod kterou spadalo i Gestapo. Měl kompromitující materiály na mnohé vysoké představitele říšské vlády a wehrmachtu a nikomu nedůvěřoval. Byl fanaticky oddán nacistické věci.
Šlo o cílenou likvidaci člověka, který mohl ohrozit nejen operace SOE ale i Abwehru. Podle některých zdrojů dokonce Abwehr o tomto plánu věděl. Dnes se již ví, že jeho šéf admirál Canaris nebyl Hitlerův ctitel a Heydrichovi to bylo známo. Canarisova činnost v rámci Abwehru často byla pro Brity pozitivní a pro Německo docela škodlivá (viz. Canarisův nátlak na Franca ohledně nenapadení Gibraltaru). Canaris nebyl proti jednání s Brity a leckdy i pustil protivníkovi informace. Heydrich se snažil intrikami ovládnout i Abwehr a začlenit jej do SD. To bylo pro Canarise nepřípustné.
Existují spekulace, že Heydrich vezl do Berlína usvědčující dokumenty o Canarisově zradě vůči Říši zrovna v ten den, kdy jej dostihla spravedlnost ze strany parašutistů. Proto byl útok načasován právě na tu dobu. Do této domněnky hraje jedna skutečnost. Těsně před atentátem přišel rozkaz samotného prezidenta Edvarda Beneše o zastavení akce právě z obav z německé pomsty na českém obyvatelstvu. Dokonce dvakrát. Parašutisté přesto neposlechli. Proč? Měli své pokyny od SOE?
Samotný Beneš po válce tuto skutečnost nechtěl nijak komentovat.
Ještě větší otázky vzbuzuje výběr členů výsadků, kteří se měli na akci přímo či nepřímo podílet.
Největší pohromu způsobil Karel Čurda, který se vzdal Gestapu a vyzradil celou odbojovou síť. Důsledky jsou známé. Tisíce popravených českých lidí, další tisíce odvlečených do koncentračních táborů. Němci se do Čurdovi zrady totiž neměli čeho chytit a pátrali naslepo.
Čurda se již v Anglii projevoval jako velice nespolehlivý člověk. Dopouštěl se trestné činnost a netajil se obdivem k Adolfu Hitlerovi. Dokonce prý i litoval toho, že odešel z Protektorátu, kde mohl sloužit buď u četnictva, nebo protektorátního vojska. Přes toto všechno jej zpravodajci plk. Moravce doporučili k výsadku v Čechách.
Parašutisté také nebyli pořádně připraveni na konspirační činnost, kdy i sebemenší chyba mohla znamenat zatčení Gestapem a nelidské výslechy. Další nebezpečí byli i domácí zrádci a členové „Moskevského“ odboje, kteří měli od NKVD úplně jiné instrukce. Známý byl například člen komunistického odboje J. Veselý, který fungoval i jako udavač. Za svou činnost byl po válce na doporučení sovětského vedení odměněn hodností majora SNB. Stejně tak Jaroslav Nachtman – původně zubní dentista, později příslušník české policie, profesionální boxer, po okupaci přijal německé občanství a stal se agentem – provokatérem pražského gestapa v referátu II BM, stal se i členem NSDAP a SS, osobně zatýkal Josefa Balabána. Později důstojník StB.
Tito zrádci jako Veselý, Nachtman, později Gerik, Čurda, Kindl a další ve spolupráci s Gestapem doslova pásli po jakékoliv stopě prozápadního odboje.
V těchto poměrech si členové britských výsadků nepočínali zrovna opatrně. Gabčík s Kubišem chodili za svými děvčaty, dokonce i další parašutisté na sebe často nesmyslně upozorňovali. Např. Josef Valčík se měl zamíchat do srocení lidí před vyhláškou na které byla vypsána odměna za dopadení jeho osoby a tam vykřikovat, že kdyby toho chlapa znal, tak by si pomohl k velkému bohatství.
Asi největší záhadou celé této události jsou dva příslušníci Gestapa. Heinz Pannwitz byl vedoucí referátu II/C, který byl příslušný k vyšetřování sabotáží a patřil k velmi obávaným vyšetřovatelům. Tento původně soustružník, se od srpna 1939 stal šéf referátu II G (sabotáže, zbraně, třaskaviny), po atentátu šéf zvláštní vyšetřovací komise, vedle Fleischera měl na kontě nejvíce zatčených,
Byl to on, kdo velel policejnímu komandu SS při boji s čs. parašutisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje.
Nad tímto horlivým nacistou se ale vznáší podivný stín. Když byl po válce zatčen francouzskou armádou v Rakousku požádal o vydání do SSSR. Proč je celkem nasnadě. Nebyl to nacista, ale agent NKVD, který měl u gestapa a v Praze své úkoly. Po osvobození ČSR československá justice požádala sovětskou stranu o jeho vydání, jelikož měl na svědomí mnoho lidí a členů odbojové organizace Obrana národa, včetně parašutistů. Je samozřejmě otázka, proč agent spojenecké zpravodajské služby něco neudělal ve prospěch spojeneckých vojáků a odbojářů. Bál se prozrazení, nebo NKVD vedla již skrytě budoucí studenou válku se Západem? Vždyť jeho oběti, které tak horlivě posílal na smrt, byly věrny londýnské československé vládě. Odpovědi by zřejmě daly doposud utajené dokumenty KGB.
Stejně tak by možná byla osvětlena činnost SS – obersturmbanfürhera Willyho Leimera vedoucího protiparašutistického oddělení IV-2-B. Opět velmi obávaný vyšetřovatel, který poslal na smrt spousty českých lidí. Zřejmě i za to jej J.V. Stalin vyznamenal již za války Leninovým řádem. Po válce byl „zatčen“ a odvezen do Moskvy. O tom, že se jednalo opět o spojeneckého agenta se československé úřady dozvěděly až dlouho po válce. Podle sovětského vedení zde tito muži udělali mnoho pro zájmy Sovětského svazu.
Věděli Sověti o připravovaném odstranění Heydricha?
Britové to vymysleli (možná i ve spolupráci s Němci) Češi vykonali a Sověti odstranili aktéry. Nebo následná likvidace odbojové sítě byla již jen záležitostí NKVD v rámci předpokládané budoucí bolševizace střední Evropy a atentát posloužil jako skvělá záminka? To je otázka spadající již do oblasti spekulací. Ale pokud to tak nebylo, tak proč tito „gestapáci“ neumlčeli spíše zrádce jako Čurda a Gerik? Bylo by to jednodušší. Místo toho se s vervou pustili do likvidace odbojové sítě, který ve značné míře dodávala zpravodajské informace britské SOE. NKVD tak zničila svého rivala v Protektorátě. Je to tak nepravděpodobné? Hry tajných služeb jsou někdy až děsivé.
(redakce)
foto: Youtube.
