O pirátech bylo napsáno mnoho knih a natočeno velké množství filmů. Průkopníkem literatury tohoto žánru byl Robert Luis Stevenson se svým příběhem Poklad na ostrově. Bohužel jeho hrdinové byli smyšlení. Ovšem v době, která je v knize zmiňována byli i jiní svobodní mořeplavci. Jedním z nich byl kapitán Jack Rackham, zvaný Calico Jack. Navzdory tvrzení romantické literatury piráti, alespoň ti z konce své éry, se neplavili na velkých třístěžňových fregatách (jedinou vyjímkou byl Černovous). Jejich lodi byly malé a rychlé šalupy, nebo brigantiny. A stejně tak jejich oběti. S malou lodí vyzbrojenou několika děly si nešlo troufnout na velkou loď. Obchodní lodi patřící třeba britské Východoindické společnosti si svou výzbrojí a počtem posádky nezadaly s válečnými loděmi. A to slibovalo v případě útoku na takovou loď spíše oprátku než bohatství.
Jack Rackham se narodil 21. prosince roku 1682 v Anglii v Bristolu.
Nejčastějším cílem pirátů pod Rackhamovým velením byly tedy malé obchodní lodě v pobřežních vodách podél britských kolonií v Americe a sem tam nějaká větší loď s malou a dlouhou plavbou oslabenou posádkou, která proplouvala mezi Bahamskými ostrovy, kam připlula přes Atlantik.
Asi nejslavnějším Rackhamovým počinem byl útok na obchodní loď Kingston, z níž následně Rackham učinil svou vlajkovou loď. Útok na Kingston však proběhl na dohled od přístavu Port Royal na Jamajce a za Rackhamem byli okradenými obchodníky vysláni lovci pirátů. Dostihli jej v únoru roku 1719, když Kingston kotvil u ostrova Isla de los Pinos nedaleko Kuby.
Rackham nebyl zrovna statečný bojovník. Ukryl se ve vnitrozemí ostrova a tak přišel o vše. Ovšem ne na dlouho. K ostrovu brzy připlula připlula španělská válečná loď spolu se zajatou anglickou šalupou. Španělé, vědomi si toho, že jsou vlastně doma, jelikož Kuba byla jejich kolonie, spustili na noc kotvy. Rackham se svými zbylými muži v noci přepadl šalupu. Její španělská stráž díky momentu překvapení nekladla velký odpor. Ráno byla posádka španělské válečné lodi velice překvapená, když zjistila, že její kořist je pryč.
Rackham věděl, že už je vlastně konec. Smyčka okolo pirátů se stahovala všeobecně, tak využil situace a plul na Bahamy do Nassau, kde v té době sídlil bývalý korzár a nyní britský guvernér Woods Rogers. Ten měl od krále zmocnění dát každému pirátovi, který se vzdá, amnestii. Rackham se přihlásil a vinu za svůj nečestný život plný krádeží a vražd svedl na svého bývalého kapitána Charlese Vanea, jelikož věděl, že Vane a Rogers se bytostně nenávidí. Zřejmě i proto se Rogers rozhodl Rackhamovi uvěřit a udělit v rámci vyhlášené amnestie milost. Počestný způsob života však Rackhamovi ani jeho posádce dlouho nevydržel.
Na Bahamách začal Rackhamův milostný vztah s Anne Bonnyovou, manželkou jednoho z Woodsových druhů, Jamese Bonnyho. Ten si samozřejmě nic nenechal pro sebe a tento prohřešek proti dobrým mravům oznámil guvernérovi, který nechal Anne veřejně zmrskat. Rackham manželovi své milenky nabídl peníze za zrušení sňatku, ale sama Anne se postavila proti, že ji nikdo nebude prodávat jako zvíře na trhu. Rackham s Anne naverbovali novou posádku a poté ukradli v Nassau loď, na které odpluli. Tím ovšem Rackham porušil podmínky udělené milosti.
Následující dva měsíce se věnovali naplno pirátskému řemeslu. V té době si Calico Jack pořídil ještě další milenku a to Mary Readovou. Obě své ženy měl na na palubě a prý nebylo radno se jim v boji postavit. Svou odvahou a krutostí obě strčily do kapsy i samotného Rackhama.
Woods Rogers prohlásil Rackhama za piráta a vydal na něj zatykač. Calico Jack se svými milenkami zatím vesele drancovali malé obchodní a rybářské lodi mezi Jamajkou a Kubou. K jeho smůle se již o tom vědělo, a tak si tam pro něj záhy doplul lovec pirátů Jonathan Barnet. Rackhamův poslední boj nebyl nijak okázalý, jako například u jeho slavného současníka Černovouse.
Podle záznamů Barnetova loď u Bry Harbour Bay na Jamajce natrefila na dvě pirátské lodi z nichž jedna patřila Rackhamovi. Posádky obou pirátských lodí byly tak opilé že se nezmohly na žádný odpor.
Barnet zajal Rackhamovu loď i s celou posádkou. Své zajatce odvezl je do Spanish Townu na témž ostrově, kde byli odsouzeni k smrti oběšením. 18. listopadu 1720 byl Rackham popraven a jeho ostatky vystaveny jako varování na malém ostrově v přístavu Port Royal.
Po Rackhamově soudu se úřady rozhodly vypořádat i s jeho posádkou. Zde ale nastal problém. Obě ženy prohlásily, že jsou těhotné. Ani tehdejší justice nedokázala navléci oprátku těhotné ženě. A tak, přestože byly obě odsouzeny k smrti, popravy se odložily. Mary Readová zemřela na následky porodu ve věznici a to ve věku 26 let. Anne Bonnyová měla zřejmě lepší osud. Podle záznamů jí její otec vykoupil svobodu a provdal ji za váženého vládního komisaře Josepha Burleigha. Anne si poté změnila jméno na Annabele, porodila Josephovi osm dětí a zemřela ve věku 88 let na konci dubna 1782. Obě ženy byly jediné takto proslavené pirátky, které se plavily v Karibiku. Zbytek Rachamovy posádky skončil na šibenici.
Přestože Calico Jack nepatřil k příliš úspěšným pirátům, přesto se traduje, že zanechal po sobě poklad. Toto bohatství nepocházelo ani tak z jeho lupu, jako spíše z toho, že sám nalezl kořist jiného svého úspěšnějšího předchůdce. Jednou, opilý, blábolil v krčmě na Nassau, že je pohádkově bohatý, což byl i důvod, proč se údajně Anne Bonnyová do něj měla zamilovat. Za skrýš Rackham označil jeden z Bahamských ostrovů, snad by to měl být ostrov Exuma. Ale co je na tom pravdy?
Kromě nepodložené pověsti ale světu přeci jen tento pirát něco nechal. Svou vlajku zvanou „Veselý Jack“ Ta samá vlajka, jakou filmaři přisoudili kapitánu Hectoru Barbossovi z Pirátů z Karibiku. Lebka se skříženými šavlemi na černém poli. A navíc je po Calico Jackovi pojmenován jeden z proslulých jamajských rumů.
(redakce)
foto: archiv