Sylfové – duchové vzduchu 5/5 (6)

Duchovno a mystika Události

Kromě ohně a vody a jejich duchovních podstat lidé ctili i vzduch a zemi. Je to nasnadě. Z těchto čtyř živlů je stvořeno vše. Život je podmíněn těmito živly včetně jejich duchů, jelikož bez nich nic není.
Vzduch je všude okolo nás. Dýcháme jej a ačkoliv jej přímo nevidíme, je jedním ze základních kamenů života. Vnímáme jej jako vánek i vítr. I on má svou duchovní podstatu. Jako v ohni žijí salamandři, ve vodě a okolo ní vodní víly, tak u ve vzduchu žijí tyto přírodní duchovní bytosti. Říká se jim Sylfové. Jejich název je pochází ještě od Keltů. Druidové s těmito duchy komunikovali pomocí harf zavěšovaných na stromy. A jejich pomocí Sylfové vydávali zvuky.
Vidět Sylfa je velmi těžké a dovede to jen opravdu málokdo. Mezi šťastlivce patří děti a lidé, kteří si zachovali schopnosti, které jsme si přinesli při narození z druhého světa a které většina lidí postupně zapomněla. Hlavně je nutné si uvědomit nestálou podstatu Sylfa. Je to duch vzduchu, vánek, větřík. Je teď tady a za pár vteřin jinde.
Podle svědectví, které máme jsou to velmi krásné bytosti jemné povahy. Odpovídá to i povaze živlu, který reprezentují. Podle některých zdrojů jsou Sylfové vlastně Elfové, ale je to jen jeden z mnoha názorů spjatý se znovuobjevováním těchto bytostí.
Naši předkové věděli jak komunikovat a jak ctít tyto bytosti. Vzduch je hodně spojen s ohněm a vodou. V alchymistických příručkách se uvádí, že vzduch je spojení tepla a vlhka. Oheň dává opět život a dynamiku, voda to vše zase krotí.
Při svěcení stavení (ne křesťanský způsob) se používalo vykuřování, což bylo zasvěcování vzduchu. Pomocí kouře z bylin se volali Sylfové na pomoc, aby svou láskou a přítomností zapudili zlé duchy. Pálením bylin docházelo i o obětování těmto duchům. Pokud někdo chtěl předat cokoliv vzdušným bytostem, musel danou věc přeměnit na dým.
Sylfové jsou maličké bytosti. Pohybují se ve vzduchu jako éteričtí motýli a zřejmě jsou předobrazem pro naše vyobrazení andělů. Duchovní bytosti vzduchu se zjevují podobě v půvabných dívek s modrýma jasnýma očima a dlouhými vlasy. Někdy jsou velmi maličké, ale dokáží se zjevit i v podobě opravdu veliké postavy. Rádi se zdržují v lesích, u jezírek, na loukách i v zahradách. Starají se o dýchání živočichů, výměnu plynů v rostlinách, zvětrávání v nerostech, počasí.
Malé děti je velmi často popisují, jelikož je vídají. Bohužel dospělí lidé jim nevěří, ale malé děti se s těmito bytostmi kontaktují a často si i hrají. Tyto víly jsou totiž velmi přátelské s velkým laskavým srdcem. Psychotronik Jindřich k tomu dodává:
„Bohužel jsme na tato bytosti opět zapomněli. Jako na všechno a všechny. Zboštěli jsme si vědu a přestali ji tak vyvíjet. Z vědeckých teorií se stalo dogma a přes to nejede vlak. Jenže to je špatný pohled. Materialisté vycházejí z fyzikálních poznatků. Lépe řečeno ze staré a ne z nové fyziky. Stará fyzika odděluje hmotu od energie. Hmota je to pevné na co si můžeme sáhnout a energie je jen proud částic. Jenže ono je to trochu jinak, jen se o tom ještě tolik nemluví. Hmota se skládá z molekul, ty z atomů a atomy z protonů, elektronů a neutronů. Jenže to nejsou žádné kuličky, jako třeba molekuly. To jsou energetické hladiny. Tyto částice jsou energie. Stejně jako to, co je z nich vytvořeno. Chápete o čem mluvím? I ten stůl co je teď přede mnou je jen jinak zahuštěné energetické pole. Pokud začneme svět vnímat takto, tak pochopíme. Najednou tu bude místo i pro bytosti, které mají prostě jinou vibraci než máme my, proto je nevidíme. A bohužel díky naší zabedněnosti je i odmítáme, proto s námi nemluví. Ale není to jejich chyba. Je to chyba nás. Je to stejné, jako když nám někdo volá a my nezvedáme telefon. Přitom je to tak jednoduché. Až půjdeme zase do přírody, nastavme tvář vánku a uvědomme si, že nás hladí něžné vílí ruce plné lásky. Že se taková bytost stará o to, abychom mohli dýchat a žít. Poděkujme jim za to. Nic to nestojí. A když třeba uděláme ohýnek, vzpomeňme si a obětujme kousek jídla, nebo i sušených bylin. A hlavně s láskou a úctou.“
Díky naší ignoraci jsme ztratili něco, co by nám velmi prospělo. A proto se chováme jak se chováme. Ke vzduchu, k vodě, zemi i ohni. Jak dlouho to ještě vydrží? On každý živel má i svou stinnou stránku. Dokáže se rozlítit. Temná magie přisuzuje k rozpoutaným silám živlů několik jmen. K rozzuřenému ohni jméno Satan. Z rozbouřené vodě jméno Leviathan. K vichru jméno Lucifer a Belial symbolizuje zase zemětřesení.
Jak dlouho budeme ještě ničit to, co není naše a co tu není proto, aby nám to sloužilo.
„Nutno si uvědomit, že živly tu budou i když my tu nebudeme. Živly nás nepotřebují. My je ano. A uvědomme si, že víly jsou také forma inteligentního života. Lidé nejsou nepostradatelní. Pokud bohové rozhodnou, že inteligentní život je nutno zachovat, tak komu byste sami dali přednost?“ říká Jindřich na závěr.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek