Již jsme v našich předchozích článcích mluvili o paměti krajiny. O místech, kde se udály věci, které zde nechaly otisky v podobě duchovní energie, která na nás může působit a to jak v dobrém, tak ve zlém. Záleží na samotné původní události.
Oblasti s přebytkem té, či oné energie se dají rozpoznat. Vnímavý člověk, když na takové místo přijde, tak pozná, která bije. Tam kde se událo něco ohavného, míváme stísněný pocit, strach, někdy dokonce až záchvaty paniky. Záleží na síle oné energie. Nebo naopak je nám zde velmi příjemně a nejraději bychom tam zůstali. Jenže i člověk, který pod vlivem výchovy, či svého přesvědčení tyto instinkty umlčel může poznat, že něco není v pořádku. Ovšem, pokud si vůbec je ochoten připustit, že se takové věci dějí.
„Říkám tomu andělská místa. Jsou místa, kde je nám velmi příjemně. Pokud bychom šli do hloubky historie, zjistíme, že se na takovém místě uctívali bohové, nebo zjevovaly pozitivní duchovní bytosti a pomáhaly lidem. Dnes jsou to často poutní místa Mariánského kultu, jelikož bylo nutné nastupujícím křesťanským světovým řádem toto podchytit. Na bývalých svatyních stojí dnes často kostely, nebo kláštery. Důvod je dvojí. Lidé byli zvyklí sem chodit, tak Církev toto místo prostě ukradla pro své potřeby. A druhý důvod byl, mít toto místo pod kontrolou, aby sem nikdo nechodil ctít třeba Velese, nebo jiné božstvo,“ sděluje psychotronik Jindřich. To jsou podle pana Jindřicha prostě místa s pozitivní energií, místa bran do jiných krásných světů, které obývají právě bohové. Najdeme je i v přírodě.
„Velkým ukazatelem je život a vegetace. Když je zde spousta květin, voní to tam, ptáci zde zpívají jak o závod. Pokud je zde vodní pramen, je čistý, voda z něj osvěžující a chutná. Zde je i silná vodní nymfa. Stromy jsou zde krásně rostlé, zdravé. Stačí pozorovat okolí. To pro ty, kteří necítí. Ti vnímaví to poznají hned. Děti by zde mohly i vidět to, co znají jen z pohádek. Takže, poslouchejme co nám vyprávějí naše ratolesti. Samozřejmě jen ty hodné. Chlapeček, nebo holčička, kteří se baví tím, že trhají broučkům křidélka, neuvidí nic. Těm se duchovní bytosti neukážou,“ dodává Jindřich s úsměvem.
Ale jsou i ta druhá místa. Tam kde máme strach. Tam kde byla prolita krev, kde se hromadila zlost, bolest, zášť. To jsou oblasti, kde se už od pradávna uctívaly síly Zla.
„Na tomhle je vidět, jak je vše propojené a propletené. Tak jako bohové a další milující duchovní bytosti vytvářeli ta malé ráje na Zemi, aby dali živým tvorům odpočinek a pocit bezpečí, tak ty zlé bytosti zase vytvářely malá pekla. A tam předávaly lidem své poselství bolesti a strachu. Jsou to místa, kde se děly černomagické operace. A vše začalo třeba vraždou, nebo jiným zlým skutkem, který narušil rovnováhu sil a povolal zlo. Temné síly vstoupily na toto místo a začaly úřadovat. A zase to uvidíme na okolí. Dám jeden příklad. Kdysi jsem na vandru nalezl místo, kde někdo dělal obřady černé magie. Už když jsem se tam blížil, tak jsem cítit, že není něco v pořádku. Ptáci tam nezpívali. Z toho místa sálal chlad. Nerostly tam květiny a stromy byly nemocné a některé i znetvořené. Zvláště ty staré. Podle dávných legend právě z těchto znetvořených starých stromů vystupovali na svět trollové. Starogermánští démoni. Na takových stromech se lidé i věšeli. Proč asi? Ta zlá síla, která zde sídlila ničila a křivila vše. Abych řekl pravdu, dlouho jsem se tam nezdržel. Přesto mi to nedalo a hledal jsem, co je příčinou. Měl jsem tehdy malou virguli a tak jsem ji vytáhl a hledal. Nemusel jsem dlouho. Virgule ukázala směrem ke skále. Tam jsem našel vytesaný otočený pentagram, doplněný o pár dalších symbolů. Na zemi se válely kosti malých zvířat, jak je zde někdo obětoval. Později jsem se dozvěděl že na dvou stromech už tři lidé v průběhu několika let ukončili svůj život.“
Pokud na takové místo narazíme, není vhodné se zde příliš dlouho zdržovat. Zlo je lepkavé a mí tendenci se přilepit na každého, kdo se objeví v jeho blízkosti. Jen velmi duchovně zdatný a uvědomělý člověk tomu dokáže odolat. Proto bychom neměli Temnotu pokoušet. Kdo nahlédne do Propasti, Propast nahlédne do něj. A i když si to nemyslíme, nebo dokonce na takové věci nevěříme, tak těm je to jedno. Zlo nepotřebuje naší víru v něj. Naopak.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
