Generaci „Husákovo dětí“ provázel v řadě pohádek jako hodný kouzelný dědeček, generace předchozí jej znali i z jiných rolí. Například jako lehce problémového studenta Kulíka, který dovedl potrápit své profesory, ale také ze spousty charakterních rolí. O kom je řeč? O Ladislavu Peškovi.
Ladislav Pešek se narodil 4. října 1903 v Brně. Jeho vlastní jméno znělo Ladislav Pech. Herectví mu bylo již předurčeno, jelikož oba jeho rodiče Ladislav a Ema Pechovi byli herci. Navíc, a to dnes již málokdo ví, po své matce byl spřízněn Václavem Thámem, slavnou postavou Národního obrození neodmyslitelně spjatou s uměním a divadlem. Ladislav Pešek se tedy v prostředí herců a divadelníků pohyboval již od mala. Přesto to nebyl jeho prvotní cíl. Chtěl být fotbalistou a proto se věnoval sportu. Ostatně tato láska je u něj vidět i v rolích neposlušných a neukázněných studentů Čuřila a Kulíka ve filmech Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše natočených na sklonku třicátých let.
Přesto ale rodiče usměrnili život mladého Ladislava a poslali je studovat na živnostenskou školu, jelikož chtěli aby jejich syn měl nějakou lepší budoucnost.
Přestože Ladislav Pešek studium dokončil, tak nenastoupil do zaměstnání, ale rozhodl se pokračovat ve studiu na brněnské konzervatoři, aby když už nemohl být fotbalistou, tak mohl být alespoň hercem. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně.
V Zemském divadle v Brně pak také započal svou hereckou kariéru. Aby nebyl zaměňován se svým otcem, přijal jako pseudonym jméno Pešek, což bylo matčino jméno za svobodna. Ladislav Pešek okamžitě ukázal jaký v něm dříme talent a proto již ve svých dvaceti třech letech byl pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze a to dvakrát. Poprvé v letech 1928 a pak 1929. Následně získal stálé angažmá v Národním divadle, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí
V Praze začala i jeho filmová kariéra, která jej zařadila mezi hvězdy stříbrného plátna. Role, neposedných studentů, které jsme již zmiňovali jej zapsali nezapomenutelně do srdcí několika generací diváků.
Ladislav Pešek v dobách svého mládí hrál většinou role nezbedných a zbrklých lidí. Za dob německé okupace, sehrál řadu těchto rolí. Například spisovatel Kryšpín ve filmu Těžký život dobrodruha, nebo mladý neúspěšný malíř ve snímku Dům u pěti veverek. To jsou celkem výrazné a známe filmy, které si vidět každý.
Po válce dostával Ladislav Pešek již role serióznějšího charakteru. A přišla řada pohádek. Například Obušku, z pytle ven, kde sehrál roli chudého muzikanta, který se stal cílem nejapného žertu bohatého hostinského.
Za svůj život Ladislav Pešek ztvárnil nepřeberné množství filmových i seriálových rolí, proto jsme jej mohli prostřednictvím kina či televize vídat poměrně často.
Ladislav Pešek měl velmi bohatý osobní život, ovšem ne příliš šťastný. Jeho velikou a jedinou láskou byla herečka Jiřina Štěpničková. Přesto mu manželství s ní nebylo souzeno. Stal se totiž obětí vydírání Renaty Kuhové jedné ze svých fanynek. Ta mu zprvu posílala zamilovaná psaní a básně, kde se podepisovala jako Divá Bára. Na tuto korespondenci ovšem její adresát nereagoval.
Pisatelka tedy přitvrdila a začala Ladislava Peška vydírat, že si sáhna na život, pokud zůstane její láska neopětovaná. Což také demonstrativně učinila.
Ladislav Pešek byl člověk citlivý a empatický. Rodina oné nešťastnice vyvíjela na herce nátlak, kterému se Ladislav Pešek nakonec podvolil a tak si „Divou Báru“ vzal za manželku. Ta ovšem, jakmile se naplnilo její přání ztratila o svůj idol zájem a manželství nakonec skončilo rozvodem.
Svou skutečnou partnerku nakonec našel v Zoře Pittchové, s níž měl dceru Zuzanu.
Přestože v pozdějším věku nebyl jeho zdravotní stav zrovna nejlepší, hrál Ladislav Pešek i v důchodu. Zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let dne 13. července 1986. Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov.
Za svou uměleckou činnost které věnoval celý život obdržel titul Národního umělce.
(redakce)
foto: You tube
