Víra v Boha je jednoduchá, říká indiánský šaman 5/5 (3)

Duchovno a mystika Události

Lidé se snaží poznat Boha již po od úsvitu dějin. Nebo jej poznali a zase zapomněli? Pokud se podíváme na komplikované náboženské systémy, navzájem se očerňující a vyzdvihující sama sebe , tak to vlastně tak vypadá. Přívrženci Abrahámovských náboženství (Judaismus, Křesťanství, Islám) hovoří o Boží lásce a přitom se po staletí navzájem vraždili, jelikož ti druzí odmítali chápat Boha tak, jako zrovna oni. A všichni dohromady ještě vyhlazovali ty, kteří jejich pojetí víry nechtěli přijmout. To se ostatně děje doposud. Ale abychom nebyli nespravedliví, Judaisté a Křesťané již v tomto ohledu zbraně odložili a používají jen slova. Ovšem raději nedomýšlejme, co by se dělo, kdyby trestní zákoník vraždu z náboženského důvodu umožňoval.

Křesťané říkají, že Bible je návod jak žít, jak spravovat Zemi, kterou prý dal lidem Bůh do vlastnictví, tak, aby bylo vše v pořádku. No, pokud je tomu tak, v tom případě můžeme být rádi, že byli liknaví a neukáznění, neboť kam se na Bibli hrabe Mein Kampf, jelikož zvláště Starý zákon popisuje jak se člověk má před Bohem třást hrůzou, jak nesmí zhřešit (byť jen myšlenkou), jak krutě a bestiálně má být nakládáno s těmi, kteří jaksi nejsou ve stádě, či jen polevili v ostražitosti. Poněkud to připomíná silně totalitní společnost. Ale je tomu opravdu tak?

Mimo tyto náboženské systémy existovaly i jiné, daleko jednodušší. Bůh, potažmo bohové (nechápejme další persony, ale jen aspekty Boha) se v nich projevoval jako láska s velkým L. Tyto kultury neznaly pojmy zatracení, trest, peklo, ďábel. Dokonce ještě stále existují místa, kde takto lidé v Boha věří.

Abrahámovci jakožto monoteisté vyčítají polyteistům jejich bezbožnost. Pravděpodobně mají pravdu v tom, že polyteismus je jakési nepochopení Božího zjevení. Samozřejmě, že to nikoho neopravňuje k nenávisti a ještě méně k násilí, ale o tom bohužel ve skutečnost tyto náboženské systémy jsou, ať jejich protagonisté hlásají jakákoliv slova lásky. Proč je to tak je celkem nasnadě.

Lidé neustále hledají čistou víru, oproštěnou od zbytečných balastů povinností a pravidel. Jen taková je nám totiž blízká. Já osobně nevěřím na žádné svaté knihy. Lépe řečeno nevěřím, že je sepsal Bůh. Bůh a celý duchovní svět s námi komunikuje úplně jinak než prostřednictvím mluveného slova. Komunikace s Božstvím prochází skrze obrazy, vjemy a pocity. Ne přikázání, pravidla a rituály. A o tom Bible ani Korán nejsou. Tyto knihy jsou o přikázáních, pravidlech, strachu z trestu a nenávisti. A jakmile nás něco nabádá k nenávisti, měli bychom zpozornět, jelikož Bůh není o nenávisti,“ říká psychotronik pan Jindřich.

I já jsem tomu kdysi podlehl a hledal Boha skrze církev, Bibli a já nevím co ještě. Ale kromě velké kupy pokrytectví a špatně maskované zášti jsem nenašel nic. Přesto jsem za to vděčný, jelikož mne to celé někam nasměrovalo. Bůh totiž opravdu dovede i zlo obrátit v dobré. I u nás lidé kdysi věděli jak mluvit s Bohem, jak žít v souladu s ním. Je to ale už dávno. Dnes se snažíme najít střípky tohoto dávného vědění. A přitom to máme celé pořád před očima. Stačí si jen vzpomenout. Máme to totiž už tisíce let v sobě.

Jednou jsem měl to štěstí a mohl jsem mluvit s dakotským šamanem. Bylo to poněkud komplikované, jelikož on sem přijel za svým vnukem který zde studoval. Starý pán neuměl česky a já neuměl anglicky, ani lakotsky. Naštěstí jeho vnuk, můj tehdejší kamarád, zvládal češtinu již docela dobře. A starý pán řekl několik moudrostí, nad kterými když se člověk zamyslí, tak se mu to celé otevře. Tak jednoduché to totiž je. Podle onoho šamana je totiž Bůh všechno. Položil mi na dlaň kamínek, který vzal u cesty a řekl: ,Velký duch je i tento oblázek. A také stromy v lese. Voda v řece, kroužící orel na hlavami, Slunce i Měsíc. Velký duch je vše a vše je Velký duch. I my. Proto jak se chováme k sobě navzájem, k Zemi, ke zvěři, ohni, prostě ke všemu, tak se chováme k Bohu. Pokud si uvědomíme pokoru před tímhle vším, pochopíme. Proto je směšné, když bílý muž říká, že vlastní zemi, les, vodu, Voda odteče, a kde je jeho vlastnictví? Ne, nevlastní nic. To Země vlastní nás.´

Je to opravdu směšné si kupovat zemi. Od koho si ji kupujeme? Od jiného člověka, který žije v sebeklamu, že mu něco patří. A do této lži my pak vstupujeme také.

Přestože duch starého pána je dnes již dávno ve věčných lovištích u poradního ohně mezi svými předky, onen kamínek mám stále. Protože i on symbolizuje Boha. Toho boha, kterému můžeme věřit a milovat ho. A víte proč? Protože on po nás nic nechce. Nic, co bychom nedokázali. Chce jen jednu věc. Milujme. A chcete Boha vidět? Není nic jednoduššího. Sedněte si večer někam na skálu a zvedněte oči k obloze. Zadívejte se do hvězd a uvědomte si tu obrovskou velikost. A ještě by vám měla dojít jedna věc. Že nejste mimo. Že do toho všeho patříte. Že Bůh je vše. I ta skála na které sedíte. A najednou přijdete na to, že nepotřebujete žádnou církev, žádné kazatele ani žádnou svatou knihu. Vše je totiž ve vás samotných. Slova to nemohou vystihnout. A když tohle vstřebáme, tak náhle porozumíme šumění vody, ševelení listů v korunách stromů a i křiku káněte nad naší hlavou. To je totiž řeč kterou s námi Bůh rozmlouvá,“ uzavírá pan Jindřich.

Je jasné, proč toto lidé nesmějí chápat. Proč je vše předkládáno tak složitě, abychom se v tom neorientovali. Pokud by totiž všichni lidé přistoupili na to, že s Bohem mohou mluvit sami a že ho sami mohou poznávat, církve a kazatelé by ztratili smysl. A přišli by o byznys. Ale nestojí se nad tím vším aspoň zamyslet?

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek