Gnómové, skřítci, koboldi – duchové země 5/5 (6)

Duchovno a mystika Události Zajímavosti

Gnómové, permoníci, skřítci. Pohádky jsou plné těchto bytostí. Ale kde se vzaly? Už jsem mluvili o duchovních bytostech ohně, vzduchu, vody. Gnómové jsou zase duchovní bytosti země. Česky se označují jako šotkové, ti co žijí pod zemí se nazývají koboldové, nebo též permoníci.
Gnómové se nejčastěji zjevují v podobě lesních a jiných skřítků. Žijí ve skalách lesích a starých rozložitých stromech. Údajně jsou vůči lidem většinou nepřátelští. Pokud to tak je, nelze se divit. Lidé si ze země berou kovy, dřevo, kámen. Vše, co tito tvorové stráží a potřebují k životu.
V pohanských dobách byli gnómové stejně jako další živloví duchové předmětem uctívání. Lidé je znali a tak, když něco potřebovali, šli do lesů či skal poprosit a dát nějakou oběť. Obvykle nějakou drobnost, nebo jídlo, či víno. Tento „obchod“ fungoval a lidé chápali, že si nemohou vše brát, jak se jim zlíbilo. To vše však skončilo s příchodem křesťanství.
Víra v živlové bytosti byla označena za modloslužebnictví, samotní elementárové prohlášeni za démony. Slova biblické knihy Genesis: Podmaňte si Zemi, byla vzata doslova a člověk se začal pod vlivem nového náboženství chovat v krajině jako dobyvatel, nikoliv jako její součást.
Člověk si svým chováním ke krajině dovedl znepřátelit řadu duchovních bytostí, kteří kteří krajinu střeží a ochraňují. Ovšem ne pokaždé to tak je.
Staří alchymisté tyto souvislosti znali. Věděli, že k výrobě elixírů a transmutaci látek vedoucích k výrobě zlata, či něčeho jiného potřebují znalosti samotné podstaty látek. A tyto informace jim mohli poskytnout právě elementární bytosti, zvláště pak duchové země. Proto se je snažili vyvolávat a nutit ke spolupráci. Ovšem tito duchové lidi nevyhledávají a pokud se někomu zjeví sami od sebe, jsou to děti s kým se chtějí kontaktovat. Snad pro jejich čistotu a nesobeckost.
Informace o takových bytostech považujeme za věc minulosti. Alchymisté jsou záležitostí raného novověku, pohanští kněží zase starověku a raného středověku.
Ovšem není to tak docela pravda. Například v Anglii v hrabství Essex ve vesnici Canewdon žil jakýsi sedlák Pickingale. Zemřel roku 1908 ve věku 100 let. O něm se tradovalo, že používal služeb živlových bytostí. Ať tak či tak, někdo mu pole vždy během půl hodiny sklidil. A pracovníky na jeho polích nikdy nikdo neviděl.
Už jsme si řekli, že gnómové žijí ve starých stromech. Ale zdržují se i v husté vegetaci na březích řek a potoků. Lákají je i lidská stavení a sklepy. Kontakty v těchto místech vedly k pověstem o šotcích. Takový duch byl nějakým způsobem donucen ke spolupráci a to i proti své vůli. Následky pověsti popisují poměrně přesně.
Evokace takové bytosti vyžaduje přesné provedení obřadu. Gnómové se neradi zjevují a tak obvykle přicházejí až po třetí evokaci. A za své služby obvykle něco žádají.
Elementární bytosti jsou skutečnými dělníky přírody. To oni se o všechno starají a udržují v chodu. Elementární bytosti přírody provázejí člověka na jeho cestě od nepaměti. Odtržením člověka od přírody se často trháme i od jejích tvořivých a vytvářejících sil. Důsledkem je nejen stoupající křivka civilizačních chorob, stresů, nespokojenosti se sebou samým, ale i ztráta radosti z obyčejných, byť na pohled hezkých věcí.
V současnosti jsme schopni vyrobit téměř vše, na co pomyslíme, ale naše dílo postrádá onu hloubku, která by nás v každém okamžiku spojovala s mírem univerza i naší duše. Extrémní citový chlad naší výlučně rozumově plánované produkce, spojený s naprostým popřením existence elementární inteligence přírody způsobuje, že přírodní duchovní bytosti už nemohou naši práci sledovat a tím ani oživovat. Co tímto způsobem vzniká, je v podstatě mrtvé a může se snadno obrátit proti člověku a přírodě.
My, lidé, jsme na omylu, když se domníváme, že hmotný svět, ve kterém žijeme je samozřejmou daností, kterou lze sobecky zneužívat a neomezeně drancovat. V přetechnizovaných městech a domech které nebyly postaveny z ničeho přírodního není již místo pro skřítky, a další elementární bytosti. Panuje zde chladný, čistě logický řád bez jakéhokoliv citu. Z esoterického hlediska jsou tyto oblasti urbanizovaným místem plným černé prázdnoty a z ni vyvěrajícího strachu. Ačkoliv se to nezdá, tak lidé si toto podvědomě uvědomují a prchají z měst do přírody zpět k elementárním bytostem, ačkoliv na ně již dávno nevěří.
Je-li nějaký vnímavý člověk přinucen žít v takovém prostředí, doléhá to na něj. Takový člověk může jedině vědomým úsilím – například tím, že si domů donese přírodniny – vytvořit alespoň částečně atmosféru, ve které se elementární bytosti mohou opět usídlit.
Civilizovaný člověk se ve většině případů odtrhl od přírody. Starší generace toto pociťovaly, proto ujížděly z měst na chaty, nebo i jen na výlety do krajiny. Bohužel tato lidská geneze se prohlubuje a nastávající generace již ztratila ono pouto. Jejím cílem již nejsou místa, kde bychom elementární bytosti mohli najít, ale naopak místa, kde je soustředěno vše, co nás přivedlo do tohoto stavu mysli a tím i světa. Pokud má dnes dítě možnost volby mezi přírodou či obchodním centrem, čemu dá přednost?
„Naštěstí i mezi mladými lidmi existují ti, kteří ještě neztratili duši. Přesto je situace ne vážná. Je kritická. Všimněte si jak mizí touha po vědění, jak mizí touha něco vytvořit. Továrny chrlí tuny zbytečností, jsme závislí na technologiích a bez mobilního telefonu si dnes už ani neumíme představit život. Schválně zkuste s vypětím všech sil odtrhnout oči od displeje a rozhlédnout se okolo sebe třeba na zastávce MHD. Stojí tam dvacet lidí a všichni zahledění do těch krabiček, absolutně nevnímající okolí. Kdyby jste ty lidi přemístili na jinou planetu, tak si toho asi ani nevšimnou. No, všimnou. Nebude tam totiž signál.
Elementárové a vůbec celý duchovní svět mají s námi trpělivost. Ale ta není nekonečná. A bez nich žít nelze. Vše krásné je totiž prodchnuto životem. Víte že třeba Asiaté věří, že i předměty mají duši? A co myslíte, že ta duše je? No elementární bytost. Ještě stále je možné se zastavit a přehodnotit náš postoj. Vrátit se k pohádkám a zvolnit svůj spěch. Vždyť nemusíme mít tři auta, dům plný zbytečností. Jediné co opravdu potřebujeme je mít otevřenou mysl a srdce. Bez lásky není život. Ti lidé s mobilními telefony na té zastávce jsou jako zombie. Oživlí mrtví,“ říká na závěr psychotronik pan Jindřich.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier

Ohodnoťte, prosím, tento článek