Madeira. Už jen ten název vzbuzuje domnění ráje. Krvavě rudé víno, věčné jaro…
Madeirské ostrovy leží 580 km západně od Maroka a 980 km jihozápadně od Lisabonu v Portugalsku. Na souostroví žije 271 400 obyvatel, hlavní město je Funchal. Jedinými obydlenými ostrovy jsou Madeira a Porto Santo.
Největší ostrov dal jméno celému souostroví, které je spolu s Azorskými ostrovy posledním zbytkem kdysi mocné portugalské koloniální říše.
O existenci ostrovů věděli už Féničané. Ve 14. století byly ostrovy zakreslené na italských námořních mapách. V té době se na moře vypravily i portugalské karavely a malé pyrenejské království zahájilo svou expanzi. Cílem bylo prolomit námořní cestu do Indie, jelikož tu po souši ovládali arabští kupci a ti si za zboží diktovali své ceny.
Pokyn k námořním výpravám dal portugalský král Jindřich později zvaný Mořeplavec. Mladý a energický král shromáždil na svém dvoře přední kartografy a mořeplavce s cílem námořních výprav do Afriky a následně do Indie.
První výpravě veleli kapitáni João Gonçalves Zarco, Bartolomeu Perestrelo a Tristão Vaz Teixeira. Jejich lodě zanesla roku 1418 bouře až k neznámému ostrovu. Malou zátoku na jižním pobřeží, kde v bouři přistáli, nazvali Porto Santo (svatý přístav). Bartolomeu Perestrelo později dokonce dostal tento ostrov od Jindřicha Mořeplavce do léna.
Když se král dozvěděl o objevení tohoto místa, vyslal druhou výpravu která vezla již osadníky a měla podrobně prozkoumat okolí ostrova. Tak se roku 1419 Portugalci vylodili i na Madeiře v zátoce u dnešního Machica. Samotný název ostrova je odvozen z portugalského „ilha da madeira“ – „ostrov dřeva“.
Madeira v té době byla neobydlená, hustě zalesněná (převládaly vavřínové lesy) a její pobřeží bylo až na výjimky nepřístupné kvůli strmým útesům. Po roce 1420 začíná vypalování lesů a osidlování, které skončilo roku 1433.
Hlavním městem bylo původně Machico. Roku 1425 byl ostrov rozdělen na dvě tak zvané kapitánie Machico a Funchal (třetí byla na Porto Santu). Po tomto roce začíná na ostrově pěstování cukrové třtiny. Osidlování a zavádění zemědělství neprobíhá živelně, ale je organizováno. Ve zmíněném roce 1425 již na ostrově existuje 150 zemědělských hospodářství a produkce je převážně vyvážena do Portugalska.
Roku 1497,dosáhl počet obyvatel 5000. Tehdy byl hlavním městem kolonie vyhlášen Funchal. O sedmnáct let později se město stalo sídlem biskupa. Během 16.století řada obyvatel ostrova přesídlila na další portugalské kolonie, jako třeba Kapverdské ostrovy a Brazílie, jelikož i tam byly založené plantáže cukrové třtiny a těm místním konkurovaly.
Mezi lety 1580 až 1640 se Portugalsko a Španělsko spojilo do jednoho státu pod vlídou Habsburků, kteří do hospodářství zavedli tvrdá koloniální opatření. Tím trpěla i Madeira. V roce 1640 kdy španělská nadvláda skončila zde žilo 30 000 obyvatel. Roste vývoz vína z Madeiry, který dosahuje až 45 000 sudů ročně. Přesto toto všechno nebyla Madeira potravinově soběstačná a řada obyvatel emigruje, zejména do Brazílie.
Od roku 1850 se na ostrově datuje krajkářství, dnes jeden ze zdrojů příjmu obyvatel. V té době začínají na ostrov přicházet první turisté.
Podle sčítání z roku 1891 měla Madeira 132 223 obyvatel. Na konci 19. století bylo zavedeno pěstování banánů jako doplňkové plodiny. Roku 1897 začíná elektrifikace Madeiry.
V podnebí na ostrově Madeira se silně projevuje tzv. výšková pásmovitost. Díky tomu je zde velmi zajímavé klima. Teplota vody kolem ostrova Madeira ani v zimě neklesá pod 18 °C. Do výše 200 metrů nad mořem rostou tropické rostliny a pěstují se i takové plodiny. S narůstající výškou se struktura vegetace mění. Do 400 metrů jsou zde subtropy a od 400 do 700 m nad mořem bychom se cítili jako doma, jelikož zde rostou jablka, třešně, víno a pěstuje se obilí. V polohách do 1000 metrů jsou pak vřesoviště a nad 1 kilometr nad mořem je už horské pásmo. Jakoby zde byl celý svět, všechny podnebné pásy. Od tropů po arktické oblasti.
Pro turisty je nejpříjemnější klima na jižní části ostrova. Denní teplota v létě nestoupne nad 25°C. V zimě noční teplota neklesne pod 11°C. Rozdíl mezi průměrnou denní a noční teplotou je asi 4°C po celý rok.
Na suchém východě ostrova, v horách a na náhorní plošině většinou fouká silný vítr. Na severním pobřeží často prší.
Madeira tím, že je součástí Portugalska, je tak i součástí EU, proto pro návštěvu tohoto místa nepotřebujeme zvláštní doklady, ale stačí nám pas, nebo občanský průkaz.
Ostrov a města zde poskytují mnoho zajímavých míst k návštěvě. Jedním z nich je i místní botanická zahrada, kam se dá dokonce jet lanovkou.
Ubytovat se lze v hotelech a to buď na pobřeží, nebo v horských oblastech. Hotely jsou ceněny standardním hvězdičkovým ohodnocením a bývají vcelku nadstandardní, někdy až okázalé. Je to dáno tím, že klientelu tvoří většinou starší bohatí turisté z Velké Británie, kteří chtějí své pohodlí, klid a prvotřídní služby. Pro méně náročné a méně solventní lidi jsou hotely v horách, které již nejsou tak luxusní. Elektrické zásuvky jsou tu úplně stejné jako u nás s napětím 220 voltů. Madeira využívá především čistou energii. Na ostrově jsou proto rozmístěny vodní i větrné elektrárny.
Kdo se nechce jen koupat, či chodit po místních pamětihodnostech, může se oddat pěší turistice na stezkách vedoucích podél zavlažovacích kanálů levadas. Těch je po celém ostrově úctyhodných 2150 kilometrů. Stezky mají různou náročnost, proto se na ně může vydat každý. Dobrodruzi a lidé s dobrou kondicí se mohou odhodlat i k výšlapu do hor. Je však nutné brát v potaz, že dole u moře jsou sice tropy ale v horách je úplně jiné klima. Pokud si tedy zapomenou svetr, může nastat problém.
Dopravit na ostrovy se lze buď lodí, nebo letecky. Letadlo je asi nejpohodlnější varianta. Pro dobrodružnější povahy, které mají ale dostatek času je loď variantou s nádechem starých portugalských mořeplavců. Proto plavba na jachtě může být velice zajímavým způsobem dopravy na tento ostrov. Jen je potřeba sehnat loď plující tímto směrem, nebo mít vlastní. Ještě je varianta i půjčení, ale k tomu jsou potřeba již poněkud větší finanční prostředky, než je zrovna studentské kapesné z brigády.
Madeira je jistě místo stojící za návštěvu. Je to velmi zajímavé místo díky svému podnebí, historii a i místním lidem, kteří jsou velmi srdeční. A místní víno je znamenité a proslulé. Počátek produkce zdejšího vína spadá do 17. století.
Po objevení Ameriky získala Madeira na významu jako zásobovací stanice, ležící na nejpříznivější námořní cestě přes Atlantik. Anglické lodě směly doplňovat zásoby jen tady. Brzy se přišlo na to, že víno z Madeiry se v tropickém podnebí překvapivě zlepšilo. Lodě při plavbě z Evropy do Ameriky doplňovali na ostrově Madeira nejen zásoby, ale také víno, které při průjezdu rovníkovými oblastmi bylo zahříváno až na 45°C. Poté, co bylo opět ochlazeno, získalo znamenitou chuť. Britští obchodníci, kteří se zmocnili obchodu s vínem, posílali odtamtud od roku 1750 sudy s vínem do Západní Indie a zpět, samozřejmě až po dolihováním brandy. Dnes se již takto víno nevyrábí, jelikož zahřívání se dělá již průmyslově. Ale, neměla tehdejší metoda své kouzlo?
(redakce)
foto: Internet
