Česká republika není připravena na západní scénáře, tak spoléhá na štěstí 5/5 (16)

Rozhovory Události

Bezpečnostní expert, možný budoucí senátor a někdo, kdo tzv. Progresivistům a dalším levicovým radikálům svými názory pije krev. Jmenuje se David Bohbot.

Narodil se v městě Haifa v Israli, vyrostl tam a odsloužil si i svá vojenská léta. S úsměvem říká, že se narodil u moře a to jediné mu tady u nás chybí. Přesto dlouhá léta žije v ČR, kam jej zavedly nejen rodinné vztahy ale i práce a posléze podnikání.

Jak jste se dostal do Čech a proč jste tady?

Můj otec byl dlouhá léta v armádě, a měl kamaráda, jehož maminka byla z Prahy. Když skončila doma socialismu v Československu, tak ten kamarád se i s mým tatínkem v roce 1991 přistěhoval do Čech. Měl nápad zde udělat pekárnu kde se bude péct pita chléb. Dnes je toto již běžná věc, ale tehdy ne. Tato pekárna pekla jak normální pitu, tak i košer, aby se mohla prodávat i místní židovské komunitě. Je zvláštní, že onen kamarád mého otce svůj byznys po roce vzdal a vrátil se do Israele.

Já jsem už v té době bydlel v USA, když mne v roce 1994 tatínek pozval na návštěvu. Byl jsem zde dvakrát.

Poprvé to bylo v zimě a to se mi tu nelíbilo. Všechno bylo šedivé, špinavé. I lidé byli smutní. Neusmívali se.

Podruhé jsem přijel rok na to, ale v létě. A to bylo vše úplně jiné. To jsem už přijel tatínkovi pomáhat s prací, jelikož pekárna se rozrostla. Tehdy jsem okouzleně procházel Prahou a šel jsem i na Pražský hrad. Díval jsem se okolo a říkal si: Ano, tady mohu žít. Vnímal jsem i změnu v chování lidí. Byli otevřenější a příjemnější a to se mění k lepšímu až doposud.

Kandidujete do Senátu ČR. Co vás k tomu vedlo?

To bylo víceméně omylem,“ odpovídá pan Bohbot s úsměvem. „Můj kamarád sociolog Petr Hampl, který sám tehdy kandidoval, mi navrhl, vzhledem k tomu, že mám z Israele mnohaleté zkušenosti v oblasti bezpečnosti, jelikož jsem nebyl jen v armádě, abych s ním šel jednou na přednášku. Nechtěl jsem moc mluvit, jelikož jsem tehdy ještě neuměl dobře česky, ale Petr mne uklidnil, že mluvit bude hlavně on. Ale že moje zkušenosti a pohled na věc může být k užitku. Tak takhle to začalo. Moc se mi to líbilo. Jezdili jsme po školách a přednášeli dětem a mladým lidem o bezpečnosti. Byl jsme moc rád, že mohu říci svůj názor a varovat lidi před tím, co se nyní v Evropě děje díky islámu. A po šesti letech je vidět, že já i doktor Hampl jsme měli bohužel pravdu. Do Čech to ještě nepřišlo, ale okolo nás již vidíme obrovské rozdíly oproti dřívějšku.

Lidé, kteří nás nechtěli poslouchat, kteří nám nevěřili na naše přednášky nechodili a pokud ano, tak z toho byla diskuse, bez invektiv.“

Tomu se až nechce věřit. Například v Teplicích si někteří kritici islámu vysloužili nejen slovní násilí, ale výhrůžky fyzické likvidace. Od českých příznivců bývá obvykle kritik této ideologie označen za rasistu, nebo nacistu či xenofoba a média na něj pořádají hon. Nestalo se vám již něco takového?

No, pokud by mne někdo fyzicky napadl, tak bych to považoval za velice pozitivní, jelikož rád cvičím,“ říká David Bohbot opět s úsměvem. „Ale pokud máte na mysli verbální útoky, tak ty jsou naprosto běžné. Překvapilo mne, že i místní židovská komunita se tohoto účastnila. Psali o mne a o Petrovi hrozné věci a dokonce se mi snažili i domlouvat. Já jsem jim řekl, že mí přátelé jsou patrioti a pokud se jim to nelíbí, tak nashledanou.

Musím ale říct, že mé názory jsou třeba v Israeli velice populární. Místní Židé nezažili to, co ti v Israeli, tak jsou proti. Ale ve světle událostí v západní Evropě je jich méně a méně.

Mám mnohaleté zkušenosti s muslimy. Neříkám věci proto, že bych byl rasista, ale proto, že vidím věci reálně. Padesát procent obyvatel Haify jsou Arabové. Vyrůstali jsme spolu, tak jsem poznal pozitivní ale i negativní věci v jejich chování.“

Relativně nedávno německý soud rozhodl, že vypálení synagogy muslimským žhářem, byl legitimní protest proti politice státu Israel. Pokud by se něco takového stalo s mešitou, ani si nedovedu představit tu štvavou kampaň a monstrprocesy.

Díky tomuto přístupu se západní Evropa mění ve vztahu k židovské komunitě na Německo třicátých let. Západní evropské státy svým přístupem vlastně dávají zelenou tvrdému antisemitismu. Jak se vás to dotýká?

Odpověď není jednoduchá. Mnoho lidí nazývá antisemitismem i věci, které vlastně ani antisemitistické nejsou. Víte, já se v Israeli narodil. Ne tady. My jsem tam tvrdší. Vidíme věci, na které tady lidé nejsou zvyklí. Mnohokrát za mnou někdo přijde a říká, že tenhle nebo onen řekl, či udělal něco, co je antisemitismem. A já říkám, že nesouhlasím. Víte, to co se děje v západních státech není ten klasický antisemitismus, ale je to arabský problém. Arabové a muslimové jako takoví mají problém s tím, že stát Israel existuje. Proto to rozlišuji. Muslimové bojují proti Židům ze závisti. My jsme v naší zemi úspěšní. Vybudovali jsme z pouště kvetoucí zahradu. A oni? Co dokázali oni? Nic. Jen závidí. Ne všichni, samozřejmě, ale většina závidí Židům a Křesťanům, že jsou chytří, produktivní. Mají výsledky své práce. A to je problém. Takhle to podle islámské ideologie nemá být. To není podle plánu.

Víte, když se islám začal šířit, tak oni neříkali, že budou vedle Židů a Křesťanů. Říkali, že je přišli nahradit. Že tu jsou místo nich.

Jaký máte plán, když se to podaří a budete zvolen do senátu?

Práce, práce, práce. Budu se chtít dostat do bezpečnostního výboru a budu chtít udělat změny. Mám velmi pečlivý a podrobný plán, co je potřeba udělat v oblasti bezpečnosti lidí. To je moje parketa, tomu rozumím. Říkali mi, že mám mít větší záběr, širší témata, ale s tím nesouhlasím. Musím se zaměřit na to, co umím. Když se mi to nepovede, nemohu se schovávat za něco jiného. Voliči mne budou posuzovat jen podle toho, jestli dostojím svým slibům, nebo ne. Jestli prosadím to, co považuji za důležité, nebo ne. Mám řadu dobrých přátel, kteří jsou schopní. A pokud se tam dostaneme, tak můžeme udělat hodně.

Když jsme u té bezpečnosti, tak jak vnímáte připravenost České republiky na scénáře, které se dnes dějí v EU?

Nejsme vůbec připraveni. Situace, v této oblasti je opravdu špatná. Česká republika spoléhá na dvě věci: Štěstí a zatím malý zájem radikálů na České republice. Není zde vize, ani plán co dělat v případě západních scénářů. Zatím máme ono štěstí, ale věci se mění velice rychle a z toho mám strach. Před patnácti lety byl například Brusel krásné město, lidé tam žili v ráji. Dnes? Už nikdy se Brusel nestane tím krásným a bezpečným městem. A stačilo patnáct let. Kolik máme ještě času my? Musíme se připravit. Ale takových co varují je málo. Je nás sice dost, ale stále málo. A pokud nic neuděláme, je to také naše vina, jelikož my jsme věděli a seděli s rukama v klíně. Stejně jako současná vláda. Ani opozice. Nikdo nedělá nic. Není žádný rozdíl mezi dneškem a dobou před třemi lety. I když v každé politické straně jsou dobrý lidi, ale stále se zde spoléhá na to štěstí.

Nemáte pocit, že tohle celé, ta nepřipravenost je spíše záměr? Že orgány EU mají snahu manipulovat naše politiky do téhle pasivity? Evropa nemá vůbec zájem se bránit a obranu naopak trestá? Vždyť tlak politických neziskovek, levicových aktivistů je zcela zřetelný a je zaměřen právě na přijímání potencionálně nebezpečných lidí z arabského světa. Vždyť v Německu je kritika islámu již trestným činem a zde je důvodem pro nálepkování, veřejné hanění takového kritika v médiích, včetně i ekonomické likvidace.

Já to považuji za výmluvy. Výmluvy ospravedlňující neochotu a neschopnost. Ano, můžeme se schovávat za to, že většina to tak nechce, že je proti. Podívejte se třeba na Itálii. Salvini stále bojuje a i když se jeho odpůrcům jej podařilo dostat z křesla ministra vnitra, tak se nevzdal a bije se za všechny. Jelikož když prohraje, tratit budou všichni. A já si myslím, že v dnešní době je Salviny ještě silnější, než před tím. Proč tady nikdo takto nebojuje? Proč tady není tak silná osobnost?

Tohle je to, co chci dělat. Ne jen o tom jako populisti mluvit, ale jednat.

Všem lidem téhle země přeji jednu věc. Aby se včas probudili. V Israeli se lidi včas neprobudili. Proto se tam teď tolik bojuje. Kdyby tamní lidé udělali před padesáti lety pár věcí jinak, nemuselo by to tam být takové jako dnes. Strategie není jen o síle, ale o myšlení. Jako když hrajete šachy. Dnes jsme chytřejší. V Israeli to totiž prve dělali stejně jako v Evropě. Já žil v Haifě. Tam muslimové zabili pár lidí, ale to bylo dobré. To byli jen kriminálníci. A nic se neřešilo. A oni viděli, že mohou. Příště jich zabili daleko víc. A opět to bylo dobré. Jenže když muslimové začali zabíjet zas, tak se už lidé naštvali, vzali zbraně a nekompromisně trestali. A to bylo jen proto, že se udělaly chyby na začátku.

Lidé probuďte se včas.

Za redakci Pallas press se ptal Miroslav Neumaier

Foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek