O exekucích, jejich oprávněnosti či neoprávněnosti, dopadech na povinné a nepovinné se napsalo již mnoho. Ovšem dokud se někoho přímo nedotknou, tak je neřeší. Naše redakce byla nakontaktována člověkem přímo z centra dění. Exekutorem. A co nám řekl je šokující.
Jste soudní exekutor. Proč jste se rozhodl mluvit o tomto fenoménu dnešní doby?
V první řadě nejsem soudní exekutor, ale jen jeho vykonavatel. Exekutor by s vámi vůbec nemluvil. Také bych vás, pane redaktore a vůbec celou vaši redakci požádal o úplnou anonymitu. Mám rodinu a nechci aby se nám někdo mstil. A proč jsem se rozhodl mluvit? Řeknu to jednoduše. Našel jsem víru a pochopil jsem, že tohle celé je špatně.
Našel jste víru?
Ano, jsem křesťan. To stačí.
Myslíte, že by vám někdo mstil?
Je to dost pravděpodobné. A dost už o mé osobě.
Jak vám tedy mám říkat?
Třeba Pavel.
Dobře, pane Pavle. Jak jste se vlastně stal vykonavatelem soudního exekutora?
Tuhle práci nenajdete na úřadu práce. Je jen přes známé a na doporučení. Vyžaduje to totiž „celého muže.“ Člověka bez svědomí, schopného čehokoliv.
I vraždy?
Ano. I vraždy. Ono totiž leckdy o nic jiného než o vraždu nejde. Nebo jak jinak byste nazval proces, který člověka dožene k sebevraždě, či ho odsoudí k pomalé smrti na ulici? Kulka do spánku by byla v tu chvíli asi milosrdnější. On celý ten systém je tady u nás o něčem podobném. Obchod s dluhy a jejich následné vymáhání je byznys který s právem nemá nic společného. Televize je plná reklamy na úvěry, lidé mají nízké příjmy a vysoké ceny. Máme v lecčem vyšší ceny než je běžné v západních státech Evropské unie, ale příjmy na třiceti procentech. A přitom pracujeme více a za podmínek, které by tamní odbory nepřipustily. Podstatné procento lidí nemá úspory a kde má pak vzít na novou pračku? Tak, že si půjčí. Banka jim úvěr nedá, jelikož nesplňují bonitu a tak se obrátí na nebankovní společnosti. A tady je zakopaný pes. Lichva je od sametu podnikání a není vůle to změnit. Odpovědní politici říkají, že přeci nikdo nemusí nevýhodnou smlouvu podepsat. Jistě, mají pravdu. Teoreticky.
Člověk si půjčí a už se veze. Ostatně tak je to nastavené. Každý na tom má provizi. Lichvář, člověk od justice, exekutor. Ovšem to je jen podružná věc. Exekutoři jsou instituce pro výkon špinavé práce. Abyste pochopil tento systém a jeho účel, musíte sledovat vývoj společnosti. Jak stále více se odhazuje škraboška demokracie a stále více cení zuby novodobá totalita. A tohle je tady už od sametu. Nemohli na nás hned vybalit, že po čtyřiceti letech diktatury přijde nová a ještě horší. Lidé si ji museli začít přát. A jak jinak, že se demokracie diskredituje a pomalu odstraňuje. Už těsně po revoluci to mohl vnímavý člověk poznat. Vzpomeňme si na pár detailů a výroků. Do pana Klause, vrcholného představitele OF na jedné tiskovce rýpal novinář. Byl z tiskovky vyveden a následně vyhozen z práce. Důvod? Podporoval staré pořádky a byl to estébácký provokatér. V revoluční euforii tomu i lidé věřili. Jenže pozorný divák si jistě všiml, že pan Klaus se naklonil k jedné z goril a řekl: „Ten chlap si moc dovoluje. Vyveďte ho a o zbytek se postaráme.“
Také bych si dovolil ještě připomenout dva výroky pana Klause. Ten první je, že nezná pojem špinavé peníze. Zná jen má peníze, nemá peníze. A ten druhý je, že morálka je věcí soukromou, která na veřejnosti nemá co dělat. Obrázek ať si udělá každý sám. Ale to není jen o Klausovi. To je o systému a lidech kteří ho vedou a tvoří. Západní svět se dostává do krize nejen ekonomické, ale hlavně politické a společenské. Vládám docházejí peníze a tak potřebují dostat majetek lidí pod kontrolu. A na to jsou dvě cesty. Znárodnění, nebo zabavení. To první je otevřená krádež a to si stát pořád ještě nemůže dovolit. Tak se zvolí ta druhá a vytvoří se instituce, která je soukromá a když na to dojde, tak s ní stát nemá vlastně nic společného. A máme tady soudní exekutory. Ti pod zástěrou vymáhání pohledávek zabavují majetky hlavně nevinných lidí. A to za tichého souhlasu státních orgánů. Takřka sedmdesát procent exekucí je prováděno na majetku lidí, kteří nikde nic nedluží a nedlužili. Proč asi? Proč, ačkoliv v našem právu platí presumce neviny, tak tady je to obráceně? Proč je důkazní břemeno na postiženém a ne na státu jako je to v jiných případech? Proč zločinci musíme jeho vinu dokázat a exekutorem okrádaný člověk musí prokázat, že kradený majetek je skutečně jeho? A ještě jak to má udělat? Kdo má doma účtenky staré více než tři roky, když záruční doba jsou roky dva? Kdo má účtenku na jméno? Kde vám v jakémkoliv obchodě kdy napsali, že pan YX si koupil televizor? Nikde. Proč také?
Chcete říct, že celá ta věc je domluvený komplot?
Ano. Proto také vládní činitelé nemají zájem na omezení neomezené moci exekutorů. To je jako kdybyste chtěli, aby nacistické Německo zrušilo SS. Nebo aby USA zrušily firmu Blackwater. Proč, když za ně dělají špinavou práci?
No, ale jsou tady přeci zákony, ústava…?
A koho to zajímá? Kdo bude kdy soudit exekutora? Kdo ho kdy postihne? Víte kolik trestných činů již moji kolegové udělali? Víte kolikrát se ústava porušila? A koho to kdy zajímalo? Když vám exekutor vezme vše, tak těžko někde najdete peníze na kvalitního právního zástupce, který s vámi absolvuje celé to martýrium. Budete se soudit roky, abyste nakonec zjistil, že prosoudíte více, než vám ukradli. A stejně se výsledku nedočkáte. Jistě, můžete to pak zkusit k Mezinárodnímu soudu pro lidská práva do Strasbourgu. Ale bez právníka to nejde. A sami proti Exekutorké komoře a jí přátelsky nakloněným soudcům nemáte šanci.
Je tedy možnost se nějak bránit? Reálně.
Běžte k volbám a volte ty strany, které nejsou zapojené do téhle mašinérie. Ale to bude těžké. To je ovšem jediná možnost a šance na změnu.
Jak vlastně exekuce probíhá?
První malér je, že soud nezkoumá oprávněnost požadavku. Vydá platební rozkaz na věc, která je již deset let promlčená. Rozhodnutí je zasláno fikcí, tudíž na poslední známou adresu a je to. Nemáte šanci se odvolat, napadnout rozhodnutí soudu. Exekutor vás již ale najde tam, kde doopravdy bydlíte. Nejprve vám obstaví plat. Ale to je pořád málo. On vás potřebuje dostat na kolena a zlikvidovat. Tak vám obstaví účet, aby vám vzal všechny peníze. Čímž se ovšem uměle vytvářejí sekundární dluhy. Neplatíte nájem, energie…. Následně vás vyhodí z práce, jelikož jste dlužník, tedy nedůvěryhodná osoba. A nastoupí mobiliární exekuce. To je čistě nátlaková akce. Požívají se metody hodné Al Caponeho. Vydírá se, vyhrožuje, ponižuje. Povinný musí cítit, že vykonavatel je pánem jeho života a on nemá žádná práva. A také je reálně nemá. Vězeň nacistického koncentračního tábora na tom byl obdobně jako exekuovaný. Se zločinci náš stát zachází daleko mírněji, než s dlužníky. Cíleně se útočí na emoce. Není nic horšího než pláč dítěte, kterému vyrvete hračku z ruky, nebo když stařence stáhnete zlatý prsten po jejím mrtvém manželovi. V tu chvíli se dává vizitka na domluveného lichváře, který vám půjčí námi požadovaný obnos. A další exekuce je zajištěna. Že zákon říká něco jiného? Zákon je zcela cíleně nejednoznačně postavený. Každý si ho může vyložit jak chce. Kdo si půjde stěžovat? A i kdyby. Soudní exekutor dostane jen pokutu, kterou zaplatí. Není nijak vysoká a každý exekutorský úřad má pro tyto případy vytvořený fond. Za den dva je to zpět. Uvědomte se, že když jste v exekuci, tak první platíte exekutora, pak právníka, potom soud až nakonec samotný dluh. Exekutoři si své pohledávky přeprodávají mezi sebou a tak se váš dluh navyšuje. Dále jsou tu mobiliární exekuce, které opět navyšují dluh. Platíte celý život a přitom jste ze samotného, často bagatelního, dluhu nezaplatili ani korunu. Náš exekuční systém je unikum v celé Evropě. EU si hlídá, aby brambora měla správnou velikost, ale že její členská země má zákony které odporují nejen morálce, ale i zdravému rozumu ji nějak nezajímá.
Chcete tedy říct, že celý ten systém je o zločinném spolčení?
No samozřejmě. Copak jste to nepochopil? Celé je to zaměřeno na likvidaci středních vrstev. Na začátku našeho rozhovoru jsem citoval Klause. Řeknu ještě jednu jeho glosu:
„Nepotřebujeme střední vrstvy. Potřebujeme pár hodně bohatých a zbytek chudých, kteří budou pracovat za minimum.“
O tomhle to celé je. V každém státě jsou tři vrstvy lidí. Bohatí, střední vrstvy a chudí. Nositel demokracie a jejích myšlenek je ta střední vrstva. Bohatí magnáti potřebují svou totalitu, aby si mohli dělat co chtějí a vydělávat jak chtějí. Chudí zase chtějí sociální jistoty a demokracie je pro ně plný košík v Tescu. A je jim naprosto jedno, jestli je u moci Franta, nebo Pepík. Lidé v této zemi se nezajímají o politiku a tím pádem veškerou moc dobrovolně odevzdali do rukou politické garnitury, aby jim tu demokracii ohlídali. No to je prosím vás stejný počin, jako kdybych stádo ovcí svěřil hladové smečce vlků. Politik o demokracii nestojí a nenávidí ji, jelikož mu nedovoluje vládnout jak je mu po chuti. Politik spadá do té kategorie bohatých. Je s nimi provázán a velmi často na jejich výplatní pásce. Také se podívejte, na koho cílí velké politické strany. Na střední vrstvy? Drobného podnikatele, či učitele, nebo umělce si nekoupí párkem a jedním pivem na mítingu a falešnými sliby, které ani nelze dodržet. Proto je nutné tuto vrstvu zlikvidovat. A jak jinak, než že ji připraví o majetek. Před pár lety proběhla bez povšimnutí tiskem věta, že do zlatých rezerv státu se počítá i vaše zlato po babičce. A jak jinak se ho zmocnit, než tak, že ho pod záminkou zákonnosti sebere exekutor.
Jsem šokován z toho, co jste mi Pavle řekl. Takže není obrany?
Reálně ne. Vše je pouze na bázi teoretické. Když je proti vám nespravedlivě vedena exekuce, můžete se dovolávat u soudu. Ale nejprve ji musíte zaplatit, jelikož odvolání k soudu nemá odkladný účinek. A když ji zaplatíte, dluh jste uznal, tudíž je vaše odvolání bezpředmětné. Chytré, že? Exekutorská lobby dnes svými penězi určuje co je právo a co ne. V tomhle byznysu tečou miliardy, tak se nedivte, že se obávám o rodinu. Státní moc už dnes nenechává své oponenty zastřelit. To je moc okaté. Označí vás za antisociálního elementa, znemožní vás v médiích a vy chcípnete na ulici jako žebrák, v lepším případě vás zavřou s tím, že návrat je nežádoucí. Spoluvězni se už postarají o zbytek.
Co byste lidem doporučil?
Co? Nepodepisujte podivné smlouvy, finančně se vzdělávejte a hlavně choďte k volbám a využívejte prostředků, které vám ústava ještě dovoluje. Listina Základních lidských práv a svobod je sice ústavním zákonem, ale jen formálně. Přečtete si ji. Zjistíte, že tam je taková klausulka. Čl.4 Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny zákonem. Tohle dává obrovský prostor k manévrování státu. Zákonem nám může jakkoliv omezit naše práva a svobody a stále to bude v souladu s Listinou.
Zajímejte se o dění ve své zemi. Ne o prkotiny, ale o podstatné věci. Komunikujte se svými poslanci a nuťte je dělat svou práci ve vašem zájmu. Chtějte po nich vyrozumění, co ve vaší věci udělali. Na stránkách sněmovny se podívejte jak a kdo hlasoval ve věcech, které vás zajímají. A choďte k volbám. Politik je v naší zemi neodvolatelný a jediný den, kdy mu to můžete spočítat jsou volby. A také se podívejte na problematické zákony. Zjistěte si, kdo je pod nimi podepsaný. A podle toho rozhodujte. Zákon o Soudních exekutorech je dílo ČSSD. To oni vypustili tohle na lidi. To oni mají na rukách krev těch, co si vzali život, co se s nich díky exekucím stali bezdomovci a zemřeli. Ale ani ANO, TOP 09, ODS nebo další podobné strany vám nepomohou. Nemají zájem. A jestli čekáte pomoc od Zemana, tak také zapomeňte. Za prvé, byl to on, kdo je jako premiér pod tím zákonem podepsaný, stačí se podívat, a byli to exekutoři, kdo mu přispěl na velkou měrou na volební kampaň. Za co asi? A nemyslete si nikdo, že vás to netýká, že nic nedlužíte. Zítra může stát exekutor před vašimi dveřmi a nebude se ptát co je vaše a co ne. Jako záminka stačí, že na vaší adrese byl spatřen povinný. A dokažte že to tak není.
Děkujeme za rozhovor.
Už jen fakt, že v 21. století je polovina národa likvidována exekuční genocidou by mělo tu druhou polovinu minimálně vážně znepokojovat. Exekuovaní totiž přestávají oficiálně pracovat a přesouvají se do šedé ekonomiky aby přežili, tak aby většina jejich vydřených příjmů neskončila na kontech exekutorů v daňových rájích. V průměru dva tisíce lidí ročně exekuční genocidu psychicky neunese a spáchá sebevraždu. Za deset let tak zmizí jedno menší město. To jsou strašlivá čísla. A přitom by stačilo jen málo.
Za naše čtenáře se ptal Miroslav Neumaier
foto: Archiv
