Tip na výlet: Máchovo jezero – kraj trampů, romantiky a dětských snů 5/5 (6)

Cestování Události Zajímavosti

Máchovo jezero je pro mnohé lidi místo k rekreaci, či další zábavě. Romantický kraj pískovcových skal a borových lesů láká lidi k odpočinku již drahnou dobu. Na řadě míst pod skalními převisy vznikly i trampské osady, které dodávají této oblasti své nezapomenutelné kouzlo a nádech romantiky snů. Ale málokdo ví, jaká je historie tohoto místa a čím je zajímavé.
Máchovo jezero není v první řadě jezero, ale rybník a nevzniklo v 19.století na popud K.H. Máchy, ale založil jej v roce 1366 císař a král Karel IV.
Okolnosti založení této vodní nádrže popisují kronikáři té doby. Král Karel často pobýval na nedalekém královském hradě Bezděz. Podle pověsti se měl vypravit na lov do okolních lesů a při pronásledování jelena se dostala celí družina do bažin nedaleko vsi Staré splavy, která se nacházela na Robečském potoce. Vzhledem k tomu, že v okolí byly jen rašeliniště a ne čistá voda, tak se královská družina neměla kde vykoupat a očistit Tak se král spolu s tehdejším bezdězským purkrabím Oldřichem Tistou z Libštejna rozhodl, že zde založí rybník, aby dal nevábné rašelinové pánvi libý vzhled a čistotu.
Kdo navštívil tento rybník, tak si jistě všiml dvou ostrůvků – Kachního ostrova a Myšího zámku. Svého času byly oba rezervacemi, takže přístup byl zapovězen, ale komerčnímu využití padne za oběť ledacos, takže i hnízdiště ptáků mají smůlu. Myší zámek je skalnatý ostrov a při použití dalekohledu, nebo plavbě v jeho blízkosti zjistíme, že zde nacházejí zbytky zdiva. To jsou trosky hrádku Myšlín, který byl před založením rybníka v manství hradu Bezděz.
K tomuto místu se vztahuje mimo jiné jedna zajímavá pověst. Tato tvrz měla údajně patřit Janu ze Smojna a Žampachu, zvaného Jan Pancéř. Měl to být rytíř ukrutný, násilnický a hlavně zločinec. Jan ze Smojna byl prý velikým nepřítelem krále Karla IV a všemožně mu škodil. Přepadal kupce, unášel bezbranné dívky z měšťanských ale i šlechtických rodin a požadoval výkupné. Král proti němu vedl boj, ale Jan Pancéř disponoval velkým množstvím vojáků a tak císař musel postupně ukrajovat jeho moc, až mu konečně mohl nasadit oprátku na krk. Proto měl být i založen tento rybník, který obklopil tvrz a její obyvatele vodní hladinou a tak z ní nebylo úniku.
Jiné verze tohoto příběhu zase říkají, že Jan Pancéř se v době neúrody dostal do sporu se svými nespokojenými poddanými. V té době měl sídlit na tvrzi Klůček, kde se opevnil proti jejich hněvu, jelikož shromáždil velké množství obilí a nechtěl jej rozdělit mezi hladovějící sedláky. Ti se dožadovali jídla a tak je Jan ze Smojna nechal lstí lapit a do jednoho pobít. Za trest se na jeho zásoby vrhly myši a všechno snědly. Zlovolný pán unikl na skalnatý ostrov a postavil zde hrad, ve kterém se uzavřel. Ale i sem myši vnikly a samotného Pancéře měly sežrat. Jedná se ovšem jen o pověst. Jan Pancéř ze Smojna a Žampachu byl rytíř staré školy, ctící kodex rytíře. Tento soubor zvyků však byl západními novotami, které zaváděl právě císař Karel poněkud pošlapán. A hlavně, nesídlil na maličké tvrzi uprostřed rašelinišť. Ovšem, on to třeba ani Jan Pancéř nebyl, jelikož tato pověst se dá dohledat i o Daliboru z Myšlína.
Před rokem 1920 patřil Velký rybník k velkostatku hrabat z rodu Valdštejnů. Mlýn s náhonem na potoce ve Starých Splavech je doložen od roku 1272 a tak některé prameny udávají vznik prvotního rybníka již k tomuto datu. Lidé se jezdili k dnešního Máchovu jezeru rekreovat již v 19. století, a tato tradice předcházela i rozšíření kultu Karla Hynka Máchy. Básník Mácha zde byl šestkrát, poprvé roku 1832. Ve druhém dílu kroniky městečka Doksy kronikáře Josefa Quaißera je jako první letní host v Doksech uveden vídeňský květinář Franz Mayer, který se tu těžce nemocný zotavoval u své sestry. Angelus Valdštejn ve své knize o Doksech uvedl, že díky železnici (železnice vede do Doks již od roku 1866) a obchodníkům s chmelem se Doksy stávaly od osmdesátých let 19. století známé jako okouzlující kraj. Rozvoji místa také napomohlo, že roku 1896 hrabě Ernest Valdštejn udělil radnici města Doksy přístup k rybníku aby místní i hosté se v něm směli koupat, avšak pouze na vyhrazených místech, s tím že v případě porušování pravidel by toto povolení bylo zrušeno. Přesto byly dojednané podmínky porušovány a vrchnost tak opakovaně u města protestovala. Přesto ke zrušení povolení z velkodušnosti Valdštejnů nikdy nedošlo.
Na přelomu století vznikla jako orgán spolupráce města s vlastníkem Jezerní komise. S příchodem nového století se začala proměňovat v rekreační oblast i obec Staré Splavy. Pražští lékaři začali doporučovat rodičům ozdravný pobyt dětí u Máchova jezera, jelikož nikde v okolí neexistoval průmysl. Tak se z nevýhody stala výhoda.
V roce 1920 proběhla v ČSR pozemková reforma, která znamenala první velikou státní krádež v bolševickém duchu. A tak toho roku koupila obec Doksy od hraběte Adolfa z Valdštejna pozemky na pobřeží Velkého rybníka, s tím že prodávající měl nárok na 40% účast v zamýšlené akciové společnosti – do té doby byl rybník pro masovou rekreaci uzavřen. Zároveň město získalo právo provozovat na rybníce koupání a plavbu loděk. Již od června 1920 zajišťoval parníček pravidelnou dopravu mezi Doksy a Starými Splavy. Do pláží investovalo město s Valdštejny poměrem půl na půl. V roce 1926 byla ustanovena lázeňská správa sestávající z pěti členů, zodpovědná obecní radě. Podnik byl rozdělen na dva provozy, pobřežní zařízení a plavební podnik, v němž měl Valdštejnův velkostatek poloviční podíl. Po roce 1928 byl Velký rybník plně otevřen rekreaci.
Spory o název rybníka trvaly celá desetiletí a ještě po druhé světové válce byl název Máchovo jezero pouze neoficiální a nebyl nikde uváděn, byť s rozšířením Máchova kultu se vžil již koncem 19. století. Přesto tento název použil v roce 1931 ředitel Měšťanské školy v České Lípě, muzejní pracovník, fotograf a autor turistických průvodců Bohumil Kinský v názvu svého turistického průvodce. Pojmenování jezera po významném básníkovi Máchovi navrhl znovu v roce 1938 turistický spolek v Doksech, příslušná jazyková komise však návrh znovu odmítla. Místní podnikatelé zvali své zákazníky v inzerátech roku 1938 do Doks u jezera. Pojmenování Máchovo jezero se začalo používat oficiálně až řadu let po poválečném odsunu Němců. Revoluční národní výbor nechal v červnu 1945 vyrobit poštovní razítko s názvem Doksy u Máchova jezera. Ministerstvo vnitra v Praze ale odmítlo požadavek obce o úřední používání přívlastku U Máchova jezera. Až v roce 1961 byl Velký rybník a celý okolní kraj o rozloze 1813 km² označen úředně jako Máchovo jezero a Máchův kraj.
A ještě jedna zajímavost se váže k Velkému rybníku. Generace dětí četly komiksový seriál Čtyřlítek. Příběhy Fifinky, Myšpulína, Pindi a Bobíka zná snad každý. Bydleli ve městě Třeskoprsky u rybníka Blaták kde krajině na obzoru vévodí hrad Bezzub. Ale jen málokdo ví, že Třeskoprsky jsou Doksy, Blaták je Máchovo jezero a Bezzub hrad Bezděz. Samozřejmě, že ti všímaví a zvláště znalí krajiny si podobnosti čistě nenáhodné povšimli již dříve. A tak, když některý z našich čtenářů vyrazí do tohoto krásného kraje a postaví se na skalnaté pobřeží u vrchu Sroubený, kde se zahledí na jezerní hladinu zalitou paprsky zapadajícího Slunce, může se přenést do svého dětství, kdy hltal dobrodružství Čtyřlístku, nebo si na dovolených s rodiči hrál v těchto místech na mořeplavce či piráty.
(redakce)
foto: Internet

Ohodnoťte, prosím, tento článek