Koloběh roku – Samain, konec roku, svátek konce a zrození 4.46/5 (13)

Duchovno a mystika Události

Rok se s rokem sešel a tak tu máme opět jeho konec. Alespoň dle zvyklostí našich dávných předků. Je zde opět svátek Samain. Možná si řekneme, proč slavit něco, co je dávno mrtvé, ale omyl. My jej totiž slavíme stále, ačkoliv si to neuvědomujeme. Vždyť dušičky a Svatý Martin jsou oslavy Samainu, jen je máme rozdělené na dva svátky.

Tento svátek patřil a patří k velmi významným. Za prvé je to den kdy se půlí období mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem, ale je to hlavně den, který odděluje od sebe období léta a období zimy, tudíž se jednalo o konec roku. Vlastně tehdejší Silvestr. V říjnu se sklízelo poslední ovoce, dokončovaly se přípravy na zimu. Lidé uspořádali oslavy na rozloučenou s obdobím života, jelikož vládu přebírala Zima, tedy odpočinek přírody, ale také smrt. Tyto oslavy byly spojené s velikou hostinou a řadou obřadů. Z mystického hlediska se jednalo o den, kdy došlo k setření hranic mezi světem živých a světem mrtvých. Při hostině se tedy prostíralo i pro mrtvé předky, kteří mohli přijít za svými potomky a proto se do oken umisťovala světla, aby duchové mrtvých nalezli cestu domů. Ovšem bylo dobré se mít i na pozoru před návštěvami lesů a míst s pochybnou pověstí, jelikož ne jen duchové předků přiházeli na náš svět, ale i temné síly. Brány byly otevřeny pro každého.

Je samozřejmě na každém jak dnešní den, potažmo noc, oslaví. Zda po křesťanském způsobu, kdy navštíví hřbitov, a ve smutku zavzpomíná na mrtvé, či po tom pohanském, který máme v sobe stále zakořeněný.

Dnešní den je velice významný. Křesťanské svátky, tak jak je známe jsou kalendářně posunuté, aby lidé neslavili ony dny. Ale tehdejší kněží pohanských bohů, na základě znalostí astronomie a duchovního světa věděli, proč datovat ony svátky tak, jak je datovali,“ říká psychotronik pan Jindřich.

Bylo by asi od věci se vrátit k jejich původním datům, protože z magického hlediska nemá smysl slavit něco, co už bylo. Dnešní den má Země nějakou polohu vůči Slunci, je nějaký čas východu a západu Slunce, nějaká délka dne. Tato konstelace a další vlivy způsobují, že se stírají ony hranice mezi světy. Vzhledem ke znalostem naši předkové věděli, že se nemají vyskytovat v určitý čas na určitých místech. To souvisí s pamětí krajiny.

Nedávno jste psali o Radobýlu. To je třeba místo, kterému bych se dnešní noc vyhnul na velkou vzdálenost. Ta hora má v sobě tolik zla, tolik násilných úmrtí, nenávisti, bolesti, jako málokteré místo. Uvědomme si, že ti vojáci SS tam byli ještě po osvobození a že stále bojovali. Že stříleli na československé vojáky kteří se snažili prozkoumat co bývalá továrna Richard ukrývá. A že se nevzdali, ale sami tam nakonec spáchali sebevraždu. Jejich duchové tak jsou pořád. Uvěznění v hoře. A dnes je doba, kdy mohou vystoupit ven. Tyto bytosti se často snaží obejít zákony stvoření a posednout živého člověka, aby se navrátili do našeho světa a života. To jen tak pro informaci. Lidé se těmito věcmi setkávali od nepaměti a tak si vytvořili systémy ochrany. Mezi ně patřily právě magické rituály, modlitby k bohům a opatrnost. My z toho všeho už neděláme nic. A proto bychom zase měli. Alespoň tu modlitbu a opatrnost. Samain je doba, kdy se duchovní bytosti dostávají na svět. Je tedy možné potkat ledacos a ledaskoho. Třeba i divokou honbu. Někdo říká démony, jiní v tomto jevu vidí bohy, kteří si vyjeli povyrazit na svět. Je prostě dobré tuto noc být doma s rodinou, nebo někde v bezpečí a slavit.“

Dnešní doba tomu docela napomáhá, Okolo nás krouží záhadný virus, politici nám zakazují i dýchat, tak je možná doba, aby si lidé uvědomili, že sami toto veliké zlo, které se dostalo na svět již neporazí.

Tohle zlo co je tady nemá v dějinách obdoby. Ale to by bylo na dlouhé a samostatné povídání. Jedna věc je ale jistá. Sami jej už neporazíme. Ne pokud nezměníme své myšlení a nenavrátíme se k Bohu. A tím nemám na mysli, jestli začneme chodit do kostela nebo ne. Tam Boha nehledejme. Už Ježíš Kristus řekl, že strom poznáš po ovoci. Kostel to je ukradená svatyně dávné víry a Církev. A Církev není o Bohu. Co nám nabízí Církev? Zákazy, příkazy, hrozby a slib potrestání. Co nám nabízí současný ďábelský systém? Zákazy, příkazy, hrozby a slib potrestání. Najdi rozdíl,“ dodává pan Jindřich na závěr.

Je jen a jen na nás, zda pochopíme a zda něco uděláme. Ale bude to těžké pro mnoho lidí začít myslet jinak. Ale jde to.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek