Sex na hřbitově není dobrý nápad 5/5 (10)

Duchovno a mystika Události Záhady

Lidé mívají různé nápady o kterých se domnívají že jsou úžasné a romantické. Jedním z nich jsou milostné schůzky, či dokonce sex na bývalých popravištích či pohřebištích nebo i současných hřbitovech. Pro někoho to může být velice zajímavé a netradiční zážitek, který sebou ale nese různé následky. V našich článcích se zabýváme tajemnem a o tom bude i tento příspěvek.
Výše zmiňovaná místa mají punc tajemna a tak přitahují romantické a hlavně nezkušené duše, jelikož ty znalé by takovou hloupost nejspíš neudělaly.
Náš čtenář Jan Kirschner ze středních Čech tuto zkušenost má. A není zrovna příjemná.
„Bylo mi tehdy sedmnáct let. Bylo to na počátku osmdesátých let, takže jsme měli řádně materialisticky vypláchnutou hlavu, takže jsme se jen smáli povídačkách o duchách a ty, co tvrdili něco jiného jsme posílali k Chocholouškovi. No, bezstarostné mládí. Celé to začalo, když v televizi dávali film Dracula s Iljou Rackem. Bylo to v pátek. Pamatuju si to, jelikož naši jeli na chatu, ale já zůstal doma. Jasně že jsem se vymluvil na brigádu v akci Z. Táta byl uvědomělý soudruh, tak mi to samozřejmě schválil, mamka byla poněkud nedůvěřivá, ale byla jiná doba a tatínkovo slovo platilo. Tak naši odjeli a já měl náš panelákový byt sám pro sebe. Tedy pro sebe a svou tehdejší přítelkyni Kristýnu.
Koukali jsme na ten socialistický horor, a Týna dostala nápad. Bylo léto a teplá noc, tak moje přítelkyně navrhla, že bychom mohli jít na hřbitov, který byl kousek od našeho domu. Přišlo mi to dostatečně bláznivé, tak jsem kývl.
Měsíc svítil a i vítr vytvářel atmosféru, jako jsem viděl ve filmu Kytice, ve Svatební košili. Bydleli jsme na kraji města, tak stačilo jen přejít louku za domem, projít lesíkem a tam to bylo. Vrzla brána a byli jsme v tom světě pomníčků a křížů. Asi to bylo pod dojmem toho Draculy, no prostě to tam na mne nějak padlo. Taková lehce tísnivá atmosféra. Kristýna na tom byla podobně. Přesto jsme šli dál. V dálce zavyl pes, jiní se přidali, no, nejde se divit, jelikož byl Měsíc. Nevím jestli přímo úplněk, ale bylo to blízko něj. Nevím jestli to hrálo roli k tomu co se stalo, ale možná ano. Kristýna si sedla na jeden hrob, najednou na mne podívala a řekla že se chce milovat. Dostatečně šílená myšlenka, ale já byl do Týny zamilovaný a mladé tělo si žádalo své. Zvláště když má přítelkyně byla na tyhle návrhy velice skoupá. Kristýna se na mne tak zvláštně dívala jako nikdy. Tak dychtivě. No, kalhoty jsou dole hned, jelikož zemská gravitace je silná. Ale na některé věci nestačí. Alespoň ne u mladého těla. Týna mne strhla na sebe a byla taková jakou jsme ji neznal. Normálně byla něžná, nebyla nijak moc vášnivá. Ale teď byla pravým opakem. Divoce jsem se milovali, Týna mne až surově kousala a škrábala a byla docela vulgární. Sice mne to nejprve zarazilo, ale co si budeme povídat, docela mne to vzrušovalo. Bylo to zvláštní až mi to trochu nahánělo strach.
„Týnko jsi úžasná,“ hekal jsem v rozkoši. Jenže v tu chvíli se to stalo. Týna mne chytla za dolní čelist a s vyceněnými zuby zasyčela: „Jsem Markéta! Co mi říkáš jménem nějaký děvky?“
Ten okamžik byl pryč a já od své holky odskočil jak od rozpálené plotny. Vyděsila mne. Vytřeštěně jsem se na ni díval a nechápal, kde se to všechno v ní vzalo.
Týna na mne rozpačitě koukala a mlčela. To jsem ji už zase poznával.
„Pojď pryč, Honzo, prosím,“ špitla. Tak jsem šli.
Ten pravý strach na mne padl druhý den. Šel jsem na zase na ten hřbitov. Ve dne samozřejmě. Ten hrob, kde jsme se milovali jsem našel hned. Nebyl to ani zas takový problém, jelikož jsem tam našel Týninu mašli z vlasů. Konečně jsem viděl, kdo tam byl pohřbený. Markéta Hrůzová. A když umřela, tak jí bylo asi dvacet pět. Jak jsem se později dozvěděl, tak spáchala sebevraždu. Ze žárlivosti.“
Jak je naším zvykem, tak jsem o komentář požádali pana Jindřicha, psychotronika a mystika.
„To je docela zajímavý příběh, a kdyby to někdo napsal jako hororovou povídku, tak by asi nebyla špatná. Problém je, že pokud si to pan Kirschner nevymyslel, tak to musel být docela děsivý zážitek. Ale dalo se to čekat. Souvisí to s pamětí krajiny, o které jsme už mluvili. Na začátku jste psali o popravištích, pohřebištích. A je to pravda, jelikož v těchto místech je nakumulováno spousta negativní energie. A také je tu upoutána spousta duší, které odmítly, nebo nevědí, že mohou odejít. Zvláště na těch popravištích.
Sex na takových místech a do toho jsou započítány i hřbitovy je z duchovního hlediska docela riziková záležitost. Člověk má v takovou chvíli otevřené veškeré energetické vstupy. Čakry, chcete-li. Jak se to stalo v případě oné dívky. V tu chvíli jste celkem snadná kořist pro různé entity z duchovního světa. Zvláště pokud nevěříte, že by se to mohlo stát. To jsou lidé obzvlášť odkrytí. Tohle nebezpečí je způsobeno hlavně tím, že lidé ztratili magické povědomí, takže se nevědomky vystavují takovému nebezpečí. Naše slečna z příběhu měla docela štěstí, že byla posedlá tím sexuchtivým duchem jen na chvíli. Pokud by taková bytost byla silnější, tak ona slečna mohla mít daleko větší problém. Může to končit i smrtí. V lepším případě. V tom horším hodně zkaženým životem. Ale dokud si lidé neuvědomí, že tyto zákonitosti jsou, bez ohledu na to, zda na ně věříme či ne. A přitom stačí jen dát na své instinkty. Pan Kirchner si sám vzpomínal na to, že měl divný pocit. A to jsou ta varování, která lidé přehlížejí. Ke své škodě,“ říká pan Jindřich na závěr.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek