Nastává Zimní slunovrat. Den, kdy je Slunce v poledne na nejníže nad jižním obzorem, kdy vlastně vrcholí období zimy, byť Zima z astronomického pohledu vlastně začíná. Pro naše předky však Zima začínala Samainem, to je přelomem října a listopadu.
Slunovrat patří k přelomovým svátkům a tak jej sledovali naši předkové odpradávna. Podle starých legend právě v tento den, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, dosahují spojené síly temna vrcholu svého působení na Zemi a hranice mezi naším světem a silami podsvětí mizí. Podle pradávné tradice došlo v tomto období ke zrození boha Slunce, což se promítlo do křesťanské tradice Vánoc. Oslavy zimního slunovratu byly tak u evropských pohanů postupně nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy se oslavy zrození slunečního božstva staly svátkem narození Ježíše Krista. Zimní slunovrat však slavily kultury na celém světě. V našem kulturním okruhu byl tento den známý jako noc Yule, ze starogermánského „jul“, což znamená kolo. Ostatně i tradice zdobení stromu má své kořeny právě v těchto pohanských oslavách. Rodiny si do domů nosily větve, aby uchránily duchy dřeva před chladem drsných zimních měsíců. Drobné pochoutky se věšely na strom jako dary potravin pro duchy a na samý vrch se dávala špice – Odinovo kopí Gundir. Již od pradávných dob je zvykem zdobit si příbytek jmelím – obzvláště jmelí z posvátného dubu mělo lidem zaručit štěstí po celý rok.
Za zimního slunovratu, kdy je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. U Slovanů bylo proto při večeři zvykem prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Předkové se za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše zesnulých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí podsvětní duchové, kteří mohou být lidem nebezpeční. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku.
Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu. V hmotném smyslu se Slunce vydává na novou pouť směrem k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy. V duchovním smyslu nás upomíná na to, že stará cesta musí vždy zemřít, aby mohla začít nová.
A kde si lze tento astronomický jev nejlépe užít? Zkuste si udělat procházku třeba za největším českým menhirem Kamenným pastýřem nedaleko Slaného, na vrchol hory Říp, k jihočeskému Stonehenge v Holašovicích nebo k Lechově kameni u Kouřimi. Dalším tajemným místem, kde se v minulosti mohly odehrávat dávné rituály jsou velké balvany u Žihle, magicky působí také jeden z největších menhirů u nás – Zakletý mnich u obce Drahomyšle. Památný Králův stůl u Uherského Hradiště je opředen mnohými pověstmi, zvláště navazujícími na velkomoravskou minulost středního Pomoraví. Les plný vztyčených kamenů, studánek a kamenných řad najdete u Javorové skály nedaleko Prčice. Pozorní turisté zde objeví i záhadný kámen se šklebícím se obličejem! Kde jinde přivítat slunovrat než na Slunovratových kamenech. Najdete je v hlubokém lese u Strážného na Šumavě. Jedná se o vizíry ke sledování data letního slunovratu dle východu slunce. Možná, že na těchto místech pocítíte tajemnou energii dávných časů, kterou znali již naši předkové.
Zdroj: intenet
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
