Když se řekne Panenský Týnec, tak si snad každý trochu znalý člověk vybaví nedostavěný gotický chrám Panny Marie. Stavbu této dominanty zahájil Plichta ze Žerotína. Na tento rod poukazují i dvě gotické orlice umístěné nad vstupním portálem, které jsou znakem pánů ze Žerotína. Bohužel se stavba nedařila. Roku 1382 vyhořel sousední klášter a tak se muselo začít znovu. Ačkoliv se stavitelé snažili celá staletí, vždy Vyšší moc nějak zasáhla. První chrám byl pravděpodobně dřevěné provizorium. Přesné datum založení kamenné stavby není známo, došlo k němu kolem roku 1321, ale jiné prameny uvádějí rok 1316.
Hlavní stavební práce se spojují až s příchodem mistra Parléře v 60.letech 14. století.. Také architektonické detaily, jako např. Uspořádání baldachýnků na jižním portálu, poukazují na závěr 14. století.
Nejspíš po požáru staré jehlancové věže v roce 1744 byla postavena Jaroslavem ze Žerotína nová barokní zvonice a její umístění nevratně a definitivně znemožnilo dokončit původní koncept trojlodního dvouvěžového klášterního kostela.
Chrám dnes tvoří 21 metrů dlouhé, 9 metrů široké a přes 20 metrů vysoké kněžiště se sedmibokým závěrem o třech klenebních polích, na které navazuje téměř čtvercové síňové trojlodí příčně podélného půdorysu, členěné čtyřmi osmibokými pilíři. Ze západní části zůstala zachována jižní zeď s portálem, polovina západní zdi a z ostatních zdí pouze základy. Tři lodní pilíře byly zbořeny a na čtvrtém částečně spočívá novější barokní zvonice.
Kostel stojí na místě kde byla kdysi velká keltská svatyně, k jejímuž komplexu náležela řada menhirů v okolí, k němuž patřila i menhirová soustava Zkamenělý pastýř. Toto vše mělo svůj důvod, jelikož v tomto místě se nachází zřejmě vortex. Místo kde se sbíhají energetická pole.
Jedná se o místo s výjimečnou pozitivní silou, která působí blahodárně na lidskou psychiku, jelikož odstraňuje nánosy negace, které se na naši duši hrnou a způsobují stavy depresí, beznaděje s leckdy i fatálním důsledky.
„Tohle vše je důsledek toho, o čem jsme již mnohokrát mluvili. Tohle místo ale dává naději. Naději, si alespoň trochu ulevit, jelikož tohle místo je uchráněno. Ani kostel zde nemohli postavit a tím jej přeprogramovat. Zajděte si sem. Ale doporučuji v době, kdy je příznivé počasí. Stát zde na dešti má sice něco do sebe, ale pocit vnitřního klidu to nezkušenému člověku nepřinese. To samé mrazivý den. Ideální je jaro. Tedy pokud vám tam nenaběhne horda neukázněných turistů, kteří se přišli vysmát místu a všem kdo sem jde za duchovním poznáním a úlevou. Ovšem tihle výletníci jsou duševní mrzáci a je mi jich líto,“ říká mystiky pan Jindřich.
Proč je toto místo jaké je si můžeme jen domýšlet. Znalosti našich předků již nemáme a sbíráme z nich jen střípky. Je celkem možné, že kolem dokola byly komplexy menhirů, stejné jako Zkamenělý pastýř a v jejich ohnisku bylo právě toto místo. Nebo toto místo nabíjelo ony menhiry? Nevíme. Díky neznalosti a ignorantství jsme tento skvělý „stroj“ zničili a dnes se kocháme jeho zbytky, které ještě tak nějak fungují. Jaká asi byla síla celého komplexu když byl pořádku si můžeme jen domýšlet.
„Bohužel i dnes někteří křesťanští kněží a kazatelé zastávají názor, že pohanské rovná se satanské. Tito lidé by možná měli navštívit nejen toto místo, ale i jiné oblasti, aby se probudili ze své pýchy a zaslepenosti. A já sám doporučuji návštěvu takových míst. Možná se tam i leckdo probudí. Víte, když se na lidmi a jejich chováním zamyslím, vyvstane mi na mysli jedno podobenství. Člověk skočil z bezpečné lodi do rozbouřeného moře. A nevzal si ani záchranný kruh spojený s onou lodí lanem. A zápasí s těmi vlnami. Bohové, nebo Bůh, je jedno jak to kdo pojímá, kteří tu loď vedou, na něj volají, že to nezvládne a že se utopí. Ať se chytne lana, které mu hážou, že ho vytáhnou. A co udělal člověk? Ukázal zdvižený prostředník s tím, že to přece zvládne, vždyť je ten nejchytřejší tvor na Zemi. Jenže moře je nekonečná síla a svaly na rukou plavce mají sílu omezenou. A tak se lidé plácají v těch vlnách, topí se a přesto ignorují ty lana, které jim bohové hážou z bezpečné lodi. Někoho vlny odnesly již tak daleko, že ta lana nevidí a zachvátila jej beznaděj. Okolo jen vodní pustina a žraloci. Ale i o něm bohové vědí. I jeho stále vidí. Jenže, dokud se toho lana nechytne, tak ho nikdo nevytáhne,“ dodává pan Jindřich.
Návštěvník kostela by měl zapojit své pocity a vnímat jinak než jen očima. Pozitivní zóna v chrámu svým tvarem připomíná kříž. Spirituální síla se údajně skrývá i v kamenných zdech tohoto komplexu. Psychotronik a spisovatel Stanislav Brázda naměřil v prostorách chrámu pozitivní zónu číslo 8, tedy nejsilnější, uzdravující, což potvrzuje slova jeho kolegy pana Jindřicha. Nemusíte se bát, že byste místa s magickou energií nepoznali. Vortex je zde tak silný, že jej ucítí i naprostý ignorant. A při návštěvě si uvědomme že ať jako tak jsme pořád v kostele. A tak by naše chování mělo tomu odpovídat. Určitá dávka pokory je tedy na místě, neboť jen vnímavé oči podpořené duchovním cítěním zde uvidí i řadu zajímavých detailů.
Na níže uvedeném odkazu je i fotogalerie k tomuto příspěvku.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
