Kdo by neznal kino. Dřívější generace považovaly kino dokonce za kultovní záležitost, jelikož v kině se odehrávala nejen krásná rande s dívkou snů, ale hlavně úžasný divácký zážitek. Prožitek z filmu zhlédnutého v kině je nezapomenutelný. Však také filmy byly a jsou dělané na kino a nikoliv na monitor PC nebo televizi. A tak kdo shlédl třeba film Vetřelec v kině, byl ohromen již úvodní scénou kdy se z mezihvězdného prostoru vynořila hvězdná loď Nostromo. Bylo to dáno právě velikostí obrazu, který přesahoval veškeré typy zobrazení.
První promítačku filmových obrázků – kinematograf vynalezli 13. února roku 1895 bratři Auguste a Luis Lumiérové.
Oba bratři experimentovali v letech 1891–1894 s filmováním, kdy například asistovali Edisonovi. Své první, byť neveřejné, filmové představení uskutečnili 22. března 1895. Na veřejnost přišli se svým uměním až 28. prosince a to v pařížském Grand Café. Tehdy promítli na svém vynálezu 45 sekund dlouhý film Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny, který v roce 1894 natočil Léon Bouly. Ačkoliv jejich filmy bychom dnes označili za shoty, jelikož byly velice krátké a bez nějaké náplně. Spíše to byly pohyblivé fotografie.
Kinematograf bylo víceúčelové zařízení, které umožňovalo natáčet, kopírovat a promítat filmy
I když o měsíc dříve v listopadu v Berlíně Max a Emil Skladanowští uskutečnili promítání pro platící diváky, přesto jsou za vynálezce klasického filmu považováni Lumiérové, jelikož bratři Skladanowští promítali jen diapozitivy, to znamená nehybné fotografie.
Bratři Lumiérové považovali svůj vynález za hotovou věc, která již nebude mít žádný další rozvoj. Ovšem to netušili, že na jejich první promítání se přijde podívat i Georges Méliès, který později jejich vynález odkoupil a zdokonalil. Zatímco Lumiérové točili spíše dokumenty, které ukazují skutečnost, Méliès využil svých divadelních a kouzelnických zkušeností a vnesl do kinematografie efekty, filmové triky a hraný děj. Založil první filmový ateliér a stal se prvním filmovým producentem.
Za století urazil kinematografie velkou cestu. Od krátkého filmečku bratří Lumiérů, přes první hrané scénky až k dnešním velkofilmům. A ačkoliv si dnes často filmy pouštíme z DVD na monitor počítače, či velkoplošné televize, stejně to nedokáže nahradit onen zážitek z klasického kina, kdy se na nás z plátna o velikosti deset metrů vynoří buď již zmiňovaná kosmická loď, nebo třeba ztřeštěný pirát Jack Sparow. A to je věc, kterou nám žádná televize, ani monitor prostě neposkytne.
(redakce)
foto: Internet
To jsou věci