Události a rozhodnutí politiků, kteří si myslí, že lidé jsou nesvéprávná individua dopadly na nás všechny. Nesmíme nic, zákazů máme více jak za Hitlera a Husáka dohromady, jen nás ještě nestřílejí jako škodnou. To je samozřejmě nadsázka, ale co není může ještě být, jak říkaly naše prababičky. K popovídání o této situaci a jak se z toho nezbláznit jsme si pozvali našeho psychotronika pana Jindřicha.
Jindřichu, už více než rok nás drtí Covid 19 a s tím přišlé restrikce a zákazy. Jak to vnímáš ty?
Jako šílenost. To co se děje, už rozum nepobírá. Normálně se k politice nevyjadřuj, jelikož si o jejích představitelích myslím své, ale tady se nám vyprofilovaly zajímavé osoby. Zajímavé z psychologického hlediska. Asi nevýraznější je pan Hamáček a pan Blatný. Rozebírat jejich psychologické profily by bylo na dlouho a stejně by to k ničemu nevedlo, tak si to odpustím. Ale oba pánové jsou dle mého úsudku už za hranou normálnosti. Když chce Babiš řídit stát jako firmu, tak by tyhle náměstky měl na hodinu vyhodit.
Celý Covid je totiž šílenství. Lépe řečeno to, co se kolem toho děje. Ta mediální masáž, nefunkčnost státu, zdravotnictví a vůbec všeho. Není nic než Covid. Ostatní nemoci přestaly existovat z rozhodnutí vlády. Nebo několika bláznů, kteří té vládě radí. A tady je to zlo. Ministři jsou amatéři. Jako správní manažeři nevědí nic o náplni práce těch co řídí. Ale ti odborní poradci vědí. A jako správní démoni našeptávači říkají co se má udělat, aby bylo ještě hůř.
Moment, chceš říct, že ti odborníci radí úmyslně špatně? Proč si to myslíš?
Pokud jsem odborníkem, tak vím co je dobře a co ne. Elektrikář ví, že když pustí do přístroje vyšší napětí, tak to přístroj poškodí. Když se přetíží síť, tak zkolabuje. Ale pokud jako poradce začne radit někomu, že to má tak udělat, tak to asi nebude v dobrém úmyslu, nebo ne?
Lidské tělo je neustále pod útokem nějakých virů, bakterií a dalších podobných potvor. Jsou všude okolo nás. A jen díky imunitě nás neohrožují. Imunita je v pořádku, pokud je v pořádku náš život. Osobní, vztahový a i pracovní. Když jste spokojeni doma a i v práci, tak nejste nemocní. Pokud něco začne haprovat, tak se dostaví i další obtíže. To je dané a není to žádná pavěda.
Měli jsme ve škole fantastickou paní učitelku. Byla hodná, měla děti ráda a podle toho to i vypadalo. Naše třída prospívala a děti byly nemocné minimálně. Tedy až na jednoho kluka, kterému opilý tatínek čas od času namlátil tak, že kluk šel do nemocnice a tatínek do vězení. Ale to byl extrém. Na paní učitelku Jeřábkovou jsme se moc každý den těšili. V pololetí se ale stala ošklivá věc. Paní učitelka umřela díky autonehodě. Místo ní přišla paní učitelka Wagnerová. A nastal zlom. Byla to semetrika, manžel jí opustil a ona si svou zlost na svět vylévala na dětech. To pozitivní prostředí ve škole bylo pryč, třída už náhle neprospívala. A důsledek? Zvýšila se nemocnost. Najednou nás doháněly chřipky, kašel a takové ty dětské nemoci. Stres který jsme zažívali oslabil imunitu. Ale to tihle poradci vědí. Stres je zabiják. Lidé žijící ve stresu jsou častěji nemocní. A nejen fyzicky ale i duševně. A protože to vědí a radí politikům opatření, která stres rozvíjejí, tak se nad tím člověk ani nemusí dlouze zamýšlet. Proč jsou jiní odborníci, kteří doporučují něco jiného dehonestováni? Například docent Beran. Jeden z nejlepších vědců a epidemiologů které máme. A Blatný jej veřejně označí za dezinformátora a to jen proto, že má na opatření jiný názor. No kde to jsme? Tak buď tam sedí odborníci a pak škodí, nebo jsou to diletanti a pak by měli odejít a být nahrazeni skutečnými odborníky, jelikož takhle se likviduje zdraví většiny a vytvářejí se nemocní. A mrtví.
Co by lidé měli dělat, aby byli v pohodě?
Hlavně neposlouchat bláboly jak za každým rohem čeká smrt. Podívejte se. Média jsou plná čísel nakažených. Denně patnáct tisíc nakažených… Ale vždyť je to hloupost. Pozitivně testovaný člověk není nakažený, nemocný nebo nakažlivý. Je to jen ukazatel, že se s virem někde setkal. A pak by měla proběhnout další vyšetření, která pak prokážou zda je nemocný, nebo se jedná jen o zbytkovou RNA. Aby to každý pochopil, připodobním to. V metru se na vaši bundě zachytil blonďatý vlas slečny která stála vedle vás. To je důkaz, že jste se někde setkali s blonďatou slečnou, ne že jste blonďatá slečna. Jenže ta nutná další vyšetření se nekonají. Takže každý s blond vlasem na rameni, jde do koncentráku pro blondýny, do karantény, aby bylo jasno, a je vedený jako blondýna. Navíc média chrlí ona čísla a většina lidí je vystrašená a bojí se o život. Když se začnete bát, tak to čeho se bojíte voláte. Lidé dnes žijí v brutálním stresu. Navíc jim vládní úředníci zničili osobní vztahy, zrušili zábavu, zakázali mezilidský kontakt. Můžete jenom do práce a domu. Pokud vám nějaká práce zbyla. Takhle to nebylo ani za Hitlera. Denně slyšíte a čtete jen počty mrtvých a nakažených. Nemáte úniku. Neustále roušku. Ideálně i na záchodě a v posteli. Aby vás mohli lépe kontrolovat, jak to náš pan ministr řekl. On řekl víc věcí. Třeba i to jak falšují čísla. A co se stalo? Kde byla opozice včetně slavné SPD? Jak to, že jsem ze sněmovny neslyšel řev a požadavky k okamžitému prošetření? Místo toho Blatnýmu řekli ať drží proboha hubu. Takže? Poslanci o tom zřejmě vědí a děje se to s jejich vědomím.
Co by lidé měli dělat? V první řadě vypnout televizi, nebo přepnout na prima Zoom. Když už nic jiného. A internet fakt využít jen k tomu, abychom si zjistili jak nám jeden vlak. Prostě se oprostit od těch katastrofických zpráv, které nám jsou cpány do hlavy. A chodit ven. Do přírody. Navzdory důchodkyni s dalekohledem a mobilem v ruce, která po vzoru domovního důvěrníka STB dohlíží na ideologickou čistotu ulice. Nepusťte si to do hlavy. Kdyby se takové popularity dostalo rýmě, tak tu máme totální pandemii rýmy a vykoupené papírové kapesníky a toaletní papír. A kdyby v médiích bylo i řečeno, že na rýmu se umírá, tak už máme i tisíce mrtvých. A víte proč? Protože by si to lidé vsugerovali, rýma byla příčinou smrti i u infarktu, ale hlavně… Jistí lidé by si na tom honili své mocenské ego. Stejně jako dnes. Ano, virus tady je a zabíjí. Jenže hlavně proto, že se mu nebráníme. Sedíme doma a čekáme na vakcínu, nebo smrt. A to je celé špatně. Běžte ke studánce a zkuste si povídat s její vílou. Nepůjde to hned, ale po čase ano. Tedy když budete věřit tomu, že ten vodní duch tam je. Zkuste to. A uvidíte, jak se vám tam uleví. A mobil nechte doma. Mobil je totiž stres zabalený do krabičky.
Překvapil jsi mne s těmi testy. Jsou zbytečné?
Vzhledem k tomu, že jsou dělané jak jsou, tak asi ano, nebo snad ne? Podle mne jen slouží k navyšování čísel ve statistice. Pokud otestujeme člověka, který Covid již měl, opět nám vyjde jako pozitivní. Teď se bavím o PCR testu. Ten však ukáže že je pozitivní i Coca cola, jak je možno vidět na praktické ukázce z rakouského parlamentu. Tak co si o tom mám pak myslet? Musím se smát tomu, jak se teď povinně testuje ve firmách. A ono nic. Jedno procento pozitivních. Hned přišla odpověď, že antigenní testy jsou neúčinné, a proto nezachytí ty desítky procent pozitivních, kteří se nám tady v továrnách nakazili a proto jsme teď nejhorší na světě. Když jsou neúčinné, tak proč se s nimi tedy testuje? Dokáže to někdo vysvětlit? Nebo se v těch firmách lidé skutečně nenakazí. A když tam ne, tak kde, když je vše zavřené? V lese? Nebo na sjezdovce? Kolikrát kdo na té sjezdovce v reálu byl? Podle těch čísel co ministerstvo nemocnosti vychrlilo, se v tom týdnu v Krkonoších musela sejít celá republika. Asi ne, že jo.
V nemocnicích máme velké množství pacientů s Covidem, tuším, že asi sedm a půl tisíce lidí. To je údaj ministerstva zdravotnictví. Jestli je to pravda, nevím. Tento údaj si nelze ověřit. Zemřelo skoro dvacet šest tisíc lidí. Na rakovinu, sešlostí věkem, na různé nemoci, ale všichni s Covidem. Opět číslo, které nejde ověřit. Možná si ho vycucali z prstu. Já nevím. Ale pokud to tak je, tvrdím, že vláda většinu těchto lidí zabila svými rozhodnutími. Spousta těch lidí mohla žít. Když starého člověka zavřete do vězení, navíc bez viny, nesmí vidět své děti, vnoučata, přijde o fyzický kontakt, tak prostě zemře. A nemusí být nemocný. Rok v osamění a stresu vykoná své. Stejně tak lidé, kterým byla odepřena zdravotní péče, ačkoliv ji potřebovali. A to nemluvím o lidech, kteří si sáhli na život sami. Není to tak dlouho, co to jeden člověk udělal demonstrativně přímo před vchodem do ministerstva zdravotnictví. A ticho po pěšině. A Blatný? Podle mne má za smrt tohoto nebožáka přímou morální odpovědnost. Jenže to by tenhle člověk musel vědět, co to je.
Fouká tady poněkud smradlavý a zkažený vítr. Covid je veliký kšeft. Pro výrobce vakcín. A aby se lidé nechali napíchat, tak je nutné je udržovat ve strachu. Testováním, respirátory, mrtvými… A třeba je to důvod, proč sem nesmí Sputnik V. Za prvé je to politicky závadná vakcína a lidé by po ní začali mluvit rusky a milovat Putina. Přes to nejede vlak. Musíme přece milovat EU a Rusko nenávidět. Tak je to přeci nařízené. Za druhé je nevyzkoušená. Teda, ono se s ní očkuje už v padesáti zemích světa, a zřejmě úspěšně, jelikož to by už naše média s potěšením informovala o nežádoucích účincích, ale je prostě nevyzkoušená a basta. Jen pro zajímavost. Vím od přátel, že v Rusku mají asi stejný počet nakažených jako u nás. A nemocných také. Ale jen v Petrohradě žije pět a půl milionu lidí. A v Moskvě dvanáct milionů. Jenom tahle dvě města počtem obyvatel přečíslí naši republiku skoro dvojnásobně. A v těch městech se žije také jako v Praze hlava na hlavě. Moskevské metro za den přepraví asi devět milionů lidí. A vše je tam otevřené. Jen na některých místech musí být roušky. Není tady něco divného?
Na podobné věci jsme se zkoušeli ptát ministerstva zdravotnictví. Třeba proč jsou z diskuse vyloučeni přední odborníci, proč sem nesmí Sputnik V, jaký mají smysl opatření když nefungují a zda budou perzekuováni lidé, kteří odmítnou vakcinaci.
A co ministerstvo odpovědělo? Řekl bych že nic, nebo jen nějakou fádní přednastavenou odpověď. Přece nemohou přiznat, že páchají zločiny. Kde jde o veliké peníze, tam lidský život nemá cenu. Světu vládnou stvůry z Necronomiconu. A dosadili jsme je sami. Mají vše. Mají peníze, média, mají životy drtivé většiny lidí. Můžeme je porazit. Ale musíme využít poslední příležitosti, jako máme. A tím nemyslím volby.
Je to na každém z nás. Tihle démoni, nevím jak jinak je nazvat, ovládají svět skrze peníze. V čem spočívá ekonomika? Ve vyrábění hovadin, které si všichni kupujeme. Jenže je v reálu nepotřebujeme. Potřebujete mít každý rok nový telefon? Nepotřebujete. Musíte mít nové auto? Každý v rodině? Ne, nepotřebujete. Novou televizi, počítač, ledničku, pračku, mikrovlnku… Ne. Nic z toho nepotřebujete. Že je to pokrok? Že nelze žít tak jako když jsme byli děti? Pokrok je, když kráčíte kupředu, ne když sedíte na zadku. Pohodlí nás donutilo zlenivět. I pro rohlík si jedeme autem. Kamarádovi zavoláme, než abychom k němu zašli na návštěvu, byť bydlí o dvě ulice dál. Když se chceme seznámit, jdeme na internet, místo do společnosti. Kdo z nás umí ještě počítat rovnice? Procenta? Zkuste si to teď sami na papíře. Bez kalkulačky. Vždyť už to za nás dělají počítače. Když chceme informaci, otevřeme wikipedii a slepě věříme blábolům které tam občas jsou, místo toho, abychom si vzali knihy a informaci si našli tam. Ve více knihách. A když je nemáme doma, tak v knihovně budou.
Kdo umí ještě pracovat s mapou? S papírovou. A kompasem. Nebo už jen mapy.cz? A GPS na telefonu? Pokrok je, když nám technika a přístroje pomáhají se zdokonalovat. Jenže teď nám pomáhají blbnout a to vydatně. A protože mladá generace je už blbá jako podešev, tak jen proto může studentka maturitního ročníku prohlásit, že Newtonovy zákony neplatí, protože Newton byl běloch. A to že je pokrok?
Když omezíme spotřebu těchto hraček a více se budeme věnovat lidem, začneme zase spolu mluvit, upřeme si trochu toho pohodlí, jídlo začneme zase nakupovat v malém obchodě u někoho koho známe místo v supermarketu, tak začneme do toho promyšleného soukolí světového globálního kapitálu sypat písek. Nutno si uvědomit, že to je přesný a složitý stroj, jehož jsme součástky. A snadno vyměnitelné, bezcenné. A že nás chtějí vyměnit je jasné. Právě za ty, co fungují a nepřemýšlí. Tlačí nás do výkonu, bez ohledu na zdraví, vztahy, lidství. A my pracujeme do úmoru, abychom vydělali ta virtuální čísla na účtu a mohli je přeposlat tomu, kdo je po nás chce. A až odpadneme, tak se nás systém zbaví. V Satanské bibli je napsáno, že přežijí jen ti silní. A kdo to je? Ten, kdo je schopen pracovat do padnutí? Nebo ten schopný všeho? Bez svědomí, bez sociálního cítění?
Tenhle systém potřebuje přesnost a naprostou bezporuchovost. Ostatně něco podobného plánovali už nacisté. Vychovat si mladou generaci plně oddanou ideologii a systému. A to se jim povedlo. Podobnost se současností čistě náhodná, že? Jenže oni jim tam do toho soukolí zatím ti nevychovaní sypali písek. A navíc ještě jim na hlavy sypali Spojenci bomby. Proto ten systém nevydržel. Teď bomby nikdo na ně nesype, takže to bude trvat déle než šest let, ale podaří se to.
Máme na vybranou. Buď budeme chudší ale svobodní, nebo budeme chudší a nesvobodní. Když se podíváme okolo, tak chudneme. Musíme platit více a máme v reálu méně. A stejně nakupujeme ten odpad, co chrlí továrny. Byly doby, kdy byl skoro každý malý podnikatel. Sedlák, kupec, kovář, mlynář, a další řemesla. Jeden potřeboval druhého, znali se a obchodovali spolu. A na tom to bylo založené. Lidé se znali mezi sebou, zajímali se o své okolí. My dnes nevíme kdo bydlí vedle nás, natož v ulici. Ale víme, že v Koreji byla demonstrace. A že se tam střílelo. A pod záplavou těchto, pro nás naprosto zbytečných, zpráv nám uniklo spousta podstatného, co se týká nás. Třeba to, že se vám pod záminkou pálení odpadu může úředník vloupat do domu. A že to porušuje ústavu? No a co? Vždyť jste lidé mlčeli.
Nebo třeba, že stát počítá se zlatem lidí jako se zlatými rezervami.
No jasně. Protože i tohle zlato je považováno za součást zlatých rezerv státu. Prohlásil to jistý Kalousek, ještě když byl ministr financí. A v době krize jej stát může bez nároku na odškodné zabavit. To také bylo řečeno. Stejně jako to udělaly USA svým občanům v době velké hospodářské krize. A zakázaly jim držet zlato. Není náhodou veliká krize zase přede dveřmi? Samozřejmě že o tom vím. Ale to bude tím, že mne nezajímá co se děje v Japonsku a v USA, ale zajímá mne, co se děje u nás. Protože to se mne dotýká. To, že Castro na Kubě nemůže chodit, nebo už umřel je mi jedno. To je problém Kubánců a ne můj. Ale jakého starostu zvolili u nás v obci, tak to se mne dotkne velice. Protože to je člověk, který ovlivní i můj život ať pozitivně nebo i negativně. A to se týká všech. Nestarejte se o to, co se stalo v Jižní Africe. Starejte se o to, co se děje tady. Volby v USA můžete komentovat, nesouhlasit s nimi, ale to je asi tak všechno co s tím uděláte. Ale tady? To je už jiná.
Lidé by si měli dát hodně velký pozor na svůj majetek. Ústava je jen cár papíru v rukách politiků. A ti si z ní libovolně vytrhnou cokoliv co se jim teď nehodí. To není žádný pilíř který je pevný a cokoliv je ohrožující se o něj rozbije. Vždyť již spousta zákonů je v přímém rozporu s ústavou. A koho to zajímá? Několik kverulantů. Ale hlavně že rohlík v Tescu stojí jen korunu, co?
Zabrousili jsme moc do politiky. Pojďme se bavit i o duchovních věcech. Co nám tato doba nabízí a co bychom měli udělat, abychom něco neprohráli.
Říkám to už dlouho. Návrat k víře. Nemyslím náboženství, ale víru. Víru v Boha a jedno jak mu říkáte. Jestli někomu vyhovuje chodit do kostela, tak jo. Ať tam chodí. A jestli někdo bude tančit s bubínkem okolo ohně a vzývat Boha v jeho starých podobách, kdy jej lidé vnímali jakožto bohy, tak také. Bůh není omezený blb, který rozumí jen latinsky odříkané básničce. Když rozumí Apačovi který zamává letícímu orlu a tím zdraví Boha, když rozumí rolníkovi v Andách, který jej prosí o pomoc s úrodou, když ví co mu říká Aboriginec v Austrálii, když se chystá na lov, nebo na cestu, tak věřte, že chápe i to, co mu říkáme když se k němu budeme obracet pod hvězdnou oblohou. Bůh nepotřebuje obřady. To jsou jen lidské berličky, jak si navodit změněný stav vědomí. A i to jsme již zapomněli a tak děláme jen ty vyprázdněné obřady. A přitom myslíme na to, jestli jsme doma zavřeli okno, nebo před kostelem zamkli auto. Ale o tom to přece není.
Pokud mluvíme s Bohem, tak mluvme s Bohem. A vnímejme jeho odpovědi. Protože ty přicházejí ne ve slovech, ale obrazech a dění okolo. My Boží řeč posuzujeme jako samozřejmost, jako náhodu, jako cokoliv jiného. Nad hlavou nám krouží dva havrani. No a co. Jdeme dál. Ale germánský člověk v dávných dobách věděl, že Odin mu dává znamení, jelikož se jednalo o jeho posly Hugina a Munina. A tak je to se vším. Bůh k nám promlouvá skutky k tomu vybraných lidí, zvířaty, projevy živlů, i námi samotnými. Leckdy nám vnukne myšlenku a pocit. Máte touhu jít někam ven? Nebo na nějaké určité místo? Neváhejte. A nebojte se. Před zlem vás bude varovat váš instinkt. Jen ho musíte vnímat a poslechnout. Hlavně si nepouštějme do mysli strach a negaci. Jde to. Je to dnes těžké, ale jde to. Chápu, že lidé, kteří jsou dnes již na hranici svých sil, si nad tímhle řeknou, nebo spíše budou řvát, co to tu říkám za blbosti. Ze dne na den jim politické hyeny zavřely živobytí a zničily budoucnost. A rozumím jim, jelikož jsem sám v podobné situaci. Ani já dnes nemám na spoustu věcí, na které jsem měl. Ale vím, že bude lépe. Nepřijde to samo, musíme se snažit, ale bude lépe. To, že za mraky nevidíme Slunce, neznamená, že nesvítí. A ty mraky odvane vítr. Stejně tak politiky zodpovědné za dnešní naši situaci. I oni jsou totiž ty mraky.
Máme šanci přetransformovat svou mysl. Ne všichni. Jsou tací, jichž se celá tato katastrofa nijak nedotkla a ti to mají daleko těžší. Ti totiž nemají důvod se o něco snažit. Ale jsou to právě ti, které doba nakonec semele, pokud zůstanou tak jak jsou.
Začíná jaro a je to veliká symbolika. Jaro je vždy začátkem nového života. Velikonoce jsou svátkem plodnosti, zrození. Vždyť i ta dávná symbolika Fénixe, který zemřel, aby hned povstal se promítá v Kristu. Kristus zemřel, aby povstal z vlastní smrti. Staré umírá, aby se objevilo znovu a lepší. Opusťme svět mamonu a nakupování zbytečností a soustřeďme se na to co je hlavní. Život, lásku, radost a jistou skromnost. A velikou pokoru před Bohem. Tato pokora není o ponížení. Není to o strachu a ohnutém hřbetu. Bůh chce lásku a ta se násilím vynutit nedá. Lidské pojetí víry a pokory se promítá do náboženství. Muslim se modlí pětkrát denně a klaní se směrem k Mekkce. Křesťan pokleká před křížem a modlí se růženec. Všichni odříkávají naučené básničky a dělají někým předepsané pohyby. A to má Boha potěšit a otevřít mu ucho? To je pokora? Není pokora náhodou spíše radost z těch krás, co máme kolem sebe? Z ranního zpěvu ptáků? Z vůně květin? Z výkřiku sojky? Z nádherného panorama krajiny? Z doteku chladivé vody v potoce na našich dlaních? Není pokora obdiv k tomu všemu? K té dokonalosti s jakou je to stvořené? Vzpomínám si na větu z filmu Poslední samuraj. Všechny květy jsou dokonalé. Pokud se zamyslíme nad hloubkou tohoto poznání, ke kterému samuraj Kacumoto dospěl až ve chvíli své smrti, tak máme odpověď. Každý květ, každy strom, zvíře, či člověk jsou jiné. Mají jiný tvar, barvu, vlastnosti. A přitom jsou dokonalé. Bezchybné. Zní to jako blbost, že? Jsou tu nemocní lidé, postižení, zlí… Ale to není dané jejich stvořením. A není to ani v plánu Stvoření. Je to tím, co si pak pustíme do života. Když si koupíte počítač, je skvělý, funguje a když s ním zacházíte jak máte, tak vám i dlouho vydrží. Ale když si tam budete dávat zavirované programy, budete s ním zacházet hrubě, tak co se stane? A s námi je to stejné. Víra je skvělý antivir. Náboženství je spíše ten virus. Náboženství nás učí nenávidět jiné. Víra nás učí milovat jiné, jelikož to jiné je stejně tak dobré jako to naše. A vycházejme z toho, že pro to jiné, jsem jiné my.
Až dnes vyjdete ven, zkuste se na prvního člověka usmát a pozdravit ho. Nic vás to nestojí a druhého tím potěšíte. A třeba mu i změníte náladu a tím trochu pozměníte jeho dnešní osud. I o kapku stoupne moře a motýlí efekt v tomto funguje dokonale. Když někoho pohladíte na duši, tak třeba zabráníte tomu, že od na hodinu někoho na té duši zraní, jelikož je sám zraněný. Trochu do té jeho lodičky života drcnete a on pak nenarazí na skálu, kterou má v cestě. A když to takhle budete dělat každý den, tak ono se vám to vrátí. A nebudete muset čekat roky. Ono totiž bohatství nespočívá v tom, kolik máte domů, aut a peněz. K čemu vám to je, když jste nemocní, nenávidění a klamaní? Do hrobu si to nevezmete. Ale pokud vás těší onen zpěv ptáků a chutná vám třeba jednoduchá snídaně… Tam je to bohatství. Lásku dáváte a dostáváte. A to je klíč ke spokojenosti a následnému přirozenému zdraví.
Děkujeme za rozhovor
S mystikem panem Jindřichem Kunešem si povídal Miroslav Neumaier
Foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
