Úplňková noc není moc vhodná k podrobnému zkoumání oblohy, ale nebeský vláček nám ji zpestří 5/5 (6)

Noc ze středy na čtvrtek bude poněkud výjimečná. Nastane totiž nejen superúplněk, ale i úplné zatmění Měsíce. Na to druhé se netěšme, jelikož bude viditelné v době, kdy je u nás den, takže trochu ostrouháme. Ale i tak se můžeme těšit na to, že nás obloha alespoň trochu potěší, pokud nám bude přát počasí.
Superúplněk je lidový název astronomického jevu, kdy Měsíc prochází ve fázi úplňku perigeem (přízemím) a na své eliptické dráze se nejvíce přiblíží k Zemi. K tomuto souběhu dochází u úplňku i novu zhruba jednou za čtrnáct měsíců. Excentricita dráhy Měsíce způsobuje, že v perigeu se přiblíží k Zemi až na 356 400 km, zatímco v apogeu (odzemí) se může vzdálit na 406 700 km.
Velikost jednotlivých superúplňků se liší podle toho, jak dobře se kryje okamžik úplňku s dobou přízemí. Záleží také na tom, jak blízko v daném přízemí Měsíc od Země právě je. Úplňky nejsou vždy stejně velké kvůli „kolébání“ (libraci) lunární dráhy. Rozdíl v jejich velikosti v přízemí a odzemí je relativně malý a dosahuje cca 15 %. Samotný vycházející úplněk se jeví nízko nad obzorem větší, ale když vystoupá výše, opticky se nám zmenší. Průměr kotouče ve skutečnosti zůstává po celou dobu stejný. Tento jev je daný tím, že u obzoru můžeme Měsíční kotouč porovnávat se známými objekty, jako jsou stromy, kopce, kostelní věže. Stejné je to se Sluncem při jeho východu či západu. Navíc zde působí i vrstva atmosféry trochu jako čočka.
Jakmile se trochu setmí, což je okolo desáté hodiny večer, bude Měsíc dominovat nad jižním obzorem v souhvězdí Vah. Měsíc vždy kopíruje dráhu Slunce v opačném půlroce, takže v létě jej máme nízko nad obzorem, tedy tam kde by bylo Slunce v zimě a naopak. V zimě zase kopíruje letní dráhu naší mateřské hvězdy, proto jej v mrazivých zimních nocích můžeme vidět vysoko nad hlavou. Je to dané ekliptikou, což je pomyslná dráha Slunce na obloze a také de facto rovina Sluneční soustavy. Okolo ekliptiky se tedy pohybují i planety. Měsíc nám nedovolí díky svému jasu pozorovat slabší hvězdy, ale nad jižním obzorem budou též vrcholit typická jarní souhvězdí jako je Lev, Panna a Pastýř. Jejich hlavní hvězdy jsou Regulus, Spica a Arcturus, které dohromady tvoří jarní trojúhelník. Pokud dokážete najít souhvězdí Severní koruna, tak cca 3° severně od hvězdy Gemma (nejjasnější hvězda tohoto souhvězdí) se nachází radiant meteorické roje Herculidy. Tento roj patří k odpadu z komety Schwasmann-Wachmann 3 a jeho četnost je do 59 meteorů za hodinu.
Pokud vydržíme vzhůru až do brzkých ranních hodin, tak se nad východním obzorem ukáže dominant sluneční soustavy: Jupiter.
Tato planeta je druhý největší objekt sluneční soustavy. Jeho rovníkový průměr je 142 984 km Jupiter pátá planeta od Slunce. Sluneční soustava je díky jeho velikosti občas popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Jedná se o planetu tvořenou vodíkem a dalšími plyny, jejíž hmotnost je přibližně jedné tisíciny Slunce, což je zhruba dva a půl krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Jupiter byl pozorován již od pradávna, při pohledu ze Země má magnitudu −2,8, což z něj činí třetí nejjasnější objekt na noční obloze po Měsíci a Venuši.
Planeta má několik slabých tmavých prstenců, které ze Země nejdou běžnými prostředky pozorovat, Jupiter má gigantickou magnetosféru, která vytváří silné radiační pole. Chvost magnetosféry dosahuje až k dráze Saturnu, což z ní činní největší objekt sluneční soustavy.
Pokud se na planetu díváme dalekohledem, všimneme si jejího pruhování. To jsou viditelné horní vrstvy atmosféry které jsou tato barevně rozčleněné díky silným bouřím, které v její atmosféře neustále zuří. Nejznámější takovouto bouří je Velká rudá skvrna, která je známá minimálně od 17. století. Dosud není přesně známo, jaké vrstvy planetu tvoří, jelikož současné technické prostředky neumožňují její průzkum do větší hloubky. Existují matematické modely a víme, že Jupiter vyzařuje více energie, než dostává od Slunce, což je důkaz, že v jeho nitru probíhají energotvorné procesy. Jaké doposud nevíme. Někteří astronomové proto Jupiter považují i za hvězdu, tzv. hnědého trpaslíka. Jupiter má i svou „planetární soustavu“. Jeho rodina měsíců je největší ve sluneční soustavě a čtyři jeho oběžnice můžeme pozorovat i malým dalekohledem. Jsou to Io, Europa, Ganymedes a Callisto.
V půl čtvrté nad ránem bude nad hlavou kulminovat hvězda Vega ze souhvězdí Lyra. Jedná se o již typické letní souhvězdí. V té době, pokud bude dobrá viditelnost, budeme moci pozorovat průlet „nebeského vláčku“, série družic letících těsně za sebou. Je to soustava družic Starlink, kterou nechal vypustit Elon Musk.
Úplňková noc není moc vhodná k podrobnému zkoumání oblohy, jelikož Měsíc svým jasem drtivou většinu nebeských objektů schová, ale pokud je to noc jasná, není nad krásnou romantickou procházku. A při ní se lze na oblohu dívat a nechat působit sílu okamžiku.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press