Již brzy nastane jeden z vrcholů ročního koloběhu a to letní Slunovrat. Slunce na své nebeské pouti dojde na vrchol svého cyklu, to znamená, že se dotkne obratníku Raka. Ráno tedy vyjde na severovýchodě, a zapadne na severozápadě. V poledne bude stát na obloze nejvýše za celý rok. Bude nejdelší den a nejkratší noc roku.
Ačkoliv je u nás léto, tak v tento den je Země v nejdelší vzdálenosti od Slunce.
Naši předkové slavili nejen příchod léta, ale uvědomovali si i magický obrat v roce. Léto je vlastně umírající jaro. Není to doba kdy se vše rodí, ale naopak dospívá. Na polích zlátne obilí, na stromech zraje ovoce. Země vydává své dary. Dny se zkracují a noci prodlužují.
Princip oslav letního Slunovratu je především o oslavě duchovní síly Slunce nesoucí život. V tento den vrcholí jeho magická moc, kterou Slunce dává. Příroda, lesy, vodstva, louky vyzařují energii, neviditelné a tajemné světlo, vše oplývá tajemnými silami bohů. Podvědomě, navzdory civilizačním tlakům, ji stále vnímáme, jelikož je to způsob jak s námi bohové a duchovní bytosti komunikují.
Proto je dobré si na ně vzpomenout a obdarovat je. Každý živel totiž žije a má svou duchovní podstatu. Tyto duchy známe z pohádek, kde se zprávy o nich uchovaly, ale lidé dříve ctily duchy země, větru, vody i ohně. Bohužel jsme ale na ně zapomněli a myslíme si, že nám živly musí sloužit. Nemusí a někdy nám dávají najevo, že už mají naší neúcty dost. Studánky, potůčky, stromy skály, vítr i ohýnek u kterého si opékáme uzenky, mají své duchy. Říkalo se jim víly, permoníci, gnómové, salamandři či ohniváci. Dříve jim lidé dávali drobné dárky v podobě kousků jídla, trochy vína či piva, med, mléko, koláče. Prostě se s nimi dělili o plody své práce a darů země.
O Slunovratu je také období, kdy můžeme vnímat záblesky jiných světů. Bohové jsou nám ochotni dát své dary v podobě pokladů ducha. Můžeme mít krásné duchovní zážitky, pokud budeme ve správnou dobu na správném místě.
Kdysi se dary slunečním bohům a měsíčním bohyním v podobě mincí šperků keramiky, prostě tehdy drahocenných věcí, se házely do hlubokých tůní, či řek a studní, nebo se i vkládaly do posvátných hranic, které byly zapalovány se západem Slunce v předvečer tohoto svátku.
Letní slunovrat byl oslavou plodnosti. Lidé děkovali bohům a Zemi za úrodu.
Lidé v předvečer svátku podali bohům oběti a pak se radovali. Popíjela se medovina, tančilo se okolo ohně a docházelo i k milostným hrám. Pokud došlo k oplodnění ženy, což byl cíl těchto oslav aby v novém dítěti byla právě síla Slunce, dítě se narodilo v období jarní rovnodennosti. Vše do sebe zapadalo, jelikož lidé věděli, jaký to má smysl. Oslavy svátků roku nebyly jen nahodilé události, kterými si tehdejší duchovní zavazovali své ovečky k poslušnosti, jak to dělala křesťanská církev. Princip tehdejší pohanské víry byl jiný a nebyl založený na strachu z božího trestu a zavržení. Lidé své bohy milovali, někdy se s nimi pohádali, i se na ně zlobili. Ale pořád to byl vztah založený na lásce a úctě. Lidé se necítili jako otroci, či poddaní bohů, ale jako jejich děti a spojenci, či přátelé. Znalost zákonitostí Stvoření a souvislostí událostí je vedly právě k principu oněch oslav, jak jsme o tom již mluvili v našich předchozích článcích o Koloběhu roku.
Vždyť podobným způsobem slaví i příroda a tak se rodily pověsti o divoženkách na loukách a lesní vílách a rusalkách v lesích a u vod, které tančí a zpívají, mohou omámit nejednoho neopatrného mládence. Kdo se nechal svést, toho víly utancovaly k smrti. Ovšem vyvstává otázka, zda to „utancování“ nebylo něco jiného. Vždyť tanec byl původně svůdnou přípravou na milostný akt, či dokonce se samotnému aktu tak někdy říkalo. Takže je možné, že onen nebožák byl v podstatě těmito živlovými bytostmi ženského principu prostě usouložen k smrti.
K oslavám svátků roku bychom se měli vrátit. Mít zase úctu a lásku k bohům a obdivovat jejich dílo, jehož jsme součástí. Není třeba pořádat bujaré oslavy hodné boha Dionýsa, ale když půjdeme v tento den do lesa, tak než si nabereme vodu ze studánky, poděkujme její víle a podělme se o svou svačinu. Vždyť stačí docela málo. Důležité je to dát s úctou a láskou. Stejně tak, když večer budeme opékat vuřty. Když kousek z této pochoutky darujeme ohni a poděkujeme mu za světlo a teplo, také nás to nezabije. Ostatně je to i fér, když už si z přírody bereme co chceme.
Kdo dodržuje tento koloběh roku a slaví dané svátky, vnímá změny a duchovní vlivy v přírodě během těchto dní. A ten pocit stojí za to. Je to ovšem celé jen o víře a pokoře.
„Poradím čtenářům jedno malé kouzlo,“ říká pan Jindřich, náš konzultant pro věci duchovní.
„Lidé měli kdysi Slunce za boha, než ho v rámci osvícenského věděckého myšlení degradovali ve své mysli na věc. Zapomeňme chvíli na to, že Slunce je hvězda typu G2V. Uvědomme si jeho velikost, moc jakou má vůči nám. A chvíli si připusťme, že se jedná o bytost. Ostatně žádná vědecká definice to vyloučit nemůže. A pokud budeme vycházet jen z toho, že je Slunce složeno z vodíku a hélia a že funguje jen na bázi jaderné fúze, tak si uvědomme, že sami jsme jen hodně špinavá kapka vody, plná různých jedovatých chemikálií obalená kůží, aby držela pohromadě, vyztužená tyčemi z vápníku, aby se nezhroutila a poháněná chemickými reakcemi a elektrickými pulsy. Takže jakýpak život.
Připusťme, že nejsme pupek Vesmíru, ale jen jeho součást a že vše okolo nás žije. Když si toto uvědomíme, tak začneme na svět nahlížet jinýma očima a zůstaneme stát v úžasu nad jeho jednoduchou dokonalostí. A až si toto uvědomíme, tak se při Slunovratu hluboce pokloňme Slunci a poděkujme mu za vše co máme okolo sebe. Ono to totiž tak je. Slunce je hybatel světa. Požádejme, s pokorou o jeho sílu a očištění naší aury. Vyslovme jakékoliv přání motivované láskou. Ne záští, ale láskou. Pomocí lásky se můžeme zbavit i nepřítele. I když to zní velmi podivně, tak to tak je. Ale to je na samostatné povídání a o tom jindy.
Vyslovte nesobecké přání a s láskou a pokorou za to něco dejme. Přinesme třeba kamínek, který jsme si někde koupili a položte jej před sebe mezi nás a Slunce. A řekněte, že je to dar Slunci. Pak jen rozpřáhněte náruč, zavřete oči a vnímejte sluneční světlo a jeho sílu. A nechte volně plynout myšlenky a dejte na své pocity. To přání se vám vyplní. Když tomu budete věřit a chtít. Slunce vám pomůže. Jeho síla teď do Slunovratu roste.
Je to kousek takové jednoduché magie.“
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press
