České středohoří – Písečný vrch u Bečova je nejen vulkanickou raritou, ale i archeologickou památkou 5/5 (4)

Cestování Události Zajímavosti

Lokalita Písečný vrch u Bečova je velmi zajímavé místo. Geologicky se jedná o zbytek explozivního přívodního hrdla třetihorního vulkánu (maaru) o rozměrech 500 x 1100 m se složitou geologickou historií. Písečný vrch vznikl tak, že došlo k explozivnímu průniku magmatu přes druhohorní usazeniny písků z nichž v tropickém podnebí starších třetihor vykrystalizoval křemenec. Sopouch dodnes vyplňuje hrubozrnná hornina složená z čediče a zbytků starších hornin proražených sedimentárních souvrství, které se říká komínová brekcie. Tato obsahuje velké množství útržků cizích hornin – xenolitů. Většina xenolitů je složena z xenolitů vápencových hornin křídového stáří, starších třetihorních čedičů a též úlomků nejstarší proterozoické ruly, nechybí ani fosilizované úlomky zkamenělého dřeva. Dle geologického slovníku maar neboli explozivní kráter je výbuchové hrdlo sopečné exploze, je to kruhovité ústí sopečného jícnu bez sopečného kuželu. Sopouch bývá vyplněn pyroklastickým materiálem nebo lávou a někdy je věnčen nízkým tufovým valem. Uvnitř maaru bývá často jezero. Písečný vrch je ukázkový příklad tohoto typu sopek, jejichž aktivita se datuje až do závěru třetihorního vulkanismu a to především na západním okraji Českého středohoří.

Ačkoliv od této události uplynuly miliony let, stále jsou vidět následky sopečné erupce. Hrdlo kráteru je pokryto roztroušenými bloky křemencové desky rozlámané při výbuchu a písky či pískovci vniklými pozdější sladkovodní sedimentací v kráteru. Kusy skal ledabyle rozházené po okolí dávají alespoň vzdálenou představu sil, které modelují krajinu. Geologové se poněkud nemohou dohodnout na původu pískovce (křemence). V zásadě jsou zde dva názory. Podle jedněch jsou pískovce ( pozdější selektivní silicifikací přeměněné na křemence) součástí staršího eocenního cyklu sedimentace v celé oblasti. Podle druhých jsou důsledkem místní sedimentace v maarové explozivní depresi. Ti první předpokládají, že vlastní explozivní činnost vulkánu narušila a pohltila pouze součást rozsáhlejší sedimentární jednotky, podle druhých nejprve došlo k první explozi, při které vznikla maarová prohlubeň, ve které se usazoval písčitý a tufitový sediment a následně druhou explozí došlo k rozrušení tohoto sedimentu. Podle druhé teorie by musely být pískovce poněkud mladší – oligocenní. Protože stáří pískovců na Písečném vrchu není doloženo paleontologicky, zůstane tato otázka patrně nezodpovězena.

O místní křemence (ortokvarcity) se lidé zajímají už od nepaměti, jelikož vynikají výtečnými mechanickými vlastnostmi a vysokým obsahem křemíku. Těžba zde proto probíhala už od pravěku až do počátku devadesátých let dvacátého století. Díky tomu, je toto místo jednou z nejzajímavějších a také nejstarších archeologických lokalit na světě. Pod skalním křemencovým převisem na jihozápadním svahu kopce bylo zachováno celkem šest vrstev různého stáří se středopaleolitickými nástroji a odpadem. V nejspodnější vrstvě bylo dokonce nalezeno torzo lidského příbytku, zahloubeného 70 cm pod zem. Dokonce zde byly nalezeny i pozůstatky ohniště. Tento příbytek obýval pravděpodobně Homo habilis neboli člověk zručný a to zhruba před 250 tisíci lety. Uvnitř obydlí bylo rovněž nalezeno zhruba 2000 kusů kamenných nástrojů a úštěpů a po obvodu jámy byly nalezeny stopy po kůlové konstrukci. V pozdější době – mladším paleolitu (Magdalénien – 12 000 let p.n.l.) byl bečovský křemenec využíván k výrobě exkluzivních čepelových nožů s délkou 20 – 30 cm, které byla nalezeny až v oblasti Duryňska u Weimaru. Na západní straně Písečného vrchu byla křemencová surovina dobývána i ve střední době bronzové, a to hlavně pro výrobu žernovů.

Na Písečném vrchu se kámen nejen těžil, ale i zpracovával, jak nasvědčují archeologické nálezy, které odhalily i polotovary a pravděpodobně i jakési dílny kde se zbraně vyráběly. Kamenné nástroje z Písečného vrchu byly nalezeny například v sídlišti pravěkých lidí v Mlazicích na Mělnicku, což je vzdušnou čarou cca 55 km daleko. Zajímavé bylo srovnání nalezených nástrojů z různých lokalit. V Sedlci u Prahy byly zdejší čepele ukryty pod nánosem spraše a tak byly chráněné před erozí. Zachovaly se tak v perfektním stavu, jak byly onehdy našimi rannými neadrtálskými předky vyrobeny. Zato v Mlazicích, kde byly na opukové pláni vystaveny desítky tisíc let povětrnostním podmínkám, ztratily písečnou abrazí ostré hrany a získaly matný povrch a barevnou patinu. Zbraně a nástroje z Bečovského křemence mívají hnědožlutou až hnědočervenou patinu zasahující do hloubky až 3 mm. Tloušťka patinované vrstvy může tak sloužit pro odhad stáří nalezených artefaktů.

Místní křemenec se těžil až do roku 1993 a využíval se k výrobě polovodičů.

Písečný vrch není ale jen archeologickým nalezištěm či geologickou raritou. I botanici zde najdou svůj ráj. Písečný vrch je totiž významným místem pro teplomilnou nelesní flóru a faunu. Vzhledem ke kontinuálnímu osídlení – doloženému prakticky nepřetržitě od starších čtvrtohor – se zde nikdy od konce doby ledové nevyvinula normální lesní vegetace, která by jinak odpovídala klimatickému vývoji v holocénu. Jedná se o step, jako na dalších vulkanických vrcholcích lounské části Středohoří. V chráněném území se proto zachovaly úzkolisté teplomilné trávníky, někdy nazývané podle svých nejnápadnějších dominant ,,kavylovou stepí“. Fenomén kavylových stepí je v Čechách rozvinut nejlépe právě v západní části Českého středohoří, kde se na příkrých jižních a jihozápadních svazích neovulkanických kup, ve srážkovém stínu Krušných hor a pod tlakem prehistorických a posléze středověkých i novověkých pastevců, zachovaly deset tisíc let staré zbytky nelesní vegetace, odpovídající kontinentálnímu podnebí raného postglaciálu, to je období po konci doby ledové. Z chráněných druhů rostlin se zde vyskytuje např. hlaváček jarní. sasanka lesní, kozinec rakouský, kozinec dánský, len tenkolistý, kavyl sličný, kavyl Ivanův, kavyl chlupatý, divizna brunátná apod. Různé druhy kavylů které zde nacházíme, jsou typickým prvkem kontinentálních stepí jižního Ruska a střední Asie. Jejich izolovaný výskyt v této části Středohoří je pozůstatkem jejich dřívějšího rozšíření po ústupu pevninského ledovce před zhruba deseti tisíci lety. Z dalších významných druhů zde nalézáme např. pelyněk pontický, mateřídouška časná, sesel roční, černohlávek velkokvětý, violka skalní. Nápadné jsou i porosty vřesu. Na degradovaných místech převažuje třtina křovištní.

Zoologické spektrum nacházející se na Písečném vrchu je neméně bohaté. Asi nejpočetnější jsou zástupci bezobratlých, vyskytuje se zde například mnoho motýlů, např. okáč skalní, okáč metlicový, okáč šedohnědý, vřetenuška ligrusová a spousta dalších. Dále zde můžeme spatřit užovku hladkou, slepýše křehkého, ještěrku obecnou, z ptáků pak strnada lučního nebo pěnici vlašskou. Na úpatí kopce byl několikrát pozorován výr velký. Lokalita by mohla být vhodná pro rozšíření populace sysla obecného, který se zde v minulosti hojně vyskytoval.

Písečný vrch je opravdu místo plné zajímavostí a vědění. Proto stojí za návštěvu a uvědomění si historie této země a to nejen z dějepisného hlediska. Na tomto místě někdo žil již před čtvrt milionem let. A samotné místo vzniklo před mnoha miliony lety. Tváří v tvář těmto faktům si uvědomíme, jak pomíjející je naše vlastní existence a vše co s ní souvisí.

fotogalerie: https://youtu.be/XI0ksipUpwA

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *