Puška Mauser se zapsala nesmazatelně do lidských dějin. Ať už jako zbraň lovecká, tak vojenská. Vojáci různých armád ji používali od konce 19. století až po současnost. I když dnes se již nenachází v rukou regulárních vojáků, ale různých guerillových bojovníků.
Cestu k této zbrani otevřel konstruktér Dreyse, jak jsme se zmínili v předchozím článku, a to tím, že vlastně vynalezl válcový odsuvný závěr, na němž je tato nesmrtelná zbraň postavená.
Samotnou pušku Mauser zkonstruovali bratři Paul a Wilhelm Mauserové jako jednoranovou zadovku ráže 11 mm na již jednotný celokovový náboj, ovšem plněný ještě černým střelným prachem.. Pruská armáda ji zařadila do své výzbroje roku 1871. V roce 1873 oba bratři založili v Oberndorfu nad Neckarem zbrojovku Komanditní společnost bratři Mauserové a spol., jelikož získali od pruské vlády zakázku na výrobu 100 000 pušek M. 71. Tato puška znamenala počátek dlouhé řady konstrukcí, spojených především s vyzbrojováním mnoha zahraničních armád. S inovacemi své zbraně však v Prusku již oba bratři moc nepochodili jelikož v roce 1888 armádní zkušební komise (Gewehrprüfungskommission – G. P. K.) prosadila zavedení pušky vzniklé na základě návrhů vrchního zbrojíře zbrojovky ve Spandau Schlegelmilcha a Armanda Miega, která sice byla zařízena na náboj ráže 8 mm (8 x 57 I) s novým bezdýmným prachem a tím pádem i vyšším výkonem, leč tato zbraň vykazovala řadu nedostatků. Puška ze Spandau byla sice postavená na stejném základě jako Mauser, ale zbrojovka obou bratří ji nevyráběla. Puška se byla proto označována jako Kommissionsgewehr 1888.
Ovšem po výrobcích Komanditní společnost bratři Mauserové a spol. sáhly jiné státy, jako třeba Španělsko a Turecko. Španělé svou verzi mauserovky pod označením M 1893 použili například na Kubě (své poslední karibské kolonii) v bojích s místními povstalci podporovaných USA a její účinky poznali i Britové v Búrských válkách s holandskými osadníky jihu Afriky.
Obchodní úspěch těchto zbraní mimo Německo přiměl pruskou armádní komisi přehodnotit svůj přístup, jelikož pušky Mauser M 1893 byly prostě daleko lepší než Kommissionsgewehr 1888. A tak v roce 1895 objednala u bratří Mauserů zkušebně 2000 pušek v ráži 8 x 57. O rok později dostala zbrojovka objednávku na dalších 2000 pušek, avšak tentokrát v americké ráži 6 mm Lee Navy.
Dva roky zkoušek nakonec vygenerovaly již klasickou mauserovku Gewehr 98 v ráži 7,92 mm Mauser. Změnou byla nová konstrukce hledí jejíž autorem byl podplukovník Lange, člen zkušební komise. Tento typ hledí se dodnes nazývá Lange Visier.
S touto zbraní prošel německý voják první světovou válkou. Vyráběla se po celém Německu. Kromě mateřské zbrojovky ji vyráběly také státní zbrojovky ve Spandau, v Danzigu (dnešní polský Gdaňsk), v Erfurtu, v Ambergu, závody Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM) v Berlíně, firma J. P. Sauer und Sohn v Suhlu, C. G. Haenel v Suhlu, V. Chr. Schilling v Suhlu (tyto tři firmy tvořili tzv. Suhler Konsortium), Waffenwerke Obersperee Kornbusch & Co. a Simson & Co v Suhlu.
Puška se během první světové války velice osvědčila jako velmi odolná a spolehlivá zbraň. Proto se pokračovalo v jejím vylepšením a výrobě. Jen došlo ke kosmetickým úpravám a vznikla tak legendární Mauser 98K. Jednalo se o zkrácenou pušku v jezdecké úpravě. Nosný řemen se dával z boku a klika závěru byla ohnuta dolů. To umožnilo její nošení bez toho, aniž by vadila ostatní výstroji jak jezdce tak pěšáka. Tato verze se stala i služební zbraní wehrmachtu až do konce druhé světové války.
Pušky mauser, nebo jejich modifikace měly ve výzbroji snad všechny evropské armády, alespoň v tomto regionu, kromě zemí, kde šli svou vlastní cestou. Dokonce i USA, jelikož armádní puška Springfield M1903 byla de facto modifiakcí pušky Mauser, ačkoliv se od ní v řadě detailů lišila.
Na naše území se Mausery 98K dostaly ve dvou vlnách. Ta první byla v rámci německých dodávek jednotkám sudetoněmeckému Freikorpsu, který s jejich pomocí vraždil nejenom příslušníky ozbrojených složek ČSR, ale i civilní obyvatelstvo.
Druhá vlna byla okupace wehrmachtem, který se u nás usídlil na šest let. Za tu dobu německé ozbrojené síly stačily zavraždit na více než čtvrt milionu obyvatel a to i pomocí těchto zbraní.
Ať už měl v ruce tuto pušku kdokoliv a použil jí na cokoliv, pořád se jednalo o skvělou konstrukci, která přežila nejen válku, ale používá se i v současnosti.
Po druhé světové válce v Evropě zůstaly miliony kusů těchto zbraní. Dokonce i nadále sloužily ještě do padesátých let ve výzbroji řady armád a to i té československé. Stály i zrodu státu Israel a díky tehdejším dodávkám těchto pušek z Evropy dokázali místní lidé uhájit své životy před arabskou zběsilou nenávistí.
Puška Mauser 98K je dodnes používána, ačkoliv se jedná již víceméně o muzejní a sbírkovou zbraň. Používá se k lovu, zábavné sportovní střelbě a v některých částech světa ještě i ke guerillovému boji. V severských zemích, kde, pokud jdete někam do divočiny, patří mít u sebe pušku dokonce k povinnostem. A tak, pokud ji nemáte, tak vám ji tam půjčí. A nezřídka to je právě Mauser 98K. Zbraň, kterou tam před šedesáti lety zanechala okupační německá armáda.
Ať tak či tak, nejhorší zbraní na světě je člověk. Puška je jen nástroj, věc, která sama od sebe nedělá vůbec nic. To člověk určuje, zda ji použije k lovu, boji, vraždě, nebo jako sbírkový předmět na výstavu. V rukách šílence je nebezpečnou věcí i obyčejná tužka.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
