Koloběh roku – radujme se. Je tu opět Samhain. Konec roku, den masek a oslav, ale i vzpomínek na mrtvé 5/5 (3)

Duchovno a mystika Události

Samhain je opět za dveřmi. Svátek, kdy končil rok, končilo období léta, začínala zima. Svátek kdy se prolínají světy a mrtví se vracejí k živým.

Pro naše předky to byl jeden z nejvýznamnějších svátků. Šlo o den kdy se půlí období mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem, ale je to hlavně věcí, co je napsáno o kousek výše. V říjnu totiž se sklízelo poslední ovoce, dokončovaly se přípravy na zimu. Proto byly uspořádány oslavy Tyto oslavy byly spojené s velikou hostinou a řadou obřadů. Z mystického hlediska se jednalo o den, kdy došlo k setření hranic mezi světem živých a světem mrtvých. Při hostině se tedy prostíralo i pro mrtvé předky, kteří mohli přijít za svými potomky a proto se do oken umisťovala světla, aby duchové mrtvých nalezli cestu domů. Ovšem bylo dobré se mít i na pozoru před návštěvami lesů a míst s pochybnou pověstí, jelikož ne jen duchové předků přiházeli na náš svět, ale i temné síly. Brány byly otevřeny pro každého.

Ačkoliv uplynuly již více než dva tisíce let co Keltové splynuly s dalšími migračními vlnami na našem území, tak stejně tento svátek nějak slavíme. Konec října je totiž tradičně spojován s návštěvou hřbitovů a vzpomínáním na mrtvé. Je to dnes takové smutné období ačkoliv tato tradice vůbec smutná nebyla. Naopak. Oslavy byly velmi bujaré. Lidé se převlékali za strašidla, aby odehnali zlé démony. Ti, když spatřili „jiné démony“ měli mít za to, že zde je je již obsazeno a táhli dál. Tento styl oslav je zachován v dnes známějším Halloweenu. Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku na základě zvyků oslavy svátku Všech svatých, který byl přenesen do Irska z Říma. Ovšem je fakt, že způsob oslav (masky, bujaré veselí, počátek oslavy v předvečer samotného svátku) jsou původu pohanského a pocházejí z tradic Samhainu, který byl v Irsku, jakožto ryze keltské zemi velmi rozšířen a slaven .S oslavami Samhainu se pojí i jiná naše tradice a to je svatomartinské posvícení. To je ona poslední hostina, kterou lidí měli, jelikož se zimou přišlo šetření potravinami a s ním i hlad, nemoci a smrt. Samozřejmě, že bylo opět nutné toto „obžerství“ oddělit od truchlivého vzpomínání na mrtvé, proto byla patronace svěřena Svatému Martinovi.

Samhain je velice významný. Bylo by asi od věci se vrátit k jejich původním datům, protože z magického hlediska nemá smysl slavit něco, co už bylo. Dnešní den má Země nějakou polohu vůči Slunci, je nějaký čas východu a západu Slunce, nějaká délka dne. Tato konstelace a další vlivy způsobují, že se stírají ony hranice mezi světy. To kněží dávných kultů věděli. A vzhledem k duchovním znalostem naši předkové věděli, že se nemají vyskytovat v určitý čas na určitých místech. To souvisí s pamětí krajiny. Věděli kde se stalo něco zlého, to znamená, že se tam vyskytují zlé vlivy,“ říká psychotronik pan Jindřich.

Jsou místa na která není radno chodit v tu noc. Jsou to místa kde se umíralo ve strachu, nenávisti. Třeba popraviště jsou taková místa. Nebo místa vražd, sebevražd a tak podobně. Tam často bývají duchové zabitých upoutáni. Nemají dořešeny věci zde na Zemi, nechtěli ji opustit a chtějí se mstít. A ve dny, jako je tento mají příchod sem daleko snažší. Tyto bytosti se často snaží obejít zákony stvoření a posednout živého člověka, aby se navrátili do našeho světa a života. To jen tak pro informaci. Lidé se těmito věcmi setkávali od nepaměti a tak si vytvořili systémy ochrany. Mezi ně patřily právě magické rituály, modlitby k bohům a opatrnost. My z toho všeho už neděláme nic. A proto bychom zase měli. Alespoň tu modlitbu a opatrnost. Samhain je doba, kdy se duchovní bytosti dostávají na svět. Je tedy možné potkat ledacos a ledaskoho. Třeba i divokou honbu. Někdo říká démony, jiní v tomto jevu vidí bohy, kteří si vyjeli povyrazit na svět. Je prostě dobré tuto noc být doma s rodinou, nebo někde v bezpečí a slavit.“

Dnešní doba tomu docela napomáhá, Okolo nás krouží záhadný virus, politici nám zakazují i dýchat, tak je možná doba, aby si lidé uvědomili, že sami toto veliké zlo, které se dostalo na svět již neporazí.

Tohle zlo co je tady nemá v dějinách obdoby. Ale to by bylo na dlouhé a samostatné povídání. Jedna věc je ale jistá. Sami jej už neporazíme. Ne pokud nezměníme své myšlení a nenavrátíme se k Bohu. A tím nemám na mysli, jestli začneme chodit do kostela nebo ne. Tam Boha nehledejme. Už Ježíš Kristus řekl, že strom poznáš po ovoci. Kostel to je ukradená svatyně dávné víry. A Církev? Ta přeci není o Bohu. Už jsem to i několikrát říkal. Co nám nabízí Církev? Zákazy, příkazy, hrozby a slib potrestání. Co nám nabízí současný ďábelský systém? Zákazy, příkazy, hrozby a slib potrestání. Jaký je v tom rozdíl?“ dodává pan Jindřich na závěr.

Máme šanci vše změnit. Ale musíme začít u sebe. Myslet jinak. Přestat drancovat svět. A není to jen o globální ekonomice. Vždyť nemusíme mít každý rok nový mobil. Nemusíme vyhazovat hned něco co se pokazí. Spousta věcí jde opravit. Ale to přeci víme.

Tak všem přejeme krásný Samhain.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *