Mauser, Lee Enfield a Mosin Nagant jsou tři pěchotní pušky, které psaly historii 20. století. Již jsme zmiňovali pušku Německa a s střední Evropy – Mauser. Nyní se podíváme na legendární zbraň armád britského společenství – Lee Enfield.
Tyto zbraně byly standardní výzbrojí britské armády dvaašedesát let a i když se jedná o historickou zbraň, tak i v současné době nachází své uplatnění v rukách lovců. V současné době je dokonce stále ve výzbroji policejních sil Bangladéšské republiky, která je jakožto bývalá součást britské Indie stále členem Commonwealthu. Díky své konstrukci se tato puška řadí mezi vůbec nejúspěšnější zbraně 20. století
Konstrukce pušek Lee Enfield vycházela ze své předchůdkyně pěchotní pušky Lee Metford, která sloužila britským vojákům od roku 1888–1926. Konstruktéři James Paris Lee a William Elis Metford, si za vzor pro svou pušku vybrali systém Mauser. Ten však značně vylepšili a tak díky jejich konstrukčním zásahům byl chod závěru britské zbraně rychlejší. Díky tomu mohli střelci nabíjet a střílet daleko rychleji, což se projevilo za první světové války, kdy si němečtí vojáci mysleli, že se ocitli v palbě britských kulometů.
Lee Enfield převzala ze své předchůdkyně nejen vzhled typického schránkového zásobníku, ale i typ střeliva a to náboj .303 British (7,7 mm). U pušek Lee Metford bylo toto střelivo plněné již bezdýmným střelným prachem, který nahradil klasický letitý černý střelný prach, zavedeno v roce 1892. Zároveň byla tato zbraň vylepšena na verzi Lee Metford Mk. II se zásobníkem na 10 nábojů.
Puška Lee Enfield sama o sobě spatřila světlo světa roku 1895, kdy byla představena jako Magazine Lee Enfield udávaná pod zkratkou MLE s 770 mm dlouhou hlavní. Oproti puškám Lee Metford se změnilo hledí a vývrt hlavně. O rok později se objevila jezdecká verze Lee Enfield Cavalry Carbine Mk. I (LEC) s hlavní o 230 mm kratší hlavní. Poslední rok 19. století přinesl jejich finální úpravy a obě zbraně byly pod označením Mk. I*zařazené do výzbroje policejních jednotek Commonwealthu.
V předvečer první světové války v roce 1907 byla představena nová a asi i nejznámější verze nové zbraně Short Magazine Lee Enfield (SMLE) Mk. I, která se vyznačovala odlehčením celé zbraně, zkrácením hlavně na 640 mm a nabíjením zbraně ze dvou pásků po pěti nábojích. Jejím typickým znakem bylo to, že úchyt bodáku se jevil delší než samotná hlaveň. Puška dostala také nové sektorové hledí s nastavitelnými mířidly což umožňovalo střelbu na vzdálenost 2 000 yardů (1 825 m). Puška byla rovněž vybavena sklopným dioptrickým hledím pro až na vzdálenost 2 800 yardů ( 2 550 m). O přesnosti těchto zbraní se mohla přesvědčit i sovětská vojska v Afganistánu, kdy místní horalé dokázali s těmito starými puškami vnášet zmatek do jejich řad. Ani posílení družstev o další odstřelovače prekérní situaci vojáků SSSR nezměnilo.
Tyto veškeré úpravy a celková konstrukce zbraně SMLE umožňovala vycvičenému střelci do minuty vystřelit třicet mířených ran včetně přebití. SMLE tak byla v kategorii pušek s odsuvným válcovým závěrem nejrychlejší zbraní, což mohli dosvědčit němečtí vojáci, jak jsem již zmiňovali. Střelecký instruktor britské armády Seržant Snoxal předvedl roku 1914 co tato zbraň dovede tím, že za minutu 38 krát zasáhl terč o velikosti 30 × 30 cm na vzdálenost 300 yardů (270 m).
Každá válka znamená zátěž na ekonomiku a tak vojenští páni hledají úspory na výrobě zbraní, aby byly co nejlevnější. Nutnost masové produkce za cenu tří liber za pušku byla nepředstavitelná.
Tak byl v roce 1915 zaveden model Short Magazine LeeEnfield Mk. III*. Tato varianta pušky vyhovovala potřebám ušetřit. Puška byla zjednodušena o postranní dioptrické hledí a uzávěru zásobníku. Výroba tohoto asi nejrozšířenějšího modelu se díky potřebě masivní produkce přenesla i na další zbrojovky v celém Britském impériu.
Poté, co Adolf Hitler znovu postavil Německo na nohy a netajil se válečnou rétorikou, bylo každému jasné, že nová válka je na obzoru. Přestože ve válku již nikdo nevěřil, její tvář smrti se šklebila všem do očí. A tak vrostla potřeba ze strany britské generality na zvýšení měsíční produkce pušek. Záhy tedy spatřila světlo světa varianta Rifle No. 4 Mk. I což bylo nové značení britských zbraní. Tato varianta SMLE byla poněkud robustnější a také hlavně levnější. I když byla tato varianta poprvé ukázaná v roce 1939, do výzbroje byla zaváděna až od roku 1941. Model No. 4 Mk. I prodělal nejvýznamnější vizuální změny od zavedení SMLE do výzbroje. Vyznačoval se delší robustnější hlavní, která již vykukovala z pažby ven, což umožňovalo použití tulejového bodáku. To se ale ostříleným polním veteránům nelíbilo. Nový bajonet byla v podstatě jen relativně krátká jehla oproti původnímu bajonetu vz. 1907 s osmnáct palců (46 cm) dlouhou čepelí, který představoval pro vojáka v poli velmi kvalitní zbraň, nehledě na to, že se dal využít i víceúčelově. Často si tak tito profesionální válečníci nechávali svou starou SMLE a odmítali nový model.
Během války byla puška ještě několikrát modifikována, aby se zjednodušila její výroba a snížila cena. Úsporná válečná opatření vedla k upravení stávajícího modelu na variantu Rifle No. 4 Mk. 2. Arabské číslice během roku 1944 nahradily římské značení. S cílem snížit náklady a zvýšit rychlost produkovaných zbraní došlo ke zjednodušení spouštěcího ústrojí pušky, pažba se začala vyrábět z bukového dřeva a mosazná botka pažby byla nahrazena levnější slitinou zinku a hliníku.
Tento model a jeho varianty v odstřelovací verzi zůstaly ve výzbroji britské armády až do 60. let 20. století, kdy byly nahrazeny zbraněmi FN
Díky masivnosti výroby tato zbraň tvořila páteřní výzbroj pěších vojsk Commonwealthu na evropském, africkém i asijském a pacifickém bojišti.
Austrálie a Indie dokonce nezměnily výrobu Mk. III* i po představení dalších modifikací a tak v těchto končinách byly jednotky Britského impéria stále vyzbrojeny touto variantou.. V Austrálii se model SMLE Mk. III* vyráběl až do roku 1953.
Díky své historii a masívnímu nasazení, patří puška SMLE mezi nejpočetnější zbraně druhé světové války. Její přesnost a spolehlivost z ní učinily jednu z legend mezi zbraněmi.
(redakce)
foto: internet
