fotogalerie ke článku: https://youtu.be/poMvXBbiAPM
20. březen byl dnem jarní rovnodennosti. Tehdy Slunce na své cestě po ekliptice dosáhlo jarního bodu. To je místo, kdy ekliptika křižuje rovník a Slunce se tak dává oběma polokoulím Země stejnou porci světla. Je to den, kdy Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Den a noc jsou tak stejně dlouhé. Tento okamžik je začátkem astronomického jara. My jsme tento astronomický jev pozorovali z místa zvaném Křížové vršky, kde jsme pro naše čtenáře pořídili řadu fotografií. Křížové vršky se nacházejí v jihozápadní části Českého středohoří a jedná se o stepní kopce, kde vnímavý člověk zaznamená nejen krásu přírody, ale i sílu pozitivní energie kterou je okolí prosyceno. Možná je to i tím, že na obou vršcích jsou výrazné magnetické anomálie, které nedovolují kompasu zaměřit světové strany.
Jarní rovnodennost je velice významný svátek a magický den zasvěcený starogermánské bohyni jara Ostaře. My jí známe pod slovanským jménem Vesna. V tuto dobu bychom měli otevřít svá okna a vyvětrat ze svých příbytků zimní vzduch. Je to samozřejmě metafora. Značí to, že je tady nové období. Období života a probuzení, které bychom měli vnímat tak, jak jej vnímali naši předkové. Je velice důležité, zvláště v dnešní době, se hlásit ke kulturním odkazům našich předků.
Křížové vršky možná k tomuto účelu sloužily již v dávnověku. Slunce v tuto dobu vychází nad kopcem Hazmburk, v poledne stojí nad špičkou kopce Brník. Toho si jistě naši předkové povšimli, včetně energetického náboje daného místa.
O významu začátku jara nemusíme nic říkat. Podle našich předků je to doba, kdy bohyně Vesna, nebo podle Germánů Ostara přicházela s novým životem a Morana, bohyně smrti a Zimy odcházela. Do dnešních dnů se uchoval krásný zvyk vynášení Morany. Tento symbolický magický akt odnášel smrt a nemoci.
Během jarní rovnodennosti oslavujeme tedy vše kolem nového života, nových začátků, nových projektů. Je to období, kdy Oheň, odvaha a vášeň začínají znovu převládat po dlouhém zimním spánku. K oslavě Ostary naši předkové zapalovali ohně, tančili a zpívali v kruhu, oblékali si červené nebo zelené roucho. Je to čas na hlučné, veselé oslavy s přáteli, na víno (červené – jako symbol krve a života) a čerstvý chleba, a na oslavu všeho, co pro nás představuje naplněný a radostný život.
Tak jako všechny původně pohanské svátky se i tento svátek pokusili křesťanští kněží absorbovat do nové víry. Křesťané slaví mezi 22. březnem a 25. dubnem Velikonoce. Paradoxně, přestože to mají být oslavy Kristova ukřižování, jedná se pohanský svátek, jehož datum určuje Měsíc. Slaví se totiž první neděli po prvním jarním úplňku.
Mnohé staré zvyky a rituály připomínají o Velikonocích pohanský svátek. Například šlehání děvčat mladými proutky (pomlázkou). Jedná se o probuzení plodnosti přenesením síly mladých stromků. Na plodnost spojovanou s jarem upomínají i velikonoční vajíčka. V mnoha zemích (např. v Řecku nebo v Rusku, Ukrajině a dalších východních slovanských zemích) ještě vědí, že „jediná barva, která se na vajíčka hodí, je temně rudá“.
Temně rudá menstruační krev je symbolem pro plodnou ženu (vajíčko také) a tím patří červená barva k svátkům plodnosti. I velikonoční zajíček, Osterhase, je původně symbol rozmnožování a plodnosti. V Polsku se lidé vzájemně na Velikonoční pondělí postříkávají svěcenou vodou pomocí kropenky. Je zde naprosto zřejmý symbol falu (penisu). Opět symbol plodnosti.
Jaro je a vždy bylo prostě zasvěceno novému životu. Vzývaly se bohyně Freya – germánská bohyně hojnosti a bohatství, aby bylo dostatečné množství úrody ze zasetého obilí a také množství mláďat u dobytka. To bylo tehdy bohatství zajišťující život. Další božstvo byla bohyně Idunn, která přinášela zeleň. První strom, který se na jaře zazelená je bříza. A bříza (berkana) je také jméno runy s bohyní Idunn spojenou.
Přejeme všem krásnou rovnodennost.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press
