Runový futhark je sledem dávajících a beroucích run. Vzniká tak rovnováha v runovém kruhu. Aktivita jedné runy, je následující runou tlumena, aby nedošlo k výchylkám v energetickém poli celého runového kruhu. Dnes si povíme o čtvrté runě tohoto navýsost dokonalého systému. Je to runa Ansuz, tvořivá, dávající a pozitivní. Runa Ansuz je spojena se samou podstatou božství, proto je vztažena přímo k Ódinovi. Při runové meditaci či kouzlech ovšem symbolizuje jakéhokoliv boha severského pantheonu.
Runa Ansuz je spojena se živlem Vzduch a je požehnání boží sílou, proto když se vytváří amulet, ryje se do něj třikrát Ansuz. Číslovka tři má v magii obzvláště velikou sílu a to nejen v kabale, ze které vychází magie jak ji známe. V germánské magii bylo každé liché číslo pozitivní. Jedna, dvě a tři byla čísla síly run. Číslo čtyři již patřilo ale silám Chaosu. Proto když se do nápisu vepsaly čtyři runy, byly obvykle doplněny nějakým nerunovým znakem. Obvykle to byla svastika či tribal, jakožto znaky pro Thorovo kladivo.
Ódin je bohem Všehomíra, otec veškerenstva, bůh bohů. Je bohem všeho a všech, bohem magie, vědění, moudrosti. Za moudrost a vědění platil vysokou cenu. Za napití se studnice moudrosti obětoval své oko. Za získání run visel po devět dní a nocí na stromě Yggdrassil. Prožil si vlastní smrt a utrpení aby se opět vrátí o to silnější. Získané runy daroval lidem.
Z našeho kulturního okruhu mám tři zprávy o příchodu boha a jeho oběti ve prospěch lidstva. Prométheus který byl ukřižován na skále a orel mu trhal játra, Ódin který po devět dní a nocí proboden kopím visel na Yggdrassilu a Kristus, který byl ukřižován a proboden kopím. Jsou to tři různé události, nebo jen jedna stále se opakující? Těžko můžeme dnes říci.
Ansuz symbolizuje osvobozování se z pout pomocí duchovních sil. Při osvobozování nepomůže fyzická síla, ale myšlení, moudré jednání a síla slova. Vypovídá o síle osobnosti a schopnosti přesvědčit okolí. Negativním aspektem této runy je ale zneužívání znalostí k osobnímu prospěchu na úkor druhých, proto se také může stát základem kouzla prokletí. Ovšem jen ve spojení s runou Thurisaz.
Runa Ansuz nám při meditaci může otevřít dveře do světa bohů a nechat nás nahlédnout do Asgardu. Chce to ale hodně sebekázně a čistoty myšlenek. Také je nutno s ní díky této síle zacházet opatrně. Ne proto, že by byla škodlivá, ale právě pro její velikou sílu, kterou slabší člověk nemusí ustát. Je to jako když zahltíme počítač hromadou informací. Božský svět komunikuje v obrazech a náš mozek této komunikaci odvykl.
Pokud se rozhodneme runu cvičit, je potřeba si najít stejně jako u předchozích run klidné místo někde v přírodě. Dbejme na to, aby v blízkosti jak cvičení nebo jen meditace byl jasan. Runa je k němu přímo navázána, jelikož jasan je světské promítání Yggdrassilu.
Zklidněme mysl a najděme klid. Myšlenky na negaci, či starosti pusťme z hlavy, i když se nám to zdá v danou chvíli nemožné. Pokud to nejde, nenuťme se k tomu. Runa to stejně pozná a díky tomu se nám neotevře. Není to ale nic proti člověku, naopak. Je to projev lásky k němu, jelikož v tu chvíli by nám tak silná energie mohla i ublížit.
Jeden cvik na vyčištění mysli je právě jasan. Postavme se na zem bosýma nohama a zvedněme ruce nad hlavu, jakoby by to byly větve stromu. Zavřeme oči a představme si, že jsme strom, požádejme Matku Zemi aby nás přijala a ve své mysli nechme nohy zakořenit. Vnímejme pocit, že naše nohy opravdu vrůstají do země, a prsty se stávají malými kořínky. Po chvíli budeme cítit pevnost našeho postoje, jako bychom opravdu byly součástí země. Naše tělo je kmenem stromu a ruce větvemi. Slyšíme jak vítr ševelí v listoví a cítíme jak námi pomalu pohybuje ze strany na stranu. Rovnoměrně dýchejme v rytmu kolébání našeho těla v souladu s větrem. Až se budeme skutečně cítit stromem, součástí okolí, skloňme ruce před sebe šikmo dolů. V tu chvíli začněme nahlas vyzpívávat jméno runy. A pozorujme své pocity. Jen jako divák. Nechme je volně plynout. Dbejme na to, abychom runu vyslovovali jen třikrát. Až potřetí zazpíváme Ansuz, vraťme se pomalu do pozice jasanu. Pak poděkujme Zemi a staňme se opět člověkem. Pomalu. Nic se nemá uspěchat. A než půjdeme domů, opět poděkujme bohům a Zemi za chvíle, které jsme směli prožít.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
