Runový futhark je sledem dávajících a beroucích run. Vzniká tak rovnováha v runovém kruhu. Aktivita jedné runy, je následující runou tlumena, aby nedošlo k výchylkám v energetickém poli celého runového kruhu. Dnes si povíme o páté runě tohoto navýsost dokonalého systému. Je to runa Raido, značící cestu. Raido je opět runa vyrovnávající tok energie.
Raido je cesta a to jakákoliv. Ať už na dovolenou, či jen do práce, ale také cesta duchovní. Pokud vyrazíme na cestu poznání sama sebe, je na výsost dobré projít runou Ansuz a získat tak božskou sílu na svou stranu. Nabití Ódinovo moudrostí nám rozhodně může pomoci. Ansuz a Raido jsou hodně provázané, jelikož ta první je Ódin a druhá jeho hřebec Sleipnir. Krátce po stvoření Midgardu a Valhally přišel k Ásům obr z rodu Hrimthursar, převlečený za obyčejného kameníka, a nabídl jim, že znovu postaví hradby kolem Ásgardu, zbořené při válce mezi Ásy a Vany. Chtěl za to Měsíc, slunce a bohyni Freyu. Bohové nakonec na radu Lokiho souhlasili, pokud se kameníkovi podaří val postavit během jedné zimy. Pomáhal mu pouze kouzelný kůň Svadilfari. Když bohové zjistili, že kameník je obr a stavbu díky Svadilfarimu stihne dokončit, obořili se na Lokiho, který, když viděl že jeho lest byla prohlédnuta, slíbil, že obr svou odměnu nedostane. Proměnil se v překrásnou klisnu a v této podobě se objevil před Svadilfarim. Svadilfari klisnu pronásledoval celou noc a obr nestihl zeď dokončit. Později se Lokimu narodilo osminohé hříbě Sleipnir, které daroval Ódinovi.
Pokud projdeme silou Ansuz a s pokorou požádáme Ódina o tohoto hřebce jako o průvodce na cestě, bude nám vyhověno, pokud myslíme vše upřímně. Bohové vidí do našich srdcí a vědí jací opravdu jsme. Před jejich zrakem neukryjeme nic. V jejich očích jsme nazí. Sleipnir nás pak povede. Na této cestě nás však čekají nástrahy. A někdy velmi nebezpečné. Jsou to totiž naši vnitřní démoni, kteří nám nastaví zrcadlo. Kdo by si nepamatoval Nekonečný příběh, kdy hlavní hrdina Atrej byl podroben zkoušce se zrcadlem. I Sleipnir nás k takovým zkouškám dovede. Zda uspějeme je už jen na nás a na vlastní odvaze.
Pokud chceme využít Raido na cestování po astrálním světě, je nutné ji nejprve meditovat. Leč Raido nás jen dopraví do světa „za oponou“, ale neposkytne nám ochranu. Ovšem v tomto světě nás nečekají naši vnitřní démoni. Zde jsou larvy a égregoři. Bytosti stvořené lidmi do kterých byly promítány tužby i zloba a nenávist. Jsou zde nepraví bohové vytvoření pro ovládnutí masy strachem. To nejsou bytosti které chceme potkat. A nechceme ani potkat bludné duše mrtvých, které nedošly klidu a čekají na svůj čas. Takže takový výlet rozhodně nedoporučujeme.
I runa Raido se dá meditovat stejně jako ty předchozí. Způsob meditace a pózování je ale odlišný od předchozích. Raido je runa dynamická, je to runa pohybu. Sleipnir je osminohý hřebec. Kdo sedí na jeho hřbetu je rychlejší než vichr, než sněhová bouře. Je rychlý jako myšlenka. Raido můžeme pózovat vlastně každou chvíli. Ale i tak doporučujeme si na to opět alespoň ze začátku vybrat stejné klidné místo jako u run předchozích. A ideální je bude-li tam i cesta, nebo alespoň pěšina. I potok postačí, jelikož i to je cesta a navíc voda je zde v dynamickém stavu.
Až zklidníme mysl, jako u předchozích meditací, vizualizujme si run Raido a vykročme po cestě. A přitom její jméno vyzpívávejme. Nejprve pomalu, až budeme cítit dynamiku i v sobě. Pak můžeme zrychlit svůj krok až nakonec běžíme. A přitom hlasitě zpívejme: RAIDOOOO. Kdo bude nabuzen silou meditace dávající runy, může pomocí Raido sílu usměrnit do pohybu a nasměrovat ji patřičným směrem.
Po takovém cvičení je samozřejmě vhodné poděkovat bohům a okolní přírodě, jelikož stále vycházejme z toho, že bohové potažmo Ódin je Otec a příroda, Země je Matka. A i Bible říká cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl. Jen díky Otci a Matce můžeme sdílet sílu a moudrost run. Ódin za ně zaplatil krutou daň, aby je získal a daroval lidem. Runy jsou vědění, moudrost a jejich dar je aktem lásky. A jak runa Raido vypadá? Na úvodním obrázku si ji můžeme prohlédnout.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
