koloběh roku – noc Yule je počátek naděje 5/5 (2)

Duchovno a mystika Události

Na konci října jsme oslavili svátek Samain. Je to den, kdy se prolnou světy a mrtví mohou vstupovat do toho našeho. Je to také den, kdy končí období léta a života. Přichází období zimy a tedy smrti a zmaru. Se Samainem přicházejí na náš svět i zlé síly přinášející toto všechno. Slunce slábne, noci se prodlužují, přichází mlha a temnota. A v tu nejdelší noc, tu nejděsivější a nejtemnější, noc Yule se stane zázrak. Rodí se syn Boha nebes, bůh Slunce. Povstává ze své vlastní smrti a přináší naději na život. Nastává zimní slunovrat. Boží syn začne svádět svou bitvu s Temnotou, která ačkoliv se brání, tak ví, že prohrála. Dny se pomalu prodlužují a čas vlády Tmy se krátí. Každý den je o něco kratší. Dnes toto symbolizují Vánoce jakožto oslava narození Ježíše Krista. Opět zde můžeme vidět, že se právě v čase temnoty zrodil Bůh, aby přinesl nové světlo. Poselství Krista je právě o tomhle. Ostatně Slované toto pojetí měli zimní slunovrat jako oslavou boha Dažboga jenž byl synem Svarogovým. Svarog byl ve slovanském pantheonu jedno z nejpůvodnějších božstev. Představoval Nebesa, takže vlastně ani neměl podobu. Nebyly nalezeny nikde žádné svatyně ani sochy, jelikož Svarog byl vlastně vše. Jeho synem bylo Slunce – Dažbog. Právě v čase zimního slunovratu se Dažbog rodí ze své vlastní smrti, jako bájný fénix. Před časem jsme psali o propojení slunečních kultů s křesťanstvím. Zde je další „oslí můstek“. Kristus, syn Boha, se zrozuje aby ochránil svět. Paralela s příběhem Svarog – Dažbog je více než zřejmá.
Při oslavě zimního slunovratu byl zapalován při západu Slunce oheň. To proto, aby bohové do něj vložili poslední sílu umírajícího Slunce. Tento oheň se pak roznesl do obydlí, kde se vložil do krbů a ohnišť. Musel hořet až do rána U ohně se také bdělo celou noc, neboť to bylo jediné bezpečné místo, jelikož noc skrývala temné síly a duchy. Centrem dění byl proto domov, kde hořel krb, kde hořel tento magický oheň. Symbolizoval ochranu před zlem a temnotou. Dával světlo, teplo, plašil divé šelmy a zlé démony. Tento čas byl i dobou odpočinku, jelikož v době dlouhých temných nocí se nedalo bojovat, ani se věnovat polním pracem. Se Slunovratem je také spojena tradice zdobení stromu, což my dnes máme jako vánoční stromeček. Její původ sahá až do dávných dob starých Keltů a Germánů. Keltové ozdobeným stromem totiž také oslavovali boha Slunce, jelikož jemu byl v jejich pojetí tento svátek vlastně zasvěcen. Oslavy slunovratu byly oslavami naděje, vracejícího-se Slunce, života. Příslib jara. Germáni zdobili strom na počest svého boha Odina, v našich šířkách zvaného Wotan. A z těchto dob máme stále jednu ozdobu, která se nezměnila. Je to špička kterou dáváme na vrchol stromku – Odinovo kopí Gungnir. Kouzelné kopí bylo dle legendy vykované skřítky. Magie tohoto oštěpu tkvěla v jeho vlastnosti, že nikdy neměl minout stanovený cíl. Odin jej dostal od Lokiho, jako jeden ze tří darů bohům, když se snažil vyhrát sázku nad skřítkem Sindrim a jeho bratrem Brokkem.
Noc Yule, a nebo i vánoce, je jedno jak tento svátek kdo slaví, je svátkem naděje. Je to oslava zrození Božího syna. A jelikož se jedná o původně pohanské svátky, a život našich předků byl prodchnutý magií, jakožto formou komunikace s božstvím, tak nám naši předkové zanechali řadu magických zvyků a malých obřadních kouzel. Spousta dnešních vánočních magických zvyku jsou právě rituály Slunovratu . Ne nadarmo se říká, že noc Yule je magická. Do zvířat se vtělovali duchové a ta mluvila lidskou řečí, země se otvírala a vydávala své poklady. Lidé také mohli nahlédnout do budoucnosti. Různě se věštilo, louskaly se ořechy (zdravé jádro znamenalo zdraví a hojnost, poškozené nebo vysušené nemoc, bídu či dokonce smrt), krájelo se jablko, jakožto symbol Slunce. Jestliže byl jádřinec ve tvaru kříže ohlašovalo to smrt. Byl-li jádřinec červavý znamenalo to nemoc a krásná hvězdička znamenala zdraví a štěstí. Je tedy jasné, že k tomuto rituálu musíme užít přírodní jablko utržené ze stromu na zahradě čí někde v kraji a ne chemicky ošetřená jablka ze supermarketu. Kdo si vzpomene na Erbenovu Kytici, tak mu vyvstane na před očima příběh kdy dvě dívky šly vysekat díru do ledu aby viděly svou budoucnost. Svobodné dívky mohly v při takovém rituálu uvidět obraz svého budoucího ženicha, ale třeba také svou smrt.
I v dnešní době je nutno si uvědomit, že vše co lidé dělali mělo svůj smysl a neopakovali jen prázdné rituály. Magická paměť krajiny existuje a každý magický počin má svou odezvu, i když ji hned nevidíme. Takže i tyto věštby bychom neměli brát na lehkou váhu, pokud se rozhodneme je provést. A jestliže někdo v noci půjde ven, měl by mít na paměti, že zlo se nemusí ukrývat jen v temných tůních někde hluboko v lesích. Spousta temných zlých bytostí se ukrývá mezi lidmi a a to znamená že jsou nám nablízku i ve městech. A my dnes již nezapalujeme ochranné ohně ani nepoužíváme ochranná runová kouzla, která měla moc člověka ochránit. I na bohy jsme zapomněli. Co víc si ještě mohou temné síly přát?
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *