Kam se poděly hvězdy stříbrného plátna – Karel Hašler zemřel v německém koncentračním táboře 5/5 (3)

Kultura Události

Víte po kom se jmenují bonbóny Hašlerky? A kdo složil písničky: Ta naše písnička česká, Bílý kvíteček, Pětatřicátníci či po starých zámeckých schodech? Byl to bard české kultury, písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér a Rytíř české kultury in memoriam – Karel Hašler. Proč jej zmiňujeme? To řekneme až ke konci článku. Nejprve si pojďme popovídat o jeho životě.

Karel Hašler se narodil 31. října 1879 v Praze ve Zlíchově do rodiny obyčejného dělníka. Jako mladík se učil rukavičkářem, ale toto řemeslo jej nebavilo. Díky tomu, že byl v té době již ochotníkem, tak zběhl z učení k divadlu. V roce 1897 začínal ve smíchovské Aréně a společnosti P. Švandy. Tam ale nevydržel, a pokračoval u venkovských ochotnických společností jako Václav Choděra a Adolf Dobrovolný, kde vydržel tři roky Roku 1900 nastoupil do brněnského Národního divadla kde setrval dva roky. Pak měl opět krátké angažmá u společností Adolfa Dobrovolného. Nezůstal ovšem jen v Čechách. V roce 1902 hrál ve Slovinském zemském divadle v Lublani kde vydržel rok. Pak se díky režisérovi Jaroslavu Kvapilovi dostal do činohry pražského Národního divadla, pro které překládal a i režíroval a z něhož byl roku 1915 propuštěn kvůli zameškanému představení. Následně jako herec, zpěvák, autor písní, výstupů, libret a hudby, dramatik, režisér, ředitel a kabaretiér šel různými pražskými většinou kabaretními scénami Lucerny, Rokoka, Divadla na Vinohradech a Varieté. Vznik republiky Karla Hašlera zastihl opět v Lucerny kde setrval do roku 1923. Tu o rok později vyměnil za Varieté a to do roku 1929. Poté se věnoval zejména filmování a nakladatelské činnosti (už od roku 1919 vedl vlastní nakladatelství svých šansonů).

Karla Hašlera známe z řady starých filmů. Jmenujme ty nejznámější: Písničkář, Batalion, Tonka Šibenice, Varhaník u Sv. Víta, Záhada modrého pokoje, Pantáta Bezoušek, nebo Ať žije nebožtík a další ve kterých ztvárnil nezapomenutelné role.

Karel Hašler nebyl jen herec, ale i režisér, producent a scénárista. Nejvíce se však proslavil jako zdatný písničkář, kdy napsal přes tři stovky písní, kupletů a šansonů z nich jsme již jmenovali „Po starých zámeckých schodech“, „Ta naše písnička česká“, „Staré topoly“, „Kampak na nás, bolševici“, „Pětatřicátníci“, „Dopis ze zákopů“, „Čí je Praha? Naše!“), které jako hudební samouk psal přibližně od roku 1908 a se svým nacionálním nádechem povzbuzovaly český lid v dobách nesvobody.

Mezinárodní situace která vyvrcholila předhozením tehdejšího Československa nacistickému Německu dovedla Karla Hašlera k názorovému souznění s tehdejšími českými fašisty. Stal se obdivovatelem generála Radoly Gajdy který byl vůdcem strany Národní obce fašistické, která ostře vystupovala protiněmecky a protžidovsky. V době Mnichovské dohody tato strana vystupovala velmi výrazně na obranu republiky a národních zájmů. Hašler se také po uzavření Mnichovské dohody vyjadřoval velmi nevybíravě o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům.

Za druhé světové války Hašler pořádal pro lidi písňové večery burcující protiněmecké pocity a odpor proti okupantům. Opět se vrátil k svému starému parodování politiky skrze písničky. Tuto činnost mu německé orgány nezapomněly a byl několikrát zatčen Gestapem. Nejprve to byla výstraha, aby se svou protiněmeckou činností přestal. Ovšem kdo jednou uvízl v hledáčku Gestapa, ten měl osud sečtený. 2. září 1941 si pro Karla Hašlera přišli gestapáci přímo na natáčení filmu Městečko na dlani. Údajně na udání.

Po mnoha krutých výsleších byl v půlce října odvezen do německého koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku. V polovině listopadu ho v táboře zbil a zkopal příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Zanedlouho se projevily první příznaky flegmóny. Dne 21. prosince byl Karel Hašler odveden na trestný blok, kde se musel svléci do naha a poté na něj byla puštěna ledová voda ze sprch. Na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice Karel Hašler 22. prosince 1941 zemřel

Toto je prý jeho poslední píseň, kterou složil v koncentráku:

Hlava mi klesá uprostřed boje, dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné; ty Praho moje! Budete žít, já umírám…“

(redakce)

foto: Internet

 

Ohodnoťte, prosím, tento článek

2 thoughts on “Kam se poděly hvězdy stříbrného plátna – Karel Hašler zemřel v německém koncentračním táboře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *