V jakého Boha lidé vlastně věří? 5/5 (3)

Duchovno a mystika Události

Víra v Boha provází lidstvo od nepaměti. Měla různé podoby. Ty první ani neznáme a můžeme si je jen představovat. Pak víra nabyla konkrétnějších podob v podobě již zdokumentovaných nábožensko – filozofických systémů evropských pohanských kultur, perského zoroastrismu, řeckořímských božstev a prvotního Judaismu. Samozřejmě že musíme zmínit i asijské věroučné systémy a v neposlední řadě i přírodní animisty.
Evropu ovlivnily dvě věci. Pohanství našich předků a z Judaismu vyšlé křesťanství obohacené o římské náboženské zvyklosti. Tyto dvě věrouky u nás splynuly v podobu křesťanství které známe dnes. Proč o tom mluvíme? Protože vše souvisí se vším, jak si následně ukážeme.
Nejopravdovější víra v Boha coby Stvořitele byla zřejmě v pravěkých dobách a zřejmě se moc nelišila od způsobu víry jak ji známe třeba z dobrodružných románů o Indiánech. I rudý muž, přestože žije na druhém konci světa, věřil v jednoho Boha. Možná proto měli francouzští Jezuité celkem snadnou práci s christianizací kanadských Indiánů. Nebylo těžké jim vysvětlit, že Ježíš Kristus je synem Manitoua a že tři králové byly tři velcí náčelníci mocných kmenů, kteří se mu přišli poklonit. Huroni to chápali, jelikož jim to bylo blízké a moudří misionáři na ně netlačili. Ti moudří.
Předpokládáme, že s tímto vším nebudou věřící lidé souhlasit. Bible mluví jasně, je jenom jeden pravý Bůh a ti ostatní jsou jen za boha či bohy převlečený Lucifer. Přes to nejede vlak. Vždyť za takové názory se chodilo na smrt. Bůh takové lidi prostřednictvím inkvizičních soudů zabíjel. Alespoň tak to bylo chápáno.
Otázka, která tvoří nadpis článku se ptá, v kterého Boha lidé vlastně věří? Na jedné straně má být laskavý a milující. Na druhé krutý a trestající. Na jedné straně jej máme milovat, na druhé se ho bát. Dáme slovo panu Jindřichovi, našemu konzultantovi věcí mezi nebem a zemí.
„Když se mne někdo zeptá na Boha, tak si vybavím starého indiánského šamana, kterého jsem měl tu čest poznat. Řekl, že my bílí jsme si víru v Boha udělali strašně složitou. Dlouho jsem nechápal, o čem to mluví, když mi vyprávěl jak Boha vnímá on a jeho lid.
Poznání skutečného Boha je jako mozaika. Jednotlivé střípky a kamínky člověk nachází různě a často na přeskáčku. Bůh má v tomhle smysl pro humor. Nemá však smysl hledat Boha v náboženství. Hned řeknu proč.
Už jsem před časem mluvil o takzvaných Égregorech. Trochu naše čtenáře uvedu do lehkých základu magické praxe. Každým hnutím mysli, emocí ať už radostí, či smutkem nebo i vztekem v astrálním světě tvoříme. Tam se naše myšlenky realizují a pokud jsou dostatečně silné, mohou se přenést do našeho světa. Na tom stojí magie. Emocemi můžeme vytvořit v astrálním světě i takzvané larvy. To jsou astrální bytosti, které mají jistou inteligenci a středně zkušený magik je dokáže nasměrovat na splnění nějakého úkolu. Po tom zanikají jelikož mají omezenou životnost. Magik s nimi umí zacházet, ale člověk neznalý těchto procesů ne. Takové larvy pak žijí svým životem. Drží se blízko svého tvůrce a krmí se na jeho emocích. Larva vzniklá ze smutku vám bude navozovat smutek, jelikož potřebuje k životu právě tuto formu emocí a z nich vycházející energie. To udělá jeden člověk.
Teď si představme, že takovouto larvu vytvoří tisíc lidí. Tisíc lidí bude mít jednu myšlenku v jednu chvíli. Že to nejde? Ale ano. Zkušený manipulátor znalý těchto věcí je k tomu dovede. A vzniká nám Égregor. Bytost stvořená kolektivním vědomím, nadaná nejen inteligencí, ale i jistou tvořivou mocí, jelikož má dost síly. Ale i ona má omezenou životnost. Není nesmrtelná, pokud ji nezásobujeme energií. A teď si představme, že těch lidí není tisíc, ale třeba milion. Nebo i miliarda. A o tom je náboženství se svými rituály, modlitbami stvořenými k tomu, abychom se dostávali do extatických stavů a vysílali energii k Égregorovi, který nás zase povzbuzuje ve víře v něj. Kolik takových bytostí lidstvo stvořilo za tisíce let? A kde mezi nimi je ten skutečný Bůh? Ten pravý, ten stvořitel? Každá církev, každá sekta, každé náboženství má svou verzi Égregora. A ten je tak silný, kolik lidí jej krmí svými modlitbami. Myslím, že o takovém Égregorovi je i samotná Bible. Bůh Israele vyžaduje přece obřady, modlitby, oběti. Pokud je Bůh zdrojem energie, a láska nic jiného než energie není, tak přece nepotřebuje se krmit na emocích zástupů. Ale tenhle ano. Už to by mělo být varování.
Věříme ve Spasitele, Ježíše Krista. Syna Boha. Pokud se pořádně podíváme do Evangelií a budeme pozorně vnímat co údajně Kristus říká, tak on na něco podobného upozorňuje. Mluví o svém Otci, o Bohu, kterého nikdo nezná. Copak lidé neznali Boha? A nebo znali jen napodobeninu, kterou si sami kolektivně vytvořili a která je duchovně zotročila? Bohužel dnes nevíme vůbec nic. Zpráva o Kristu je až ze třetí ruky. Evangelia nenapsali Marek, Matouš, Lukáš a Jan. Jsou to evangelia podle Marka a tak dále. Takže sepsané jejich vyprávění. Nebo vyprávění o vyprávění? A protože to je takhle, tak jakého Krista uctíváme? Katolického? Pravoslavného? Nebo Luteránského? Kolik odrazů lidských představ o Kristu chodí po astrálním světě? Asi hodně. A dovede nás takový odraz spasit? Asi ne.
Satanisté říkají, že Boha si stvořil člověk sám. Neupozorňují právě na tento veliký problém? A není jejich pojetí Satana právě tím původním Stvořitelem i když řada lidí asi bude mít problém v terminologii? Ale položme si otázku. Opravdu je Satan to zlo? Ano, je nám již po staletí toto jméno předkládáno jako synonymum zla, takže v astrálním světě je i Égregor Satan a je to padouch, jelikož tak si ho tam lidé vytvořili a nabili jej silou energie strachu a nenávisti. Takže co tato bytost bude potřebovat ke svému životu?
Já se ale chci vrátit k prapodstatě. Probrat se tím balastem až ke kořenům. A to je to, o čem hovořil onen starý šaman, když říkal, že pokud chceme vidět Boha, ať se podíváme do hvězd. Protože Vesmír je On a On je Vesmírem.
A tak já vždy ráno, když vstanu vyjdu ven před dům a pozdravím Boha. Ano, modlím se k němu, ale moje modlitba není nějaká říkanka jako Otčenáš, či Zdrávas Maria. Já k Bohu mluvím o svých pocitech, o tom co mne trápí, čeho se bojím, či co mi dělá radost. A doufám, že moje slova projdou všemi Égregory, kterým určena nejsou, až k samotnému Bohu. K tomu skutečnému. A chci věřit tomu, že o něm mluvil Ježíš Kristus v onom vyprávění kterému říkáme Evangelium.“
Již v několika našich dřívějších článcích pan Jindřich říkal, že k mluvení s Bohem nepotřebujeme prostředníka. To by byl divný Bůh, kdyby k tomu, aby nás slyšel potřeboval dalšího člověka. A tak, pokud má pan Jindřich pravdu, neudělali jsme chybu v tom, že jsme začali poslouchat manipulátory a tím sjednocovat své myšlení? Vždyť každý člověk je originál. Nikdo jiný jako jste vy každý konkrétně už není. Tak kdo potřebuje nás všechny změnit k tomu, abychom mysleli stejně? Bůh? Ten skutečný? Pokud nás takové chtěl, tak proč nás takové nestvořil?
Nestojí o tom aspoň přemýšlet?
(redakce)
foto: Archiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *