Zima patřila v našich končinách vždy k období během kterého vládly temné síly. Už její počátek, svátek Samain se nesl v tomto duchu. Se Zimou přicházel úbytek světla, hlad, nemoci a smrt. Když se začala rodit jehňata koncem Zimy, bylo jasné, že čas vlády smrti je u konce. To samozřejmě byl důvod k oslavě, jelikož bylo jasné, že Jaro je za dveřmi, i když to v Únoru tak ještě nevypadalo. Ne nadarmo, tomuto měsíci Indiáni říkali Měsíc hladu. Ostatně i to jméno Únor má poněkud zlověstný zvuk.
V této době slavíme svátek zvaný Masopust. Jeho počátek se dá vystopovat už v Římské říši. Způsob oslav včetně reje masek, vychází u nás z tradic původního keltogermánského obyvatelstva, které zde žilo před příchodem Slovanů. Na tyto zvyky později navazuje církev s přesvědčením, že co nelze potlačit, je nutné převzít a přizpůsobit. V lokalitě Čech a Moravy máme o masopustu písemné záznamy již ze 13. století, kde je zmiňováno, že se jednalo o zábavu především lidovou, ale zároveň víme, že ve středověku docházelo také k pokusům o liturgické vyjádření tohoto svátku. V tomto období také čeští mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se během masopustu konaly. Nepodařilo se jim však tuto tradici narušit, vzhledem k tomu, že se jednalo o oslavy, kterých se účastnil každý – od nejchudších až po panovníka.
Od 18. století máme zmínky o tom, že v období masopustu se začaly konat zvláštní taneční zábavy, tzv. Reduty. Ještě před první světovou válkou se s tímto svátkem pojily nejčastěji masopustní obchůzky s maškarami, které v této době nalezneme ve většině okresů v Čechách (např. kromě Benešova, Chomutova, Tachova…), na Moravě i ve Slezsku. A také po první světové válce se tento svátek slaví v podstatě v nezměněné podobě. Po druhé světové válce je pak tradice Masopustu také téměř nezměněná – v některých lokalitách však zaniká a v jiných se zase objevuje jako tradice nová. Nově se objevuje především v oblastech s novým osídlením, kde často dochází k zavádění nových tradic, svátků a společenských událostí.
Během socialismu se svátek, na rozdíl od některých jiných, vyhýbá potírání ze strany režimu, díky tomu, že se nejedná primárně o svátek náboženský. Přesto se vládnoucí režim snaží zavádět především své vlastní svátky. Od konce 50. let také začínají vznikat folklórní skupiny, které působí většinou pod místními národními výbory a organizují mimo jiné také masopustní oslavy. Je logické, že pokud si ještě do té doby Masopust dokázal uchovat svůj magický charakter spojený s úrodou a plodností, s kolektivizací zemědělství a hospodářství tento původní účel nadobro ztrácí. V některých oblastech se však tradice Masopustu dokáže udržet díky tomu, že se původní funkční význam přetaví ve význam jiný – společenský a ekonomický.
Přesto, že masopustní období trvá od 7. ledna do masopustního úterý, v českém prostředí se zachovala především tradice slavit poslední tři dny, také nazývané jako končiny nebo ostatky.
Svůj tradiční scénář má však také poslední čtvrtek v masopustním období, nazývaný jako tučný čtvrtek neboli tučňák. V tento den se konají hlavní přípravy na masopust v podobě zabijačky a pojídá se tradiční pokrm knedlo-zelo-vepřo. Tyto praktiky mají svůj základ v pověrách, které říkají, že na tučný čtvrtek má člověk pít a jíst co nejvíce, aby byl celý rok při síle.
Začátek hlavní masopustní zábavy se pak koná na masopustní neděli. Tento den se organizují taneční zábavy a hodování. Charakteristickými pro tento den byly tzv. jalové hody, které pořádaly zpravidla ženy. Ty zaplatily hospodu a muzikanty a pořádaly zábavu samy pro sebe.
Během masopustního pondělí se v zábavě a tanci pokračuje. Tento den se nejčastěji koná tzv. mužovský bál, na nějž však nemá přístup svobodná chasa. Tradičním zvykem na tomto bále je vyskakování při tanci, které spočívá v představách, že jak vysoko selka při tanci vyskočí, tak vysoko jí poroste obilí (nebo také len nebo konopí).
Vyvrcholení masopustu představuje masopustní úterý. Pro tento den jsou charakteristické průvody maškar, masopustní divadelní představení a obchůzky po domech. Během obchůzek se nesmí vynechat žádný dům z vesnice a mladí muži obíhají před každým z domů kolečko. Samotná obchůzka má vždy svůj daný řád a rozdíly na základě místních tradic. Tento den také nastává vrchol masopustního obřadu, a to loučení se s masopustem. To bývá znázorňované průvodem s márami, na nichž je uložen masopust, představován figurínou nebo živou postavou. Masopust je také někdy symbolizován basou nebo se objevuje v podobě nejbujařejší masky, většinou kobyly. Před celou vesnicí se pak koná soud, na němž je masopust odsouzen a veřejně popraven. Na masopustní úterý večer nakonec probíhá taneční zábava, která trvá pouze do půlnoci a někdy bývá ukončena právě pochováním basy. Ráno na popeleční středu se pak všichni odebírají do kostela pro popelec a zahajují tím postní období.
Zdroj: Wikisofia
foto: Miroslav Neumaier – Pallas press
