Ačkoliv je politický tlak na zapomenutí, čí překroucení určitých historických událostí, tak 15. března si připomene další neradostné výročí. Právě toho dne roku 1939 porušilo Německo sebou samým vynucenou Mnichovskou dohodu a obsadilo zbytek Českých zemí, od kterých se v tu samou chvíli odtrhlo Slovensko, kde byla nastolena fašistická vláda pod vedením kněze Josefa Tisa.
Někteří historici tento den označují za fatální selhání československé armády, která nebránila zbytek území proti silám wehrmachtu, tudíž si český stát za okupaci může vlastně sám. Toto tvrzení je ovšem poněkud alibistické a plně v souladu s „novým“ výkladem dějin. Území Čech a Moravy zbavené pohraničních hor, opevnění, surovinových zdrojů a dopravních uzlů, bylo vojensky nebránitelné, jelikož obranu nebylo o co opřít. Polabská nížina opravdu nedává armádě mnoho šancí se dlouhodobě uchytit proti masívnímu útoku daleko početnějšího wehrmachtu a jednotek SS, které své „bojové“ kvality předvedly později při útoku na Polsko.
Obsazení českého území a následné vytvoření Protektorátu Čechy a Morava bylo logickým důsledkem dávných a neustálých snah Německa o expanzi na Východ.
Protektorát znamenal obrovskou pohromu pro náš národ. Veškerou skutečnou moc v zemi převzaly německé orgány a protektorátní vládě byly nechány jen omezené pravomoci. Byla zahájena fyzická likvidace národa přesně v duchu německých snah o vyčištění střední Evropy od Slovanů. Ostatně tuto myšlenku skvěle formuloval Karl Marx, když mluvil o nutnosti vyhubení Slovanů, a sterilizaci Keltů. A byl to právě Karl Marx, kdo ovlivnil myšlení Adolfa Hitlera a jeho ideologických souputníků a následovníků. Přesně ten Karl Marx, jemuž politici EU dnes stavějí pomníky.
Z tehdejšího a bohužel i často současného německého pohledu šlo o legální a mírové obsazení na základě společného prohlášení československé a německé vlády ze dne 15. března 1939, které pouze zohlednilo to, že Československo byl uměle vytvořený stát. Vznik ČSR byl akt vytrhující české země z prostoru Německé říše, kam toto území včlenil již kníže Václav smlouvou s Jindřichem Ptáčníkem. Podle Německa byla ČSR stát vnitřně neschopný existovat a představující ohnisko nestability, ohrožující evropský mír. Ostatně dodnes se na německých školách v hodinách dějepisu učí, že Protektorát Böhmen und Mähren bylo to nejlepší, co mohlo Čechy potkat. Mohli nás prý střílet na ulicích jako Poláky.
14. března 1939 odcestoval tehdejší prezident Československé republiky JUDr. Emil Hácha společně s ministrem zahraničí Chvalkovským do Berlína s plánem dojednat nový poměr mezi zbytkem Česko-Slovenska a Německem, přičemž doufali, že vzorem se stane postoj Německa k nově vzniklému Slovenskému státu. Rozhovory měly proběhnout na základě české žádosti. Česká delegace byla přijata se všemi protokolárními poctami mezi jednou a druhou hodinou noční. Hácha poděkoval Hitlerovi, vedle něhož seděli Joachim von Ribbentrop, Hermann Göring a generál Wilhelm Keitel za pozvání. Některé zdroje uvádějí, že se distancoval se od zakladatele ČSR T.G. Masaryka. Na základě tohoto servilního kroku ale požádal o uznání práva na samostatnou existenci českého národa, přičemž již ale měl zprávy o tom, že některé německé jednotky vstoupily na severní Moravu a okupace Českých zemí již byla zahájena. Hitler ve své odpovědi oznámil, že 15. března v šest hodin ráno německá armáda vpochoduje do Čech. Zároveň varoval před odporem ze strany armády či obyvatelstva. Pokud se tak stane, bude prý zakročeno s nejvyšší brutalitou, ale když budou Češi rozumní, Německo jim zajistí svobodu a autonomii.
Po dvou hodinách jednání opustili Hácha a Chvalkovský Hitlerovu pracovnu a pokusili se navázat telefonické spojení s Prahou. Poté následovaly rozhovory s Ribbentropem a Göringem, při kterém Göring pohrozil nálety a bombardováním Prahy s ničivými následky. Tato hrozba měla za následek Háchovu srdeční příhodu, ze které se vzpamatoval po zákroku přivolaného Hitlerova osobního lékaře dr. Theo Morella. Telefonicky se pak podařilo instruovat pražskou vládu o německých podmínkách. Krátce před čtvrtou hodinou podepsal Hácha prohlášení německé a česko-slovenské vlády, kde se mimo jiné praví:
„Československý prezident prohlásil, že klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše“, což byla Němci přeformulovaná zdvořilostní fráze „… osud českého národa je položen do rukou říšského kancléře“, kterou použil Emil Hácha na začátku rozhovorů. Prezident věděl, jakožto právník, že jím podepsaná dohoda je neplatná, jelikož neměl ústavní pravomoc něco takového podepsat. To ale Němcům nevadilo, jelikož z jejich pohledu se jednalo pouze o formalitu. Doražení zbytku Československa bylo stejně na pořadu dne.
Ve 3:15 hodin bylo zahájeno zasedání pražské vlády a ve 3:35 byl odeslán všem armádním sborům rozkaz se zákazem klást jakýkoliv odpor. Ve 4:30 začal pražský rozhlas vysílat zprávu o chystaném vstupu německých vojsk na území Čech a Moravy. Obyvatelstvo má zachovat klid, jít jako obvykle do práce a vyčkávat dalších zpráv. Ještě předtím, než vydal ministerský předseda generál Jan Syrový pokyn ke kapitulaci, přikázal úřadující náčelník hlavního štábu generál Fiala z vlastní iniciativy zničit tajné spisy. Obdobně se bez pokynu shora zachovala i některá velitelství útvarů. Většina důstojnického sboru očekávala okupaci ukázněně, došlo pouze k několika projevům vojenského odporu.
Na území nově vytvořeného Protektorátu bylo ihned zahájeno zatýkání Židů, německých emigrantů a odpůrců nového režimu. Současně byly zahájeny přípravy na postupnou fyzickou likvidaci Českého národa. Brzy byly zavřeny české vysoké školy, aby nevznikala nová vzdělaná elita národa a rovněž byli postupně zatýkáni význační myslitelé, spisovatelé, umělci a vědci.
Šest let německé nadvlády znamenalo více jak 340 000 mrtvých občanů Českých zemí, spousty vypálených vesnic, rozkradení národního majetku a morální rozvrat společnosti. Desítky tisíc lidí byly deportovány na otrocké práce do německých koncernů. Německou brannou mocí byly vysídleny celé oblasti v Čechách a na Moravě pro potřeby wehrmachtu a Waffen SS. Tisíce lidí tak přišly o své domovy a majetek bez náhrady. Lidice, Ležáky, Javoříčko, Ploština, Zákřov, Vařákovy paseky, Prlov, Leskovice jsou obce, které Němci vyhladili a vypálili. Jejich jména již dnes zná málokdo.
Dnes není „slušné“ příliš Německu připomínat tuto dobu, zvláště když jsme jeho opětovným reálným vazalem.
A tak vraždy, zatýkání a popravy jsou jen výplodem „sovětského“ výkladu dějin. Proto se dnes také říká, že sovětská okupace v roce 1968 byla daleko hroší a věnuje se jí daleko více prostoru, jak té německé.
(redakce)
foto: archiv
