Ačkoliv počasí tomu neodpovídá, stále máme ještě jaro a nikoliv léto. Ale do léta a období prázdnin je už jenom krůček, tak se podíváme, co nás čeká na noční obloze.
Letní obloha patří k tem krásnějším. Je to dáno tím, že je bohatá na hvězdy a objekty, jako třeba mlhoviny a hvězdokupy. Při pohledu na noční nebe se totiž díváme do roviny naší Galaxie a to k jejímu středu, který je uschován za mračny plynu a prachu v souhvězdí Střelce.
Pokud budeme někde, kde je opravdu tma, můžeme vidět stříbřitý pás nad našimi hlavami. To je rameno Galaxie a říkáme mu Mléčná dráha. Je tvořeno miliony hvězd, jejichž světlo nám splývá do mlžného závoje. Při tomto pohledu natrefíme na tři jasné hvězdy. Vega, téměř v nadhlavníku, Deneb blíže k ní a Altair. Tyto tři hvězdy tvoří takřka pravoúhlý trojúhelník s Vegou v tom pravém úhlu. Říká se mu „Letní orientační trojúhelník“.
Vega je hvězda letní oblohy a náleží do souhvězdí Lyra. V tomto malém a nenápadném souhvězdí se nachází jeden pozoruhodný objekt. Je jím prstencová mlhovina M 57. Jedná se o pozůstatek hvězdy, která byla zřejmě podobná našemu Slunci. Tento objekt je nutno pozorovat na hvězdárně a to velkým dalekohledem.
Další hvězdou která leží na kratší odvěsně je Deneb. V překladu to znamená ocas a protože Deneb je ocas souhvězdí Labutě. Toto souhvězdí je velmi zajímavé. Říká se mu „severní kříž“ jelikož Labuť s roztaženými křídly letí Mléčnou dráhou k jihu. V tomto souhvězdí se nachází spousta mlhovin a jedna z nich se jmenuje pro svůj tvar Severní Amerika. Deneb je zajímavá hvězda. Od slunce je vzdálena 1412 světelných let. Tak dlouho letí světlo od této obří hvězdy k nám. Průměr této hvězdy je 110 x větší než našeho Slunce. Je to takřka stejný poměr velikosti jako mezi Sluncem a Zemí kde toto číslo činí 109. Kdyby byl Deneb ve stejné vzdálenosti jako třeba hvězda Sírius ( 9 světelných let) tak máme v letních nocích na nebi druhé Slunce. Jeho svítivost je více jak 50 000 x větší než u naší hvězdy.
Naprosto úžasný pohled je na „hlavu labutě“. Tvoří ji na první pohled nenápadná hvězdička Albireo. Ovšem již malý dalekohled pozorovateli odhalí, že to jsou dvě hvězdičky a jedna z nich je modrá a druhá červená.
Nejodlehlejší hvězda trojúhelníku se jmenuje Altair a tvoří oko souhvězdí Orel.
Když si propojíme Deneb s Vegou, dovede nás tato spojnice do dolní části souhvězdí Hercules. V něm se nachází kulová hvězdokupa M13. Tento objekt je viditelný pouhým okem za velmi dobré viditelnosti, leč dalekohled nám ukáže jeho jemnou strukturu. Kulové hvězdokupy jsou jedny z nejstarších objektů naší Galaxie. Jsou to kulovitá uskupení hvězd, a jejich průměr se pohybuje řádově v desítkách světelných let a obsahují statisíce až miliony hvězd. Kulové hvězdokupy jsou velmi staré, nejméně 10 miliard let, a pravděpodobně vznikly v době, kdy se naše Galaxie utvářela. Jsou rozptýleny havně v tzv. galaktickém halu obklopujícím naší Galaxii. Jejich oběžná doba kolem středu Galaxie se pohybuje v řádech stovek milionů let.
Pás Mléčné dráhy nás dovede k jižnímu obzoru, kde se v souhvězdí Střelce za hustými mlhovinami skrývá střed naší Galaxie. I zde nám silný dalekohled za dobré viditelnosti ukáže krásy dalekého vesmíru.
Jako stěžejní objekty v této oblasti jsou mlhoviny Laguna, Omega a Trifid. Lagunu lze za velmi jasných a tmavých nocí pozorovat pouhým okem, ale přeci jen je lepší alespoň malý dalekohled. Nemusí mít nějak veliké zvětšení, ale měl by mít velké zorné pole. To aby byl vidět krásný kontrast mezi hvězdným pozadím a na něm se jevící mlhoviny. Další objektem je mlhovina Omega M17, která již sice není viditelná pouhým okem, ale je také dobrým cílem pro malé dalekohledy, má jasnost 7,0 mag. Velmi jasná je také otevřená hvězdokupa M18, která má jasnost 6,9 mag. Difúzní mlhovina Trifid M 20 s jasností 6,3 mag, patří také k oblíbeným cílům amatérských astronomů. Pouhým okem je viditelná otevřená hvězdokupa M 21, která má jasnost 5,9 mag.
I naše sluneční soustava nám připraví krásný pohled. V červenci o půlnocích můžeme spatřit nad jižním obzorem tři jasné planety. Mars, Saturn a Jupiter. Saturn navíc bude přímo v souhvězdí Střelce. K vychutnání jejich krás je ale zapotřebí navštívit hvězdárnu, nebo si pořídit opravdu silný astronomický dalekohled, který nám ukáže nejen Saturnovi prstence včetně jeho největšího měsíce Titan. Titan je jediný měsíc sluneční soustavy s vlastní atmosférou.
V druhé polovině července se můžeme také těšit na již pověstný meteorický roj Perseidy. Jeho vrchol bude sice až v srpnu, ale i tak se jistě máme na co těšit.
(redakce)
foto: Stellarium
