Jsou to již dva roky co byla jedna z nejpozoruhodnějších lodí na našich tocích prohlášena kulturní památkou. Poslední svého druhu nejen v ČR, ale dá se říci že na celém světě. Tímto unikátem je zadokolesový motorový remorkér Beskydy, kotvící trvale v Děčíně.
Bylo jich dvanáct. Dvanáct takřka navlas stejných lodí, postavených podle převratných plánů z poloviny dvacátých let minulého století. Blaník, Tábor, Vltava, Morava, Tatry, Šumava, Jeseníky, Kamýk, Slapy, Orlík, Lipno a Beskydy, to jsou jména lodí, které pomáhaly jiným překonávat nástrahy našich splavných řek. Historie těchto neobvyklých lodí sahá do dvacátých let minulého století, kdy se tehdejší československé ministerstvo veřejných prací dohodlo s vedení ČSPL a s jeho ředitele ing. Fišerem vypracovalo plán na modernizaci lodního parku československé akciové společnosti Labská. Tento plán počítal s likvidací řetězové vlečné plavby. Zbylých pět řetězových remorkérů mělo být nahrazeno dvěma moderními zadokolesáky. Projekt těchto lodí vycházel ze starších parních remorkérů, ovšem tyto měly již nové pohonné jednotky. Pro lepší stabilitu lodi bylo zvoleno uspořádání strojního zařízení tak, aby na přídi byl vznětový motor, od něhož byla středem trupu lodi vedena hřídel na záď ke kolesům.
V roce 1929 byla v Ústeckých loděnicích zahájena stavba dvou nových lodí, jejich kýl se zabořil do vln o dva roky později. Jak bylo zvykem dostala vlastenecká jména Blaník a Tábor. Byly to vůbec první zadokolesové remorkéry v Evropě navíc se vznětovým motorem. Toto novátorské řešení přineslo potřebu nových technologických prvků v době parního pohonu nezvyklých. Navijáky i kotevní vrátek byly elektrické, bylo zde i ústřední vytápění.
Díky svým rozměrům a výkonu byly obě lodi skutečně univerzální. Mohly být nasazeny prakticky po celé splavném toku Labe. Jejich nejčastější působiště bylo ale mezi Ústím nad Labem a Drážďanami kde byly už tehdy náročnější plavební podmínky. ZKMR dokázal proti proudu řeky utáhnout tři normalizované naložené vlečné čluny.
Díky tomu, že se nové lodě osvědčily, tak konce třicátých let objednala ČSPL tentokrát u pražské loděnice Praga další dva remorkéry. Ty byli dodány v letech 1938-39 a pojmenovány Vltava a Morava.
Po válce došlo k obnově zničeného lodního parku Československé republiky. Začátkem padesátých let došlo opět v loděnicích Praga, nyní již součástí koncernu ČKD ke stavbě dalších dvou lodí tohoto typu a to Tatry a Šumava. Díky jiné větší zakázce pro SSSR došlo ke skluzu ve stavbě Tater, proto byly další zakázky převedeny do mělnických loděnic. Zde byly také mimo jiné postaveny Beskydy v roce 1956.
Osudy těchto lodí byly leckdy smutné. V šedesátých letech dvacátého století došlo k vyřazení parních bočněkolesových remorkérů a dvanáct bratrů se stalo hlavní vlečnou silou ČSPLO.
V dalším desetiletí však přicházejí díky modernizaci ke slovu tlačné remorkéry a osud krásných zadokolesáků se začal naplňovat. První opustil naše vody Tábor, první svého druhu, v letech osmdesátých všechny předválečné a i Tatry a Slapy. Přitom Slapy jezdily pouhých 21 let.
V devadesátých letech díky společenským a kapitálovým změnám dochází přesunu velké části nákladní dopravy na silnice a tak se ČSPLO začalo zbavovat i dalších ZKMR. Beskydy byly vyřazeny mezi posledními. Lodi se naštěstí ujala společnost EVD, která tento technický klenot zachránila od potupné smrti, jaké se dostalo většině jejích sester. Beskydy byly opět povolány do služby na „svůj“ tok. Velkou zásluhu na vzkříšení lodi a její celkové záchraně má její současný kapitán Vladimír Weinlich.
Cesta té poslední z nich pod ochranná křídla památkové péče byla poněkud trnitá. Celý nápad učinit loď kulturní památkou se zrodil v hlavě našeho fotoreportéra Miroslava Neumaiera a kapitána lodi pana Weinlicha.
Ačkoliv loď i nadále plní svůj účel a stále pomáhá jiným lodím, jedná se o kulturní památku, která bude v sobotu 2. června zpřístupněna zájemcům. Bude se zde konat Den otevřených dveří. Kdo bude zvědavý, může si osahat nejen velké kormidelní kolo, jehož pomocí lodníci na pokyny kapitána řídili loď, nebo také stále funkční lodní telegraf, jímž kapitán z můstku dával pokyny do strojovny a jehož charakteristický zvuk „cink, cink“ známe ze starých filmů s lodní tématikou. K vidění bude i strojovna a další technická zařízení lodi.
Zároveň si návštěvník může prohlédnout i kajuty lodníků, včetně té kapitánské. Naše fotoreportáž nechť poslouží jako upoutávka, co všechno bude k vidění.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier
